Fatboy Slim - Palookaville

S o něco větší prodlevou, než tomu bylo u předchozích Fatboyových alb vychází Normanu Cookovi čtvrté studiové dílko s názvem Palookaville. Fatboy Slim, jak zní Normanův nejslavnější pseudonym, je opravdu borec ve svém oboru a co album, to veliký skok k originalitě. Jen si srovnejte třeba rozdíl mezi You´ve Come A Long Way Baby a Halfway Between The Gutter and The Stars. Novinka Palookaville opět využívá nekonečných možností při samplování a stylem se navrací spíše do roku 1998, kdy po debutu Better Living Through The Chemistry vycházela právě deska You´ve Come A Long Way Baby. Právě někde mezi těmito alby se nachází i Palookaville – jen je na ní dobře poznat, že už není rok 1998, ale 2004.

Hned na úvod alba Palookaville zařadil Fatboy Slim funky skladbu Don´t Let The Man Get You Down. Tenhle track je naprosto vychytaný. V příjemném pomalém breakovém rytmu vás bude provázet chvíli tribalovou pasáží s klavírem a s charakteristickým praskáním starých vinylových desek (jako například ve Fatboyově známé skladbě Praise You), chvíli se zas ocitnete v acidovém rauši s tvrdým podkladem breaků – každopádně nechybí ani, pro Fatboye typické, gradace s oscilací zvuků až do nejvyšších obrátek. Tahle skladba je přesně to, čím Fatboy Slim okouzlil už před lety – geniálním samplováním. Tento způsob skládání hudby prostě přináší stále nové možnosti a navíc, krásných starých desek je po světě miliony. Ty nejhezčí má ve své sbírce právě Fatboy Slim.

Když první skladba byla hodně funky, druhá na ní naváže s agresivním drivem big beatu s masivním, až dunivým spodkem a naostřenou elektrickou kytarou.  Nejde o nic jiného, než o skladu Slash Dot Dash, na kterou vesele narazíte na nejrůznějších hudebních stanicích. Snad až kromě MTV.

Wonderful Night je třetí track. Skvěle v něm funguje osobitý vokál a vynikající beat s výraznou basou. Zase hodně funky a groovy skladba, která vás prostě zvedne ze židle. Skvělý cit má Fatboy Slim také pro náhlé střihy ve skladbách, které jsou proloženy hudbou zdánlivě z úplně jiných skladeb. Nechybí to skoro v žádném tracku na tomto albu a je až podezřelé, jak to pokaždé ladí a neruší sebe samo. Bez těch občas až šílených vsuvek byste si ani jeho skladby už nedokázali představit.

Takové typické downtempo pro Fatboye Slima je reprezentováno třeba skladbou Put It Together. Líný beat s hutným spodkem, vybrnkávajícími kytarami a zdánlivě laciným zpěvem pouličních sboristů – i tak si lze tuhle skladbu představit, když jí slyšíte. V podání Fatboye Slima ale lacině rozhodně nezní. Škoda, že tam svůj prostor nedostala třeba taková Macy Gray, to bych asi dočista roztál blahem.

V jedné z dalších skladeb, která se jmenuje The Journey, Fatboy Slim zabrousil i do stylu reggae. Nejde tedy o čisté reggae, ale pokud znáte rappera Shaggyho, tak v podobném duchu, jako se nesly jeho známé hity, se nese i tahle Fatboyova skladba.

Všechny milovníky skladby Star 69 určitě potěším, když se zmíním o skladbě Jin Go Lo Ba.
Je to asi nejtanečnější track z celého alba a asi brzy bude následovat track Slash Dot Dahs v podobě singlu.

Závěr alba obstarala, stejně jako na začátku, zase jedna hodně funky skladba s podmanivým beatem a melodií, The Joker.

Ty tam jsou informace, které Norman Cook vpustil do světa po jeho třetím albu Halfway Between The Gutter and The Stars, že jeho příští album bude hodně experimentální, spíše do hip-hopu. Palookaville je totiž úplně o něčem jiném a jde spíš o návrat ke slavným kořenům Fatboyovy kariéry. Nelze ani slovně popsat všech 12 skladeb, které se zde nacházejí. Všechny jsou krásným příkladem originality a mistrova umění samplovat. Fatboy Slim je králem samplů a nikdo s nimi neumí zacházet tak jako on. Než Norman Cook vydá album další, uplynou minimálně tak dva až tři roky a sám jsem zvědav, jak bude vypadat. Možná to už bude ten slíbený velký experiment, ale i tak jsem si jistý, že všechny následující Fatboyova alba budou stejně tak dobře čitelná, jako všechna jeho předešlá, jako Palookaville.

Hodnocení: 95%

Fatboy Slim – Palookaville
čas: 53:25
label: Skint Records
info: www.fatboyslim.net

A co na to říká...

Jana Kománková (Rádio 1, Yellow)
Podle mě má stejně smutný osud jako Moby: je tak úspěšný, že ho prostě spousta lidí nevydýchá jen kvůli prachům, které vydělává. Mladší a chudší generace proto bude donekonečna křičet, jak už za nic nestojí, aniž by měla v ruce nějaký argument.
Nový Fatboy přitom není nijak špatný ani vyčpělý: Palookaville je rozverné retro, které má jak energii, tak výrazný autorský rukopis.
V době, kdy celé taneční scéna tápe a neví kudy dál (-náctileté Londýňany věnující se grimeu teď nepočítám, o těch si povíme někdy jindy), je tohle myslím legitimní a upřímně půobící cesta, jak ven z krize.

Josef Sedloň (Rádio 1)
Fatboy Slim si v podstatě vždy dovolil co chtěl a i nové album je tou ukázkou. Směs funky, disco, dance i nádechu 60. let či country, to je nové dílko od tohoto chameleona taneční hudby. Mě osobně album nevtáhlo až na pár vyjímek, ale to neznamená, že je špatné.