Jirah - Outer Access

Už je to hrozně dávno, co jsem slyšel první psytranceové skladby. Můj kamarád se do psytranceu zbláznil a když ho něco vyloženě uchvátilo, musel se se mnou o ten zážitek prostě podělit... Tak jsem okusil první kompilaci, pak druhou, pak třetí, ale stále nedokázal pochopit, co na tomhle stylu vlastně vidí. Jasně, ty tracky byly hodně svižné, nádherné krystalické zvuky čeřily prostor, energie z reproduktorů přímo prýštila, jen ty automatické spodky byly tak nějak pořád stejné a já nebyl schopen od sebe jednotlivé projekty rozeznávat. Dal jsem přednost skladbám houseovým, užíval si jednotlivých podstylů, ale čas od času zatoužil z důvodu relaxace o nějakou hudební změnu. V loňském roce se mi do rukou dostalo album Outer Access od jednočlenného projektu Jirah a já věděl, že tu recenzi prostě napsat musím - bylo totiž až příliš dokonalé na to, aby se na něj jen tak jednoduše zapomnělo! Protože jsem neměl ani páru o tom, kdo se pod tímhle pseudonymem skrývá, ani co label U.S.T.A. Records vlastně vydává, požádal jsem o pomoc Federální kriminální ústřednu a začal pátrat spolu s ní!

První stopy vedly ve spolupráci s Interpolem až do dalekého Tel-Avivu. Tam má totiž sídlo gramofonová firma, jenž se v katalozích velkých distribucí objevuje už nějaký ten pátek pod zkratkou U.S.T.A. Ta čtyři písmena znamenají jediné - Underground Sound Of Tel-Aviv, tedy ve světě hudby opravdu dobrý vývozní artikl pro všechny psytranceové DJe. Pokud snad oni chtějí vzdát nějakým způsobem hold za ty krásně pestrobarevné kousky, z nichž posléze ty černé placky, nebo spíše stříbrné disky z krabiček vyndavají, mohou se obrátit na DJe Zoo-B.ho, který tu líheň tohoto stylu v Izraeli založil.

Vše odstartovalo v roce 1999 otevřením dnes už legendárního music shopu Krembo. Jak už to tak bývá, stalo se tohle místo jakousi hudební křižovatkou a právě zde vznikala nová přátelství a nové kontakty. Zoo-B. byl velký nadšenec, psytrance miloval a tak si jednoho dne s jiným hrajícím kamarádem, který si zase říká O-Fear, splnil svůj velký sen. Založili firmu U.S.T.A., O-Fear zastal práci A & R manažéra a začali vydávat jen to, k čemu měli opravdu vztah a jen to, co mohla psytranceová komunita ocenit. Zkrátka kvalitní studiovou práci těch, co muziku opravdu cítí a dělají ji s láskou. V současné době balancuje U.S.T.A. ve třech rovinách - první z nich je práce na tom, aby tenhle label fungoval ještě lépe a radostněji, druhou v poslední době stále populárnější internetový shop, který jejich tituly reprezentuje po celém světě a nedílnou součástí jejich podnikatelského záměru je booking DJů a pořádání vlastních akcí.

 Pokud by některý z promotérů zatoužil o psytranceovou stage, může si vybrat - kromě O-Feara a Zoo-B.ho tu najde ještě dva další hráče s psychedelií. Ti si říkají DJ Mid (ten hraje také techno) a DJ Alex. No a aby nevyšli všichni čtyři pánové ze cviku, každý týden byste je mohli najít v jednom z izraelských klubů. Než se však vypravíte na cestu, musíte si uvědomit, jaké je vlastně právě roční období. :) Zatímco v létě je najdeme pod širým nebem v prostoru uznávaného místa TLV, v zimě zase zalézají do útrob klubu Dynamo Dvash, kde si mohou perfektně vyhrát s dekoracemi a uzpůsobit interiér klubu tak, aby co nejlépe pasoval jejich hudebním záměrům. Co se týče vydavatelské činnosti, tak kromě neuvěřitelného množství kompilací, které U.S.T.A. stále expanduje s obrovským zápalem, jsou momentálně této značce upsáni čtyři protagonisté. Beathackers, Psytekk, Švýcar Lukas Kelle a také právě Jirah, jehož album vám dnes představím. Kdo se tedy skrývá pod touto přezdívkou?

Převlek Jirah pro svou vlastní tvorbu už pár let používá Tim McCall,  v jehož pase je od roku 2000 uveden jako místo pobytu americký Seattle. Hrát jako DJ však začal o něco dříve - přesněji řečeno v roce 1996. Tehdy to však nebyly striktně psytranceové placky, ale úplně všechno - housem počínaje, přes jungle až k tranceu, v jehož psychedelické podobě si je momentálně pevný v kramflecích. Své úplně první skladby a vůbec pokusy s primitivními hudebními prográmky na starém PCčku absolvoval někdy začátkem roku 1999. Postupně na sobě stále pracoval, aby z jeho nesmělých osahávání softwaru nakonec bylo o rok později EP s názvem Pure, které si oblíbila téměř celá psytranceová komunita a on o sobě dal konečně vědět. Krátce nato už začal spolupracovat právě s izraelskými U.S.T.A. Records, ale nepohrdnul ani podanou rukou od labelu Dragonfly. Ti loni zařadili například Timovy práce Emergency, Surrounded In Chaos a Open na své kompilace Absolute Threshould, respektive na čtvrtý díl výběru GOA.

Tim alias Jirah se však do své vlastní tvorby pořádně zakousnul a kromě toho, aby se jen zavíral do potemnělého studia a dělal pokusy, v poslední době neváhá vystupovat se svým živým programem. Zatímco loni se představil třeba na festivalech v americkém Pittsburghu, Švýcarsku a Mexiku, letos se 6. února "mihnul" na svátku G.O.A. v americkém San Franciscu. Bylo by opravdu milé, kdyby si to v dohledné době zamířil i k nám a bude opravdu záležet na těch našich pár "agentur", kterým kvalitní psytrance není cizí a projeví o Timův živý set zájem. Prozatím mu totiž máme příležitost naslouchat jen z jednoho stříbrného disku s názvem Outer Access. A jak že tedy těch devět skladeb tohoto alba zní? Vzhůru na palubu vesmírného korábu, budeme létat s hlavou v oblacích!

Ta deska je plná překvapení už od samého počátku. Zatímco většina interpretů svůj vstup do vlastních výtvorů nazývá The Beginning, případně jen už trochu otřepaně Intro, název Return (MP3) pro vstupní bránu zase hned tak často nepotkáte. Pro psytrance tradičně tajuplné intro, které se skládá z dlouhých táhlých ploch a občasného kovového cinkotu, ještě hlasem doplňuje zpěvačka Naviline. Tim její vokál rozkouskoval tak, aby v desetinách vteřiny vzniklo kraťoučké ticho, hlas řádně naechoval a už tu máme první kopák, tolik typický pro tenhle styl. Syntetika frčí jako o závod, brzy je tu další hlas Naviline a tentokrát můžeme obdivovat, kterak lze z pouhého vzdychnutí vyrobit regulerní nástroj, jenž sem zcela bezchybně zapadá. Stopáž osmi minut slouží jen k pouhému opakování jednotlivých paternů, i když na bezbeatové uvolnění a další vygradování atmosféry se také myslelo. Samozřejmostí je plejáda efektových hrátek, která se ukazuje právě, když to nejméně čekáte. Vkusný začátek!

Druhá Wide Open je prozatím pěkně strašidelná, rytmickou složku obstarávají blízkovýchodní tabla a vy vůbec netušíte, kdy se ta bitva beatů spustí. Teprve se rozkoukáváme v černočerné tmě, navíc oslepeni modrým světlem, které stále nabývá na intenzitě. Spodky jsou navíc pěkně dynamické, vrčí to nalevo, vrčí to napravo, zvuky se přelévají z jedné strany na druhou, stále přicházejí na pomoc další nástroje, první hi-hat statečně syčí do rytmu a cítíte, jak se vám do žil vlévá pořádně okysličená krev. Táhlé plochy přidávají na snivosti, BPM není přehnaně rychlé a je to zatím pastva pro obě uši. Dvojka kvete jako jarní louka, syrový vítr ještě nedává paprskům takovou šanci na zahřátí a přináší na svých perutích znovu táhlý hlas Naviline. Na melodické doplňky se do celkového konceptu hraje jen minimálně a i tahle přehlídka stačí pro jeden dlouhý sen s přiklopenými víčky vašich očí...

The Perfect Place (nevíte náhodou někdo, kde tohle místo leží?) počítačovými efekty hýří už od samého počátku. Takovýhle doprovod bych si představoval při honění hrací postavičky v potemnělých chodbách. Energie je tu spousta a k mému překvapení je tu i množství samplů, které znám. Například ten ženský řev, na němž postavil Armand Van Helden našláplost svého remixu pro Professional Widow od Tori Amos. Ty ostatní už jsem zase slyšel třeba ze skladeb progressive tranceu. Ale proč ne - vykrádá každý a tohle mě neuráží ani v nejmenším. Je to totiž profesionálně zabaleno a hlavně v úplně jiných aranžích. Nad některými melodickými zásahy se vám chce obdivně hvízdnout a celek by mi klidně zapadl i do katalogu projektu Simona Berryho - Art Of Trance. Stejné tempo, podobné zvukové aroma, tak trochu hudební dovolená k nezaplacení a přitom k mé nelibosti nejkratší track desky (7:11).

Čtvrtá Outer Access (MP3) má na úvod zajímavě naprogramovány beaty, které se zatím jen líně rozkoukávají a ťukají do toho zvláštního rytmu. Notoricky známým spodkům přichází na pomoc naštěstí nové efekty, nové vrčení i nová syntetická kouzla. Snad jen tempo je stále stejné, ženský hlas už je z nějaké databanky, vrčení v přechodech připomíná lahůdky eponymního alba Way Out West a čekají nás i občasné hudební záseky a nečekané změny v postupech. Místo tu najde i vyklidněná pasáž, v níž si budete připadat, jako v neoprénu na samém mořském dně, kdy kolem sebe vidíte ty nádherné barvy a ještě nádhernější živočichy. Tuhle kulisu bych si při tom potápění dal do sluchátek tuze rád! Spousta těch zvuků je vám důvěrně známa z věcí, které vás obklopují v každodenním životě, jen si je právě neumíte zařadit na to správné místo. Ubublané tóny dovádí rozjetý příběh do samotného závěru této osmiminutové stopáže.

S pátou Third Phase nastává konečně uvolnění a změna. "Relax! Open Your Eyes!" ozývá se éterem, po beatech není ani památky, ale hned jak si tohle uvědomíte, v tu chvíli začnete cítit, kterak se znovu derou na povrch. Žádného vyklidnění se tedy zřejmě nedočkáme a přesto je tenhle track trochu jiný a z jiného soudku. Tohle už má k progressive houseu opravdu blízko. Ten prostor je geniálně vyčištěn a mistrovsky využit - každá frekvence má své místo, každá vám připadá věrohodná. Dokonce se tu umně filtruje, hlasové samply získaly několikaminutovou ozvěnu a tahle náplň má opravdu smysl a je propracována do poslední vteřiny, aby jen trochu vnímavé jedince s přehledem zaujala. Potěší barevnost, časté změny a těch devět a půl minuty nemá slabšího místa. Vše je založeno na logice, vše zasáhne každý nerv vašeho těla!

Šestá Kether se s nějakým romantickým začátkem nepáře. Na displeji 0:00 a hned druhý úder automatického bubeníka rozčísne ticho. Brzy se přidávají zvuky, jako by byly vypůjčeny z nějakého nádraží, či výrobní linky. Stejná kytara, kterou kdysi používal Juno Reactor, jen lehce a krátce dobarvuje vznikající příběh. To však není všechno - skladba je hodně členitá, čerpá i z různých krátkých úryvků lidského nadechnutí, zprava doleva se přelévají hodně zajímavé zvuky, vzrušené hlasy připomínají soundtrack z Pláže, beaty v polovině přinášejí opět něco nového, něco nepoužitého a také zvuky celé skladby nejsou pouhou kopií předchozích pěti adeptů tohoto alba. Celé je to hozeno do goa a pro mě osobně absolutní favorit této desky! Je totiž plný překvapení, neustále se vyvíjí a slovo nuda tak nějak ztrácí smysl.

Šťastné číslo vyfasovala na této modré desce skladba Welcome To The Future (MP3). Jak se dalo předpokládat, když vstup do budoucnosti, tak nutně vznešené přivítání v objetí ploch, vyčištěných zvuků a také vítacího monologu. Problém je, že už mi jednotlivé Timovy skladby začínají trochu splývat a přesto, že jich je jen devět, ani při desátém přehrání je nebudu schopen s přesností definovat. Znovu tepavé automaty, ženské úryvky, uvrčené aroma, táhlé plochy a pár stereofonních naechovaných efektů. Nic nového a v roce 2003 ani převratného. Čas plyne, vy máte zavřené oči a kolem vás probíhá jeden hudební příběh, kterému se snažíte porozumět. Snad jen vibrační joystick, nějakou rychlou hru, která zvyšuje adrenalin, zavřeni v černočerné kobce a před sebou monitor s modrým pozadím. K tomu dokonalý soundsystem s množstvím reproduktorů a útěk z reality, kdy vám společnost dělají devítiminutové skladby, je tou nejbezpečnější variantou pro to, abyste si náhodou při svých bláznivých toulkách nevyvrtli** kotník...

Předposlední Optimator si znovu chvíli hraje s vaší fantazií a sám se raduje z toho, jak se vaše oči nemohou přizpůsobit novému prostředí. Beaty jsou poněkud temnější a utopenější, nechybí pro trance téměř nesmrtelné tleskání hozené do echa, Tim se tu snaží přivábit vaši pozornost zvuky, s nimiž jsme ještě neměli tu čest se seznámit, pár vzdechů, ostré břitvy zvyšují pozornost a další psychedelický příběh je na světě. S dobrým VJem, dokonalými úvéčkovými dekoracemi, mlžným oparem a zeleným laserem určitě další útěk před současností. Roztažené ruce se jen míhají, máte slastně přivřené oči, hlavu v oblacích a vše kolem vás tak spokojeně přede podle svých pravidel. Pro mě však jen další podobný příběh, který už jsem na téhle desce slyšel. Nijak extra z této psychedelické rodiny nevybočuje.

Nastává chvíle loučení a s ní už jen závěrečný track. Dostal název Isen (MP3) a po tradičně romantickém intru směřujeme do posledních minut této desky. Ve výškách se tu dějí roztodivné věci a vše, co příjemně cinká, startuje na zelenou. Zvuková výbava přepychová, znovu kytarové vybrnkávání ála Juno Reactor, povlak utkaný z ploch dodává nádech snivosti, zvuková kvalita prvotřídní, ke štěstí už vám chybí jen míhající se obrazce pod rukama VJe a skupinka podobně naladěných tanečníků, kteří si tohle dílko užívají spolu s vámi. Na chvíli zklidňujeme, aby se vše opět zhouplo a mohli jsme si ještě následující tři minuty spokojeně vychutnat. Nástroje ubývají, pár dohasínajících ploch a na displeji svítí už jen 73:04, tedy celková délka toho, co jsme právě doposlouchali. Přídavek nebude, musíme se z virtuální reality vrátit zpět. Píše se rok 2004...

Závěr: Je to tak půl na půl. Půl hodiny čistého času se budete radovat, kterak je album projektu Jirah naplněno tou nejsyntetičtější náplní, jenž jste měli v poslední době možnost slyšet. Budete mít radost z toho vydezinfikovaného zvuku, stereofonního rozhraní a prýštící energie. Zároveň budete tu druhou půlhodinu přemýšlet, zda není také tenhle styl jen o šablonách, protože všechny nápady už byly jednou zrealizovány. Každopádně příjemné osvěžení hlavně pro ty z vás, které ten jejich styl začíná poněkud nudit a touží občas po nějakém rozptýlení! Kolik krků se v roce 2004 otočí k Izraeli?

Myclick

Bodové hodnocení: 7/10

Jirah - Outer Access (tracklist)

1. Return (MP3)
2. Wide Open 
3. The Perfect Place 
4. Outer Access (MP3)
5. Third Phase
6. Kether 
7. Welcome To The Future (MP3)
8. Optimator 
9. Isen (MP3)

Vydal: U.S.T.A. Records (2003)

Web: www.jirah.com

© 2004, Techno.cz. text: Myclick (myclick@techno.cz), Foto: archiv