Recenze: Sci*Fi*Psi - Jetlag

Řeknu vám, to byl tedy rozhovor! :) Když jsem v jednom music shopu zaregistroval tu krásnou papírovou krabičku s nádhernýma malůvkama a zjistil, že v dnešním "vypalovačkovém věku" ten dotyčný z České republiky neváhá své peníze investovat do tak drahého obalu, hned jsem stál o to, abych si s ním mohl popovídat. Ti dotyční na rozhovor byli nakonec tři: Rondo, kterého celá Praha zná hlavně kvůli jeho neskutečnému háru, věčně usměvavý a vysoký basák Louis De Liberte a spokojeně vyhlížející sympaťák L. L. Bech, který propůjčil tomuto elektronickému projektu svůj hlas. Kluci neustále vybíhali před klub Radost FX na své voňavé cigaretky a po návratu se náš rozhovor stáčel do stále nových a nových cestiček, přičemž rouška tajemna, kterou byl tento projekt přikryt, se čím dál víc odhrnovala... Už úvodní představovačka, která spočívala v podání ruky a vyřknutí mystického pozdravu: "Sci*Fi*Čau!" slibovala ten večer opravdu dobrou zábavu a od té doby jsme se smáli skoro pořád a na celé kolo. :)

Sci*Fi*Pes je elektrohumanoid!

Borek, Ghanjee a Rondo nedělají jen hudbu, oni své scifipsí filozofii dokonale propadli, všechno mají promyšleno do posledního puntíku, vše si umí logicky odvodit, na vše mají svůj vlastní a naprosto originální názor. Stačí kliknout na jejich web www.scifipsi.com a jste hned v úplně jiném světě. Čeká tu na vás zdařilý design, neotřelé nápady, ale hlavní slovo tu mají vysvětlivky o vzniku tohoto zajímavého plemene a to pořádně do hloubky! Zajímá vás tedy, kdo ti Sci*Fi*Psi vlastně jsou? Díky této stránce tedy vězte, že: "Dle Ottova naučného slovníku je Sci*Fi*Pes elektrohumanoid, vyskytující se ve vzdálených galaxiích. Živí se především hudbou, za čímž účelem je schopen vytvářet i skupiny. Může se vyskytovat v jakékoli formě, v celém nekonečném vesmíru. Je přizpůsobivý, zejména srstí porostlou chameleonoidy je přímo pověstný. V minulosti byla již jeho přítomnost prokázána i na planetě Zemi" a tak dále a tak podobně...

Ve třech se to lépe táhne…

První otázka na Ronda byla tedy jasná - kdo tvoří v současné době jádro projektu Sci*Fi*Psi? "No, naše svatá trojice vypadá asi následovně: Já mám u nás na starosti vokály + hledání nových zvuků, takže nejčastěji mě najdeš v ruce s nějakou elektronickou mašinkou, Ghanjee taky zpívá, vymýšlí bicí základy a harmonie a je zodpovědný za všechny klávesové prvky, no a Borek zpívá, aranžuje, hraje na kytaru a synťáky a je vlastně takovým naším kapelníkem. V podstatě je to tak, že všichni tři děláme všechno, co nás zrovna při jamování a experimentech ve studiu baví. Postupně jsme se ještě rozšířili o Louise De Liberteho, kterýho můžeš znát třeba z Meccy, kde doprovázel DJe Briana na basu a tím dalším je nepřehlédnutelná a důležitá postavička naší party - L.L. Bech. To je živý hráč na živý nástroje, :) majitel velkého lomu! :) a u nás má na starosti hlavně vtipný texty, které i vtipně interpretuje, takže dá se říci, že náš velký showman, který dokáže lidi na živých vystoupeních pořádně nažhavit a hlavně zelektrizovat."

Vlastní label = záruka nezávislosti

Když jsem před rozhovorem desku poslouchal, do křesla mě přikoval výborný zvuk, který se šířil všemi centimetry mého pokoje a při převalování toho digipacku v prstech mě upoutalo logo pro mě dosud neznámého labelu Phantom Records. Takže kohopak je to značka a kdo je za ten perfektní zvuk odpovědný? Slova se chopil opět sobecky Rondo. :) "Tak desku jsme natáčeli hned ve dvou studiích, která se jmenují Rootsof a Deep City - pro ty méně bystré rozuměj Kořenov a Hloubětín :) a za ten finální mix může Jenda Šmejkal, kterýho možná znáš z Riviera Playboys. Máme taky pocit, že se ten zvuk povedl a za ten patří Jendovi samozřejmě náš velký dík! No a co se týče Phantom Records, tak to je značka, kterou jsme si s klukama založili, abychom měli kde vydávat a nemuseli přitom na kolenou prosit velká vydavatelství. S distribucí nám hodně pomáhá iMédia, takže snad se naše výtvory dostanou k jenom trochu otevřeným hlavičkám, tedy k těm, které naše muzika dokáže oslovit..."

Český Electroczardash míří do Japonska a Číny!

Vzhledem k tomu, že mě deska hodně zaujala, docela bych si dal kluky někdy live, takže jaké jsou vyhlídky živých vystoupení? Slova se ujal Louis De Liberte: "Pokud by se ti zachtělo ten náš "Electroczardash" (jak tenhle svůj styl označujeme) slyšet živě, budeš muset vycestovat hodně daleko na Východ. Kromě pardubického fesťáku Summer Of Love totiž budeme hrát díky našemu managerovi (kterým je mimochodem DJ Om) v Peťerburgu, v Tokiu a dáme si takové miniturné po Číně. Škoda, že jsi nebyl v Abatonu na párty Silverf*ck, tam se nám to povedlo fakt moc a byl to neskutečnej mejdan. Každopádně budeš mít brzy možnost právě záběry z Abatonu a také z akce C´est La Vie, shlédnout na našem připravovaném DVDčku, který chystáme v rámci promotion pro promotéry, aby si o nás mohli udělat obrázek. Razíme totiž heslo: "Kdo neuvidí a neuslyší, ten má fakt velkou smůlu, že to nepochopí!" :) Když tak poslouchám ty scifipsí plány, tuším náklady na fungování labelu, umím si představit návratnost, kroutím jen nechápavě hlavou. Odzbrojující odpověď z úst L.L. Becha vše vysvětluje. "Prachy neřešíme, každej máme svoji vlastní práci, která nás živí, takže toho svýho velkýho koně z ní financujeme. Někdo sbírá známky nebo auta, nás baví muzika." :)

Marihuana? Ne, špenát!

Jako vždycky mě zajímalo, odkud bere kapela inspiraci a co vlastně její členové poslouchají ve svém volném čase, tedy věc, která je pak následně ovlivňuje... L.L. Bech měl znovu ve všem jasno: "Je zakázaná marihuana? Zahul si špenát!" :) To basák Louis De Liberte se rozpovídal o něco více: "Já jsem tak trošku závislej na Radiu 1 a jeho produkci, takže mě za srdce vzala britská garageová scéna, Audiobullys, ale miluju samozřejmě i Kraftwerk, Depeche Mode nebo Beastie Boys." No a Rondo? "Mě vždycky bavil breakbeat, ale spíš ty starý breakový placky než to, co se hraje dneska...! Dál jsem se dozvěděl, že deska, kterou jsem držel v ruce, bude brzy překonána, protože materiál pro novou už je téměř dokončen. Zajímavostí je, že s klukama se na ní představí i zpěvačka Zuloo, která už spolupracovala s takovými projekty, jako jsou Double Deckers či Palm Beat, což je další převlek producenta z Hranic na Moravě, vystupujícího pod nickem Boris Carloff. Také filozofická motta téhle party mě pobavila. Jen namátkou: "Naše apolitická a demilitantní skupina opovrhuje všema, kteří hrajou hůř, než my!" Také své electro cítění nezapřou: "Lidi, nebojte se elektriky - bez ní to prostě nejde, vždyť nenabiješ telefon nebo nezapneš počítač a bez nich to dnes vážně nefunguje..." Kluky naprosto uzemňuju tím, že jsem nikdy neměl, nemám a mít snad nikdy nebudu mobilní telefon, ještě poděkuju za rozhovor, loučím se a peláším domů, abych si tuhle desku ještě jednou poslechl a napsal vám, jaký dojem na mě vlastně udělala. Ještě váháte s koupí? Být vámi, neváhal bych!

Do scifipsího alba Jetlag vstupujeme skrze úvodní skladbu Electronica In My Head (MP3). Poměrně výstižný název pro pravidelného konzumenta současné taneční scény. :) Hned na úvod vás překvapí výborný zvuk, který se tentokrát nemíchal (jak to bývá u české produkce zvykem) ve studiu ADK, ale u zmiňovaného Jendy Šmejkala. Spodky tohoto tracku mi nápadně připomínají 45. výlisek dnes už téměř zaniklého labelu Paperecordings, který mají na svědomí The New Aluminists. Oproti jejich Get Down On It, která byla přeci jen monotónní tech-houseovou školou, práce party Sci*Fi*Psi s každou vteřinou kvete, s každou její poupata pukají a stále se tu navzájem trumfují nové a nové muzikantské fígle. Zejména "povídací" basa od Vláďi Weigerta si snadno získá vaši pozornost na svou stranu. Skladba překypuje originálními počítačovými efekty, také oba mužské vokály jsou hodně sexy, echo přidává na zajímavosti, snad jen ty hi-haty jsou poněkud statické a jemně tahají za ouška...

Druhá Shining od prvních pár vteřin celkem věrně připomíná starší kousky třeba Fluke. Znovu to tu zvuky jenom bují, stále se tu rodí nové, které jsou umně kombinovány se svým okolím, zkrátka pořád se tu něco děje. Shining přímo dýchá opojnou lehkostí, stavem beztíže v němž s roztaženýma rukama ztrácíte pojem o čase, barvách i rychlosti - zkrátka hlava se vám točí a vy jen řešíte proč. Dynamika šlape na výbornou, zvuk nádherný a vy si užíváte hry jednotlivých nástrojů, pod níž jen občas problesknou hlasové samply slovíčka Shining. Track jako stvořený pro letní open-air, to ovšem s dokonalým sound systémem v zádech, aby se nic nepokazilo a každý tón byl na svém místě s frekvencí, která mu vyhovuje!

Třetí Falling se nejdříve rozehrává na jednom nakopírovaném tónu, aby brzy odkryla svůj lehce polámaný rytmus a počítačové dovádění. Jednotlivé nápady spolu s roztodivnými kombinacemi by mohl nejeden světový producent závidět - a to prý bylo už všechno v elektronické muzice prosím vymyšleno... Hlavní slovo tu má vokodér, který tentokrát šikovně hlas zkreslil natolik, že nejste schopni dešifrovat, jestli byl originál mužský či ženský. Hodně zasněná věc, jež nemá přesně daný řád a vyvíjí se podle zvláštních pravidel. Tím pádem vám nezevšední ani náhodou a ke všemu pokaždé vyzní jinak. Žádná hitovka, snad jen jedna zajímavost s touhou po experimentování...

Čtvrtá Blanche-Neige (MP3) je úplnou rozkvetlou zvukovou oázou, v níž se zastavil čas a vy si jen užíváte změny prostředí a nikam nepospíchajících zvukových koláží. Track otevírá hlas Oty Klempíře, známého to šoumena party J.A.R. a celou dobu jsme obklopeni smyslnou francouzštinou. Onu smyslnost ji vdechnul hlavně vokál zpěvačky Blanche Neumann a sympatické je, že autoři dali vokalistům to největší pole působnosti - žádný tuckovitý rytmus ty hlasy nepřekrývá. Bicí jsou tu totiž pouze pro doplněk tohoto mazlivého tracku, ne jako rytmická nutnost. Kytarové vybrnkávání dodává na melodičnosti, táhlé plochy na snivosti, basák Louis De Liberte si sem přibral i akordeon, nechybí počítačem zkreslené zvuky a pro mě rázem absolutní favorit téhle desky! Jen těch necelých pět minut až strašně rychle uteče - takhle bych si představoval svůj ideální sen s dobrým koncem...

Také pátá Shiva je úplně jiná, než její předchůdkyně. Tradiční je jen znovu tajemná atmosféra, kdy ani v nejmenším netušíte, jak se dalších deset vteřin tohoto tracku bude vyvíjet. Hudebně něco mezi Funk D´Void, H-Foundation a Circulation - tedy stejně obrovský smysl pro silnou melodii, táhlé tóny, ale i nádherná zabalující echa, nastředované zvuky a také lidský hlas tu slouží jako další regulerní nástroj. Znovu vydařený bonbónek tohoto alba, spousta zašuměných a tím pádem i poutavých úseků jako bonus, spousta programátorských fíglů - to vše vytváří jeden Sen s velkým es, u něhož si tak příjemně tělo lahodí se zavřeným očima na nadýchaném polštářku.

Loongtime Message jde za posluchačovou přízní naladěna v poněkud rozlámané rovině. Nečekejte však klasický breakbeatový track, jen už těch rovných beatů bylo zřejmě moc a chtělo to změnu. Anglicko-český text: "One short message sent to you, one short message zahraju" zní hodně vtipně, až vám pokaždé zacukají koutky nad tou obrovskou troufalostí. Přesto na mě působí po muzikantské stránce poněkud mdle, zcela nevýrazně a pokud bych měl být tvrdý, tak zcela zbytečně a zřejmě jen pro doplnění místa na desce. Kromě zajímavě zmutovaných houslí, které bzučí ve výškách jako nějaký uvrzaný komár, tu nenajdete příliš uchu lahodících pasáží. :( Frázováním a výslednými aranžemi mi tenhle adept desky Jetlag připomíná takovou Mind My Make-Up od Finitribe a na tu už se přeci jen usadil prach. :( Nic objevného, nic nového pod sluncem...

Broken Dreams (MP3), příspěvek se šťastným číslem, začíná svou cestu jako by byl nějak vytržen z kontextu. Žádné intro, žádné rozjímání, zkrátka již od první vteřiny jen klávesové bublání a bicí doprovod. Nádherné jsou táhlé tóny, které svým vrčením tvoří jakousi podprahovou figurku, která je vašim smyslům prozatím chytře ukryta. V okamžiku, kdy jste toho nahuštěného zvuku a omezeného stereofonního prostředí poněkud přesyceni, jako mávnutím kouzelného proutku vše najednou puká, poupata zrychleně a nedočkavě rozkvétají do krásy, váš organismus je lapen do sítí z táhlých ploch, lehounké kytarové vybrnkávání přidává na výrazu a melodičnosti a vás tahle skladba začíná konečně bavit! Stále se tu za provozu rodí nové nápady, rap L. L. Becha připomíná téměř věrně scatování MC Adrenalina, stále se tu něco klube, stále vznikají nové možnosti, stále se jednotlivé cesty ještě více rozvětvují do překvapivě přehledného zvukového bludiště, z něhož vede jen jeden jediný východ - ten s nápisem Spokojenost! Na řadu přišel i vokodér s poutavým rejstříkem, v tomhle případě opravdu úžasný tah na branku. Navíc tu není ani jeden tón a přesto je tenhle track neuvěřitelně plný bez toho, aby snad byl náhodou přeplácán.

Zato osmá Big Big Beat mi přijde mírně řečeno chaotická, bez nějaké vážnější myšlenky a navíc ani stopáž (3:38) nemá v taneční muzice příliš smysl pro využití. Pro diskžokeje je tenhle kousek příliš krátký k namíchání, pro muzikanty zase příliš svazující k vyjádření. Vždyť těch tři a půl minuty uteče jako voda, aniž by zde stihl alespoň jeden fragment na sebe upozornit. Hlavní slovo tu mají mašinky zkreslující hlas, který dosahuje hodně strašidelné polohy, ale kromě toho je náplň skladby zcela nepřehledná a poněkud překombinovaná. Navíc zde necítím ani žádnou inovativnost - tady se prach až příliš zažral do mixážního pultu a ani Vizír na něj nestačí...

Do závěrečné Ear Candy (MP3) si chlapci vokálové samply vypůjčili z internetové stránky www.sound-ideas.com, jak se na obalu stihli pochlubit. Ty ponechali dokonce bez jakéhokoliv zásahu a vlastní angažovanost se začíná odvíjet až po dvaceti vteřinách. Pak to ovšem vše nabírá spád a s každým taktem přichází nový a nový nástroj, ale ještě stále se skladba spíše rozhlíží po světě, než aby se jednalo o regulerní track, který najde své místo kdekoliv. Teprve až po minutě a půl se strhává pořádná exhibice jednotlivých studiových mašinek, prvotřídní je flétna Filipa Maláska i rozverný rejstřík kytary, že se vám ihned vybaví album Installation Sonore od francouzských Rinôçérôse a vy víte, že až tuhle desku doposloucháte, ty Rinôçérôse si pro pokračování příběhu prostě do toho přehrávače dát musíte. Hodně zajímavý a hodně působivý track má pouze jednu vážnou vadu. Všechno šlape, nápady jsou inspirující, ale s bicími spodky je to bída! Jeden stařičký usyčený činel, ale klasickej Velkej Vašek, který by vám rozduněl celé bříško, tady prostě není a není. :( Jak nepochopitelné v dnešní době! Tenhle výborný track si žádá remix od někoho, kdo dokáže chytit příležitost za pačesy!

Závěr: Na debutové album opravdu neuvěřitelně propracovaný materiál! Ti kluci mají energie i nápadů na rozdávání a co track, to výlet do úplně jiného světa. V rozhovorech jsou zábavní, radujou se ze života, muzika je baví, co víc je třeba, aby navázali kontakt s posluchačem? Porozumění a umění naslouchat! Tohle je poctivá muzika, která čeká na posluchačův zájem a jednoho už mají - budu se snažit nevynechat žádné živé vystoupení. To totiž slibuje po poslechu (možná až příliš krátkého) alba jedinečnou zábavu a já se bavit chci především!

Bodové hodnocení: 8/10

Sci*Fi*Psi - Jetlag (tracklist)

1. Electronica In My Head (MP3)
2. Shining
3. Falling
4. Blanche-Neige (MP3)
5. Shiva
6. Loongtime Message
7. Broken Dreams (MP3)
8. Big Big Beat
9. Ear Candy (MP3)

Vydal: Phantom Records (2004)
Web: www.scifipsi.com

© 2004, Techno.cz. text: Myclick (myclick@techno.cz), Foto: archiv