H-Foundation - Environments

Kdysi jsem si myslel, že house je jen jeden a techno, trance, jungle, down tempo a jiné styly od něho snadno rozeznám. Jenže pak jsem zjistil, že ten styl, který mám tolik rád, čím dál častěji vystupuje s různými přívlastky. Postupně jsem se seznámil s tím, co bylo "deep", "tech", "vocal" a stále častěji začal potkávat i přívlastek další. Tribal house se stal synonymem pro to, co pocházelo ze západního pobřeží USA a většinou šlo o hodně hypnotické bicí a perkusové prvky, které na hypnóze ještě více získávaly svým nekonečným opakováním. Proč právě tribal? Stejně jako náčelníci indiánských kmenů, poskakující kolem hořících ohňů, dokázali hypnotizovat masy lidí, stejně tak hudební producenti snadno ovlivňovali nejrůznějšími bubínkovými linkami kroky tanečníků. Asi už tušíte, že právě H-Foundation jsou těmi, kteří se o rozmach jednoho z novějších houseových stylů zasloužili... Kdo jsou tedy ti, jimž prestižní značka Soma dala důvěru pro debutové album? Před samotnou recenzí se vás budu snažit s nimi dostatečně seznámit.

Rozklíčujme tedy nejdříve ten podivný název. Ono "Sdružení háček" se stalo domovem pro dva schopné producenty. Celý svět je dnes zná pod jejich přezdívkami Halo & Hipp-E. Proč si Brian Varga říká Halo už těžko zjistíme, jisté ale je, že jeho parťák Eric Galaviz si vtipně upravil své jméno na základě dlouhých vlasů, které mu ještě v roce 1992 spadaly po zádech. Zatímco Halo se narodil v líhni houseové muziky Chicagu, Hipp-E na svět poprvé zakřičel v Denveru, ve státu Colorado. Aby tihle dva mohli vytvořit ten šikovný tandem, museli se předtím jejich cesty spojit. Jak k tomu vlastně došlo? Už v devíti letech přicházel Halo do styku s muzikou, jenž byla založena na čtyřčtvrťovém rytmu a to prostřednictvím nahrávací firmy Hip House Records, kam ho jako malého nadšeného kluka pouštěli na zkušenou. Hipp-E zase své první dvě desky na gramofonech smíchal už v šestnácti. V roce 1996 vznikl ten první větší impuls! Halo měl kamaráda, který v Chicagu pořádal taneční párty, a když se na Briana kamarád obrátil s tím, zda nezná nějaké nové jméno, které by mohli návštěvníci jeho akcí ocenit, Brian si vzpomněl na dobré reference, které zaslechl právě o Hipp-Em. Hipp-Eho bravurní styl a výborné desky prostě tyhle dva později spojit dohromady logicky musely! Navíc zprávy o Hipp-Em zněly opravdu skvěle. V roce 1995 už totiž Eric sklízel první úspěchy se svým remixem pro znovuvydanou Positive Education od glasgowské jedničky - Slam.

Krátce nato se oba dva stěhují do San Diega a začínají tvořit společně. Výsledkem jejich studiového bádání se pak stalo EP, nazvané 420 Sessions, jenž patří mezi opravdové klasiky, které neváhají diskžokejové na talíř položit ani dnes. Nahrávání je začalo nesmírně bavit a kromě toho, že tvořili v páru, také každý z nich šel svou vlastní cestou. Halo se dobře zapsal u labelu Siesta prostřednictvím své vlastní studiové práce My Sound, Hipp-E naopak ve většině případů potřeboval vždycky někoho k sobě, o něhož by se mohl opřít. Takto spolupracoval třeba s DJem Daemanem či DJem Vitaminem D a stále častěji byl k vidění i s velmi respektovaným producentem Tony Hewittem. Počet amerických značek, které stály o spolupráci s těmito dvěma talentovanými umělci, neskutečným tempem narůstal a tak se dnes Siesta, Tango, Grayhound, Yoshitoshi a další mohou pochlubit tím, že u nich tihle tribaloví hrdinové nahrávali. Jako by jim to nestačilo, oba se ještě rozhodli pro vlastní vydavatelskou činnost a tak zatímco Halo se stará o (i mezi našimi diskžokeji hodně oblíbený) Bluem Recordings, Hipp-E zase dbá o to, aby i jeho značka Nightshift patřila k respektovaným gramofonovým firmám.

Evropa dlouho nájezdu houseových rytmů z Kolumbovy pevniny odolávat nevydržela. Když vydávali Silicone Soul v roce 2001 svoji hymnu Chic-O-Laa, právě H-Foundation z ní na parketech udělali opravdovou melu. Hrál jí úplně každý a kdo ji neznal, ten ji ještě po roce mohl najít dokonce v setu naší techno královny Ladidy na CD A Journey, přiloženém k časopisu XMAG. Když jsme u Evropy, tak právě remixy pro labely Low Pressings, Shaboom, ale také Brianova Future pod hlavičkou Halo Varga (překvapivě na progresivní značce Hooj Choons), způsobily další vzestup jejich produkce, kdy jste si mohli být jisti, že alespoň jednou za večer dvojici Halo & Hipp-E v setu kteréhokoliv houseového diskžokeje uslyšíte... Halo & Hipp-E však nejsou jen H-Foundation. Pokud jste se už někdy setkali s podobně znějícím projektem 6400 Crew, pak vězte, že ta podobnost není jen čistě náhodná. :)

Myslím, že když si dáte za úkol posbírat všechny jejich skladby a remixy po celém světě, ani s trochou štěstí se vám to prostě nepodaří. Svůj vkus a několik vlastních perliček však čas od času odhalili posluchačům prostřednictvím jimi namíchaných kompilací. V roce 2000 takto získali prostor (jako druzí v pořadí) na kompilační řadě labelu NRK - Nite:Life. Mezi čtyřiadvacítkou lahůdek jsme mohli objevit i jejich studiové zásahy. Dnes patří právě tenhle díl vedle Iana Pooleyho, Miguela Migse a Joey Negra k mým nejoblíbenějším! Fabric 07, tedy sedmý výběrový díl, reprezentující tento populární britský klub, zase kromě jedné vyjímky v podobě Lakeshore Dr., jíž má na svědomí Halo, zase seznámil v listopadu 2002 fanoušky s tím, které desky v tomhle roce točili H-Foundation nejčastěji... Těch EP a singlů v jejich kariéře bylo opravdu moc a tak jsem už celý hladový čekal na to, kdy budu mít jejich studiové zásahy pěkně pohromadě. Místo toho se oba pánové, překypující nápady i energií, zavřeli do studia a stvořili zbrusu nové tracky, které si teď pravidelně pod názvem alba Environments užívám. Jaký jejich debut tedy je? Pojďte se mnou na procházku, provedu vás!

Možná už intro Environments (MP3) naznačuje, že se chystá něco velkého, něco, co jsme od těhle dvou tribalových mistrů nečekali ani v těch nejbláznivějších snech. Člověk by předpokládal jejich vstup do alba přes tradiční kopák bicího automatu a hopla, opak je pravdou! Z části jazz, z části funky, bicí bych si tipnul, že budou ty pravé, nefalšované, zkrátka ty opravdové! Tušili jste takovýto honosný úvod? Pokud ještě sedíte, garantuju vám, že čistotou zvuku zůstanete napevno k židlím přikováni - nenajdete tu špetku alespoň trochu "špinavého" zvuku, nebo nevýrazný nástroj v pozadí. Vše je digitální, naostřené, tříštivé a dynamické. Shan Sol R. Caroll (tak trochu v roli MCho) ležérně vypráví svůj příběh, oba chlápky i celý tým, jenž se na albu podílel, nám tu představuje, hudba plyne stále dál, neustále se mění, působivá jsou echa i kvákavé zvuky. Strach ze statických a nudných bicích pominul, ty živé pouze atmosféru dokreslují, než aby udávaly rytmus...

Druhá Sol Searchin´už splňuje moje očekávání a přináší to, na co jsem byl od téhle dvojky zvyklý. Nevím, jakou mají recepturu, ale dnes bych jejich rukopis poznal i po probuzení ve tři hodiny ráno. Přitom je to jen pár bicích automatů vkusně spolu smíchaných - zřejmě ten vkus je to hlavní, co je v jejich tvorbě povyšuje nad ostatní! Znovu téměř chirurgická čistota, basová linka vše vytvrzuje a dodává u nich ten nutný groovy feeling. Čím se liší od současných tribalových producentů? Poznáte to vzápětí! Zatímco ti by jen počáteční téma rozvinuli do stopáže osmi minut a považovali to za již hotovou skladbu, kde nejsou nutné další zásahy, Halo & Hipp-E v polovičním čase nešetří absolutně ničím. Skvostná klávesová echa, sirénové zvuky, citlivě jsou tu vychytané přechody a pokaždé vás dokáží překvapit tam, kde to nejméně čekáte! Tuším další singl, v extended verzi bych ho rozhodně hrál - ozdoba parketu!

Tonight je v podstatně volnějším tempu, netradičně tu máme i ženský hlas. Až příliš mi tenhle produkt spadá třeba do katalogu labelů Subliminal nebo Defected a uvidíme, zda se dočkáme licence třeba s Romerovými či Morillovými remixy. Osobně by mi sem tihle dva pasovali. Zdá se, že jsem se přecenil - i při troše dobré vůle bych se po probuzení ve tři ráno tentokrát spletl a autory tohoto tracku určit nedokázal. Trojka rozhodně není mým šálkem kávy, ale na druhou stranu mi nevadí a pouze potvrzuje, jak široký mají tihle dva svůj stylový záběr. Každopádně je tenhle hlas hodně příjemný a Halo & Hipp-E ho jen citlivě doplňují jednoduchými aranžérskými kousky. Myslím, že by měl šanci i na diskotékových parketech, i když, kdy já jsem vlastně na nějaké diskotéce naposledy byl? :) Druhý singl z této desky mi nejvíce sedl na 12" v mnohem deepovější verzi od King Britta.

Nature (MP3) začíná svou pouť procházkou v přírodě. Slyšíme ptáky, bublání vody, tu přírodní zvuky rozčísne trochu nelogicky první beat a už jen můžeme sledovat, jaké pomocníky si ke svému statickému cestování prostorem i časem bude vybírat. Samozřejmostí je hodně dynamická basová linka, kdy začnete být neposední a zatoužíte o rozvlnění vašich boků. Spodky jedou stále dokola, obranou proti nudě budiž neotřelé rejstříky kláves, táhlé party v pozadí, kvílivé frekvence, bublavé efekty a spousta dalších kořenících přípravků. Tanečníci ocení zvuk i dynamiku, zlenivělí posluchači nápady zkušených producentů, kteří je umí pečlivě utajovat a trumfy vytáhnout v pravý okamžik!

Pátá Doo Ya! u H-Foundation odkrývá jejich smysl pro drama. Úvod je jako z nějakého filmu, ovšem ne nadlouho. Jsou tu první beaty, a i když táhlé plochy putují s nimi, kouzlo se tak trochu vytrácí. Rytmus, jako by byl inspirován stařičkým hitem Michaela Jacksona - Billie Jean, ovšem ten středový úder není zas až tolik středový. Ke slovu přicházejí různé filtry, občas bicí svoje putování zastaví, prostor rázem získávají doteď uvězněné klávesové zvuky a fantazii se meze skutečně nekladou. Experimentovat se dá s každým stylem a Halo & Hipp-E naznačují, že i house, který je tu s námi už tak dlouho, ještě není 100% vyčerpán. Chce to mít jen dávku představivosti a šikovné prstíky...

Jsme přesně v půlce desky a šestá Scenario dokazuje, že oba producenti jsou opravdu schopni se bez svého zázemí beatů na téměř čtyři minuty obejít... Táhlé plochy, nekonečná echa, hodně výrazný mužský hlas a zvuky, které nás obklopují na každém kroku, k tomu různý cinkot a klapot. Příjemné odlehčení desky, za nímž je cítit náročnost výsledného vychytávání posledních much. Myslím, že kvůli takovémuto klenotu se ve studiu uskutečnila neplánovaně spousta probdělých nocí. Sladit takhle citlivě každý kousíček zvukové náplně vyžaduje čisté uši, zkušenosti i technické zázemí. Když to celé vynásobíte dvěma, opět můžete smeknout svůj pomyslný klobouk...

Sedmá Feelin´do tohoto stylově bohatého alba přináší další houseovou odnož. Typický houseový track, jenž by klidně mohl prezentovat Chicago, nebo New York. Může za to hlavně zpěvák Shan, který nutí k tomuhle srovnání. Snad jen bicí doprovod by tyhle dvě houseové mekky udělaly jiný. Tady je příliš bubínků a hi-haty nejsou tolik usyčené, takže tu své hudební miláčky ještě stále hravě rozpoznám. Shan zní, jako by zpíval ve studiu hned napoprvé a improvizoval přímo na místě. Hodně hravý song, snad jen bicí by už potřebovaly trochu inovovat...
 
Broken Arrow (MP3) jako by si toho byla vědoma. Znovu návrat k jazzu, který tu věrně reprezentuje výborná trumpeta Scotta Tinklera. Spodky jsou jako od berlínských Jazzanova. Příjemné na poslech, nechybí vzdušná atmosféra, klapání perkusí, ani pronikavý cinkot. Znovu mám pocit, jako by šlo o nějaký studiový jam, než dopředu vymyšlenou a nalajnovanou strategii. Radost ze života, ze všeho, co se daří, ze sluníčka nad hlavou, lehkého vánku, to všechno tu cítím, to všechno je tu věrně zhudebněno. Pro mě zatím nejposlechovější kandidát této desky!

Devátá New Phunk Theory na to jde pěkně od podlahy. Dunivé bicí automaty mají pěkně temnou barvu, naštěstí se neustále přidávají další a další komponenty, které vše zjemňují. Hi-haty, klepání, středové bicí, to vše si jede vlastní cestou, aby byla výsledkem konstrukce, na níž se bude odehrávat další houseový příběh. Nové vyčištěné zvuky, dlouhé figury, které se neustále vyvíjí a svojí propracovaností mi tenhle track připomíná výrobky prestižní značky Paperecordings. Stále se tu něco mění, stále skladba roste, nápadů je opravdu dost a také vokodéry přijdou k duhu. Tyhle hlas příjemně zabalují, aby ho během přehrávání zajímavě rozvibrovaly a občas mu dodaly to báječné tremolo. Opravdu bohatý hudební pokrm! H-Foundation znovu potvrzují, že zajetá pravidla pro houseové tracky v žádném případě prostě respektovat nebudou a nebudou. :)

So Fine je ze zcela jiného soudku. Romantické klávesy, které vás nádherně uvolní, střídá za chvilku experimentální výlet. Všechny zvuky jsou syrové, místy záměrně přebuzené, spíše je to tu o drsném prostředí divočiny, než o procházce rozkvetlým sadem. Prostor zbyl i pro vokál, který je přikryt baterií uvrzaných pazvuků a jen se pod nimi proplétá - slizký jako úhoř! Tu se nečekaně beaty zastaví, aby mohly své hudební cestování zase rozjet v plné kráse. Vážně zátěž pro vaši psychiku, ale přesto se budete rádi k So Fine zase vracet, pokaždé vám totiž vyzní úplně jinak!

Passage Of Time po tak silném náporu vše odlehčuje, obdivovat můžete jednak využití stereo prostoru, ale také všech třistaosmdesátidevíti vteřin. Jen opravdu málo z nich je netknutých, Halo & Hipp-E se zvuky čarují, používají echa, citlivě jednotlivé frekvence mění, aby do sebe vše pasovalo a spolu ladilo. Na tancování tenhle track moc není (na to má spoustu pasáží bez beatů), ale mužský hlas, který jednoduše jen mluví, než aby zpíval, musí pozvednout i vaši hlavu a nechat vás unášet se jeho sílou. Jako by se chlapci inspirovali v reggae - vše je tu takové pozvolné, bezstarostné, naechované a po agresivitě ani stopy!

V poslední Slayin' Dragon (MP3) si nejprve pan Caroll musí zapálit cigaretu (či snad něco jiného?), aby se mohl pustit do vysvětlování záměrů této skladby. Tytam jsou pro H-Foundation téměř povinné houseové automaty. Tyhle znějí až příliš živě, až příliš "jazzy" a kvílivá trumpeta, brumlavá a svádivá basová linka i naostřená kytara zvládají svůj úspěšný jam, z něhož se vám ježí chloupky po celém těle. To nejlepší na závěr, to nejvíce působivé, to nejkouzelnější z této desky se jmenuje Slayin´Dragon. Kdybych byl režisérem nějakého filmu, scéna v parném létě, kdy vzduch stojí a všechno je lenivé, vláčné a potem olepené, by mělo ten nejlepší hudební doprovod pod sluncem. Chápu, těch třicet vteřin ukázky je opravdu žalostně málo, na to, abyste si to užili se mnou...

Závěr: Vždycky jsem tyhle dva obdivoval! Po jejich dokonalých singlech a ještě dokonalejších remixech jsem prostřednictvím debutového alba Environments okusil, jak to vypadá, když se tahle dvojka sejde ve studiu a začne z čistého stolu. Místo tribalového alba, plného předpokládaných bubínkových šablon, jsem se dočkal neskutečně propracované lahůdky, kde padají zajetá pravidla a dva hudební géniové se na své dovolené předhánějí se zhmotněním svých nápadů. House ještě žije a H-Foundation s ním umí zacházet!

Myclick

H-Foundation - Environments (tracklist)

1. Environments (MP3)- 5:25 
2. Sol Searchin'- 4:06
3. Tonight - 3:43 
4. Nature (MP3)- 5:32
5. Doo Ya! - 6:18
6. Scenario - 3:40
7. Feelin'- 6:14
8. Broken Arrow (MP3)- 5:26 
9. New Funk Theory - 6:31
10. So Fine - 5:49
11. Passage Of Time (Album Version) - 6:29
12. Slayin' The Dragon (MP3)- 5:27

Vydal: Soma Records (2003)

Web: www.h-foundation.com

© 2003, Techno.cz. text: Myclick (myclick@techno.cz), Foto: archiv