Filmová recenze: Já, Robot

Will Smith ruší plány neposlušných robotů, zachraňuje svou babičku a ukazuje prdelku v letním blockbusteru režiséra temné Vrány Alexe Proyase.

Spooner (poté, co mu ochranka položí ruku na rameno): „Do jaké nemocnice že to jedeš? Abych se mohl stavit podepsat ti sádru.“

Poslední model robotů NS-4 je oblíbený, běžně používaný a mezi lidmi hodně rozšířený. Přesto společnost USR plánuje v příštím týdnu poslat na trh dokonalejší model NS-5. Všichni se těší. Až na jednoho. Detektiv Del Spooner (Will Smith) robotům nevěří a nesnáší je s až rasistickou vášní.

Jako jediný proto tuší, že smrt doktora Lanninga byla sebevražda. Robot, který se ukrývá na místě činu a proti vší logice odmítne uposlechnout rozkaz a vypnout se, mu dá za pravdu. Tady něco nehraje! Když se policii podaří „podezřelého“ chytit, ukecá Spooner šéfa ke krátkému výslechu.

Dozvídá se, že robot má jméno! Sonny je unikátní (což potvrzuje pozdější laboratorní test), zná některé lidské emoce, jiným se hodně rychle učí a zdají se mu sny. Spooner se navzdory obecnému mínění dál vrtá ve zdánlivě jasném případu a pomalu začíná věřit, že za vším je víc, než sebevražda nebo obyčejné selhání stroje. Ale bude hůř.

Nebo jak se to vezme. V případě filmu, který podle názvu může být považován za adaptaci některé ze známých  Asimových sci-fi povídek (ale není jí), je to spíš naopak. První polovina je zřetelně horší. Druhá pak o to příjemněji překvapuje.

I když se to možná díky začátku opředenému snad všemi známými klišé (ústřední tvrďák vyzařující tragickou aurou, ledově chladná doktorka, která „roztaje“, situace, které očekává jen odstrkovaný ústřední drsňák) a do očí bijícímu product placementu* může zdát nemožné.

Méně pozornému divákovi to všechno asi bude úplně jedno. Ten pozornější a zkušenější však spíše ocení jednotlivé scény a hlášky, než film jako celek. Osobně jsem se chvílemi bavil náramně a chvílemi upadal do typicky neoblíbeného: „No, jo. Jasně.“

Přesto se nedá říct, že by se Alex Proyas, režisér skvělé komiksové adaptace Vrána nebo temně paranoidního Smrtihlava, nesnažil. Z filmu je překvapivě cítit i sociální problém, který tkví v tom, jak chápat stroj schopný uvažovat.

Zatímco Spooner před svým prohlédnutím považuje roboty za pouhé systémy propojených koleček, které si zaslouží jen zášť, ostatní lidé roboty sice neopovrhují, na druhou stranu je pouze využívají. Jenže se stále dokonalejšími roboty se vnucuje neodbytná otázka, kde končí hranice stroje schopného myslet, a kde začínají zárodky duše.

Jakékoliv sociální témata ale ve filmu rozhodně nemají prim. Já, robot je především akční podívaná a slouží jí ke cti, že jako taková funguje dobře. Všimněte si velmi dobré animace i toho, že nejde jen o kombinaci živých herců s digitálními efekty, ale že celý film je jedním velkým křížencem mezi hranou a animovanou formou (například scény, ve kterých Sonny bojuje s ostatními roboty jsou kompletně animované).

Jenže pořád je tady ta první polovina jako vystřižená z odpoledního „zábavného“ programu na některé z českých komerčních televizí. Je na vás, jestli to překousnete, nebo se naopak rozhodnete parafrázovat Spoonerův nápad na reklamu: Záběr na člověka, který vyřeže krásné křeslo. Pak na robota, který vyřeže krásnější křeslo za kratší dobu. Střih a nápis: USR – Sereme na lidi. Zatmívačka.

Radim Bartík

* Product placement znamená v praxi to, že některá z firem přispěje tučným obnosem na rozpočet filmu a na oplátku se její produkt objeví na pár vteřin v záběru. V případě Já, robot to určitě byly JVC, Audi a především Converse propagující aktuální kolekci bot.

Hodnocení: 80%

Recenze vznikla díky Village Cinemas.

I, robot
USA 2004
scénář: Jeff Vintar, Akiva Goldsman na motivy povídek Isaaca Asimova
režie: Alex Proyas
hrají: Will Smith, Bridget Moynahanová, Alan Tudyk, Bruce Greenwood, James Cromwell
www.irobotmovie.com