Hudební recenze: DJ Krush - Jaku

O japonském umělci, kterého zná celý hudební svět pod přezdívkou DJ Krush, toho už bylo napsáno opravdu velmi mnoho a troufám si tvrdit, že jeho podrobným představováním bych nosil dříví do lesa. Není divu, alby nás tento japonský hudební velikán zásobuje vskutku požehnaně. Ovšem každým svým novým albem a vůbec veškerými hudby se týkajícími aktivitami nám zavdává další a další důvody jeho nespornou tvůrčí genialitu a progresivitu velebit a oslavovat znovu a znovu!

Nadpozemsky talentovaný DJ a producent, jemuž byl souzen neskutečný talent pro abstraktní hip hopové  a trip hopové zvukové kompozice, skládání i míchání desek, zvuků a tónů nás v tomto roce obdaroval dalším skvostem v rámci své diskografie. Troufám si říct, že kvalitativní laťku si posunul zase o kousek výš a jeho výkon bych vyjádřil třemi slovy: přišel, nahrál, zvítězil!

Věrný svým zvykům si přizval k nahrávání svého zbrusu nového alba jménem Jaku spoustu nesmírně zajímavých hostů (Shuuzan Morita, Tetsuro Naito či Akira Sakata). Mnozí z nich jsou považováni za absolutní špičku svého oboru a k jejich výběru mi nezbývá nic než mistrovi pogratulovat. Kromě vyjímečných muzikantů si přizval rovněž velmi charismatické vokalisty, avšak síla Dje Krushe spočívá především v instrumentálních, často na hranici geniality zkomponovaných a atmosférou bohatých skladbách.

DJ Krush je znám pro svojí oblibu kombinace tradičních nejenom japonských nástrojů s modernějšími hudebními postupy. Pokud máte rádi právě tuto kombinaci, vězte, že tuto, místy velmi abstraktně pojatou recenzi jeho nejnovějšího hudebního počinu, jsem psal právě pro vás. Stejně jako se DJ Krush věnuje komponování abstraktního hip hopu s opravdu silnou příchutí jazzu, i já jsem tuto recenzi pojal velmi abstraktně a dost často jsem se nechal unášet svojí fantazií a pocity. Právě má fantazie dostala během mnohonásobného poslechu této hudební lahůdky skutečně zabrat a o pocity z jednotlivých skladeb bych se nyní s vámi rád podělil.

Still Island (feat. Shuuzan Morita) 
Nádherná úvodní zvuková kompozice vás již v samém počátku připraví na zasněný a fantazii k životu probouzející výlet po širých pláních Japonska. Nevím proč, ale hned při prvních tónech se mi vybavila scéna z filmu Kill Bill 1 a atmosféra zasněžené zimní zahrady, na kterou se v měsíčním svitu lehounce a s nezvyklou grácií snášejí vločky sněhu. Ústřední motiv v podobě tesklivě znějící flétny Shakuhachi (jejímž je Shuuzan Morita skutečným mistrem) dokreslené klavírem a nesmírně působivými rozevlátými smyčci by však mohl být rovněž velmi stylovou zvukovou kulisou k rituálu přípravy čaje, kdo ví…

Road To Nowhere 
Pravidelná rytmika beatů, uklidňujícím dojmem působící na sebe naskládané zvukové vrstvy tónů dokreslující oproti ostatním skladbám na desce lehce minimalistickou zvukovou kompozici, skrze kterou se prolínají samply znějící jako křik ptactva křižujícího oblohu nad cestou nikam nebo snad spíše cestou do neznáma, po které se vydáváte albem DJe Krushe. Tak na mě působí skladba číslo 2.

Nosferatu (feat. Mr Lif) 
Snad první záležitost na celé desce, nesoucí klasické znaky trip hopu a hip hopu, je vyšperkována precizním  rapováním undergroundové hvězdy Mr. Lifa na téma jaké zvláštní až podivné věci se dějí během noci. Je velmi obdivuhodné s jakou elegancí a lehkostí se podařilo skloubit lyrický náboj textu s atmosférou překypujícími zvukovými plochami. Skladba je dle mého názoru zcela zřetelně poznamenána sofistikovaným zvukovým rukopisem japonského trip hopového guru a mísí se v ní rozporuplné nálady tajemna ale i temna. Považuji jí za jednoznačný důkaz oprávněnosti celosvětovému věhlasu a respektu, kterých se jejímu autorovi dostává vskutku požehnaně.

The Beginning 
Pokud jsem o předcházející skladbě mluvil o  tajemnu až temnu, vězte, že v skladbě s názvem The beginning se setkáte s démony, se kterými si neradno zahrávat. Zvukově strašidelná nálada linoucí se touto skladbou je dokreslena neposedně chaotickými rytmy a flétnou, jenž ještě zvyšují už tak dost značné napětí. Fantazie mi opět pracuje naplno a já ve svých představách vidím katakomby plné v černém sukně zahalených samurajů nacvičujících rituál, ze kterého mě jímá doslova hrůza. Intenzita zvukových koláží se takřka dotýká nebes a já smekám klobouk před citem s kterým byly kombinovány tradiční živé japonské nástroje s ambientními plochami elektronického původu s jednoznačnými tendencemi vlétnout.

Transition 
V této skladbě vás od první sekundy až do té poslední naprosto pohltí a vzápětí smetou z povrchu zemského smyčce, které  ve vzájemné symbióze s velmi energickou rytmikou obsahující příznaky touhy vstřebat do sebe maximum všech vlivů týkajících se zalomeného beatu, vytvářejí famózně živelnou atmosféru. Podobný zvuk by mě velmi bavil nejenom pro poslech, ale dokážu si jej velmi reálně představit i v klubu, coby kulisu pro tanec.

Stormy Cloud (feat. Ken Shima) 
Bouře utichla, na vaši tvář se snášejí jemné kapky deště a vaše oči s euforicky působícím klidem pozorují zbytky mraků zavátou oblohu. Z dálky slyšíte lehce znějící rytmy, nebem se proplétají první paprsky slunce a vám se chce tančit. Klavírista, který se náhle jako zázrakem objevil vedle vás, rozehrává svými hbitými prsty tajemnou jazzem nasáklou symfonii, ve které se stupňuje napětí a provokuje vaší zvědavost. Co bude následovat?

Univearth (feat. Tetsuro Naito) 
Zde vám Krush opět servíruje masivní porci tajemna.Celou písní se opět s magickou elegancí a lehkostí prolínají zvuky flétny, neuvěřitelně prokombinované rytmy tryskající přímo ze srdce muzikanta, jenž byl během komponováni a nahrávání této skladby mistru Krushovi přinejmenším oporou!  Tato skvostná kombinace vyústí v okouzlující směs rozporuplných nálad a pocitů. Zhruba v polovině skladby se doposud poměrně poklidná rytmika promění v nezvladatelný živel umocněný ještě tesknějí a intenzivněji znějící flétnou. Takové psycho jsme si snad ani nezasloužili :o)

Decks-athron (feat. Tatsuki) 
Tento track na mě působí dojmem, jako by se mistrovi splašilo nářadíčko a my se stali svědky totálního zvukového psycho chaosu, při jehož tvorbě se se nechal inspirovat blázínkem jménem Aphex Twin. Ve skutečnosti se však jedná o souboj dvou vládců DJingu.Ve skládání a prolínání specifických zvuků, skratchů a šramotů se pro tentokrát Krushovým spolupachatelem stal velmi zkušený DJ Tatsuki. Opět jeden featuring, kdy člověk nestíhá zvuky a zoufale zatouží to celé vidět naživo.

Kill Switch (feat. Aesop Rock) 
Přivítejme mocného Aesop Rocka, jednoho z mála vokalistů na jedinečné desce Jaku, neboť jeho nekompromisní rýmy podpořené skotačivými k tanci vybízejícími beaty  a démonickým zvukovým podkladem celého tracku nás opět unesou do zvukově perverzní a zvrhlé říše temna. Už název skladby Kill Switch dává svým významem  pocítit, že v této skladbě se vyznání  lásky a jakékoliv formy optimismu nedočkáme a nálada nesoucí se celou skladbou je toho jasným důkazem. Zvuk. Kterého docíli DJ Krush v této skladbě za výrazné pomoci Aesop Rocka, považuji za definici temna.

Pretense 
Ve skladbě Pretense si DJ Krush opět nekompromisně  dělá nárok na veškeré vaše již tak vydrážděné sluchové vjemy a salvami zvuků vystřelujících z vašeho přehrávače vás bez špetky lítosti zbičuje do
bezvědomí. Zlověstné cinkání v počátku této skladby se rozprskne v rytmicky houpavou abstraktní trip hopovou píseň a stává se tak předvojem věcí následujích.

Slit Of Cloud (feat. Akira Sakata) 
Šest a půl minuty dlouhý rituál věnovaný všemu božstvu, šaman, který svou démonickou modlitbou na počátku a konci skladby nabádá mraky k odchodu z vašeho zorného pole, Akira Sakata psychopaticky znásilňující saxofon či klarinet a heroinem posilněný bubeník, který se jakoby v transu pokouší probubnovat do jiné galaxie, tak na mne působí hypnotický jazz alá DJ Krush ve skladbě Slit of Cloud. Tuto skladbu považuji za jeden z vrcholů celého alba.

Passage 
Tato kratoučká část alba mi připadá  jak mírně psychedelicky znějící jekotem umocněný postorgasmický chill out skladby předešlé, navíc okořeněný samplem vzkazu, který však nejsem schopný dešifrovat a proto jeho obsah přenechám pouze a pouze vaší fantazii.

Beyond Raging Waves (feat. Shinichi Kinoshita)
Majestátný pochod dobarvený vybrnkáváním podivných melodií na ještě podivnější nástroje, perkuse vytvářející exotický rytmus a pod tím vším lehounce až něžně poletují ambientní zvuky dokreslující zvláštní náladu tohoto počinu. Shinichi Kinoshita je považován za snad největšího mistra hry na Tsugaru-Jamisen (japonský tradiční nástroj, obdoba benža majícího však pouze tři struny). Jako snad první muzikant inovoval tento nástroj v jeho elektrickou obdobu a založil tímto svůj vlastní specifický styl zvaný Tsugaru-Fusion. Pro Dje Krushe další parádní úlovek jedinečného hosta.

Distant Voices 
Pravidelné beaty s dozvukem všudypřítomných perkusí znetvořené zvukovým nádechem industriálu, tak tímto děsivým soundem se nás pravděpodobně mistr rozhodl už téměř v závěru alba definitivně  dodělat či spíše oddělat. A to s jediným cílem: abychom si proklatě dobře zapamatovali definici toho nejlepšího japonského abstraktního hip hopu a trip hopu. Můj obdiv nezná mezí!

Song 2
Konečně se nám, po tom psychedelicky znějícím trip hopovém výletu do země sebepoznání skrze magickou hudbu Dje Krushe,  dostává vyklidnění  v podobě závěrečné skladby jménem Song 2. Nemohu se ubránit dojmu, že mistrovi při komponování tohoto skvostu ke konci malinko docházel dech, i tak je však závěrečná skladba velmi milým a osvěžujícím balzámem na tímto nezvladatelným zvukovým živlem hořkosladce pošramocenou duši. V této skladbě dostávají hlavní slovo opět během celého alba mocně používané nástroje flétna shakuhachi  a kalimba a krásně tak uzavírají celý příběh z dalekého Japonska.

Pokud jste tak ještě neučinili, doporučuji vám si tento skvost všech skvostů rozhodně pořídit, nebudete litovat!

FlyBoyEda 

Hodnocení: 100%

DJ Krush: Jaku
Columbia France 2004
http://www.mmjp.or.jp/sus/krush/