Filmová recenze: Vaterland – Lovecký deník

Šestice civilizovaných z bohatšího světa se vrací do neznámých zpustošených krajů, aby poznala zemi svých otců a okusila slasti lovu tajemných tvorů Kostrounů. Ale pozor na Blair Witch – čarodějnici na rekreaci!

Richard Čadcky: "Já jsem to viděl. A nevěřím tomu."

Když přišel čas a doba tomu přála, vydali se Richard Čadcky s ženou, jeho bratr s ženou a bratranci Max a Leo do země otců, aby poznali své kořeny. Prostý kraj zpustošený „zlou dobou“ zhusta připomínající odlehlé kousky českého (slovenského, polského, maďarského, ukrajinského) zapadlého venkova nabízel zdivočelou letní krásu i nudu k ukousání.

Ukázalo se, že doba byla nejen zlá, ale i extrémně krutá. Z kdysi poměrně bohatého a jistě i krásného panství zůstalo pár zarostlých rozvalin a spíše neudržovaný (protože nebyly peníze) statek. Na něm starý sluha Vilmer hospodařil se synem a možná skrýval, možná neskrýval nějaké tajemství.

Pánové by se za normálních okolností během pár dní ukousali nudou a kvapně zamířili zpět, odkud přišli. Ovšem v dědově, potažmo otcově pozůstalosti byla kromě rozpadajícího se statku nalezena i kompletní výbava na lov tajemných Kostrounů. To, co vypadá jako vítané zpestření všedních dní na vysočině se však v době, kdy starý svět zanikl, ale ten nový ještě zcela jasně neukázal své kontury, může stát velmi nebezpečnou hrou o vlastní život.

Zajímavé? Jak pro koho. Pro mě například ne. Vaterland – Lovecký deník se totiž zařadil do kategorie filmů, kterou jsem si kdysi dávno pojmenoval nějak jako „zajímavé, ale ve skutečnosti o ničem“. Ne, že by tvůrci nevěděli, jak navodit tu správnou cizí a tísnivou atmosféru. Kamera střídá černobílý, barevný a zrnitý obraz, vyžívá se v (někdy až zbytečně) dlouhých záběrech a zvuk pomocí ticha, jednoduchých efektů a neustálého nepříjemného bzučení much lehce vyvolává pocit určitého stísněného tajemna.

Příběh, který je orámován postavou neznámého vypravěče (jeho totožnost se dozvídáme až na samém konci filmu) zkřivenou v křesle a prohlížející fotky a záznamy, však zklame. Přestože ze začátku vypadá naprosto slibně, díky kombinování hrané akce s vypravěčovým komentářem.

Nebo díky tématu skupinky vržené do neznámého prostředí (Vaterland – Lovecký deník bývá často přirovnáván k Blair Witch) se spoustou povědomých detailů (talíře s logem Jednota, staré časopisy) a řadě pro diváka zamlčených faktů.

Co skrývají mladý a starý Vilmer? Proč mají z příjezdu pánů rozporuplné pocity? Proč jsou manželky jedinými ženami ve vesnici? K čemu slouží lynchovsky laděný lovecký klub? Co vadí Richardovi na exotickém vzhledu manželky jeho bratra? Co k němu cítí vlastní manželka? Kdo je tajemný pozorovatel s dalekohledem a proč jsou Kostrouni tak uhrančivě přitažliví?

Tyto a další otázky se vynořují v rychlém sledu, jak příběh plyne a zdá se, že vše vyvrcholí očekávaným lovem Kostrounů. Ale chyba lávky! Lov proběhne, cosi se stane, cosi ne a objevují se další a další otázky. Chvíli se zdá, že vše se rozuzlí objevením nového (zřejmě strašného) tajemství, ale také ne. I když se všichni zjevně chovají naprosto divně, téměř nikdo se nikoho neptá proč a zápletka má být vyřešena odjezdem zúčastněných domů. Pointa, které se dostaví, pak snad ani není skutečnou pointou…

Nemůžu se ubránit dojmu, že Vaterland – Lovecký deník se snaží být natolik mysteriózní, až to navzdory zajímavým a příjemným detailům působí křečovitě a trapně. Herecké výkony naprosto nevyrovnaně skáčou z dramatické vypjatosti k divné komičnosti. Měl snad být film místy vtipný, nebo je jen nechtěně vtipný tím, jak herci v některých scénách prkenně deklamují banální věty? Že bych nepochopil, oč jde? Dalším a dalším přemýšlením o filmu získávám na jistotě, že ani nic k pochopení nenabízí. Surrealismus? Ej…

Radim Bartík

hodnocení: 60%

Recenze vznikla díky Village Cinemas.

Vaterland - Lovecký deník
Česká republika 2004
scénář a režie: David Jeřáb
hrají: Karel Roden, František Řehák, Petr Forman, Vasil Fridrich, Matěj Forman
www.vaterland.cz