Hudební recenze: Âme - Âme

Detroit, Chicago, New York a Paříž. Vlivy všech těchto po hudební stránce nesmírně atraktivních míst se jednoho krásného dne setkaly v Karlsruhe. Že vám to jméno nic neříká?
Právě z tohoto malého lázeňského městečka nacházejícího se v západní části Německa totiž pocházejí Kristian Beyer a Frank Wiedemann, kteří spolu tvoří projekt Âme.

Potkali se zhruba před pěti lety v Kristiánově obchodě s deskami. Slovo dalo slovo a od té doby již tito dva hudebně spříznění nadšenci se sklony k zvukovému experimentování tvoří a komponují společně pod hlavičkou projektu Âme. Na otázku ohledně vzorů, vlivů a inspirace by vám nejspíše odpověděli vyjmenováním jmen producentů či projektů jako Moodyman, Underground Resistance, Carl Craig, Metro Area, Blaze, John Tejada či IG Culture a Jazzanova.

V jejich tvorbě se velmi elegantně prolínají styly jako Electro a Deep-Tech House. To vše s všudypřítomnou a silně oduševnělou příchutí Detroitu, který je místy okořeněn decentním náznakem zalomeného beatu. Není divu, že se jejich hudba dá označit přívlastkem "oduševnělá", vždyť překlad francouzského slůvka Âme je synonymem pro duši. Nevěnují se však pouze vlastní tvorbě. Kromě umístění jejich tracků na několika kompilacích se v minulosti rovněž vyznamenali remixy pro projekty Random Factor (Second Priniciples), Nigel Hayes (Augustus),Trüby Trio (Universal Love) či Jazzanova (Glow & Glare). Možná právě proto nakonec nalezli útočiště na respektovaném labelu Sonar Kollektiv, který patří chlapcům z party Jazzanova.

Ale pojďme se malinko podrobněji zaměřit na jejich debutovou desku, která pod názvem shodným s jménem tohoto dvoučlenného projektu vyšla v říjnu minulého roku na již zmiňovaném labelu Sonar Kollektiv.

Úvodní  skladba Sun Sugar je postavena na poklidném beatu, kaskádovitě poletující syntetizátorové smyčce, která je dokreslena samply velmi intenzivního dívčího vokálu a mužského mluveného slova.
V této skladbě se mísí vlivy jak Chicaga, tak ranného zvuku elektronické hudby tolik spjatého s Detroitem. V následující snad ještě více vyklidněné Tonite (Dub) dostává slušný prostor směs perkusí a bicích. Zvukově se zde Kristian a Frank nepouštějí do žádných zajímavějších akcí.

Poklidný lounge feeling tohoto tracku je kromě perkusí tvořen old schoolově laděnými zvuky sestavenými v příjemnou melodii a opět celkovou náladu umocňujícím samplem dívčího vokálu. Ve skladbě Nia se s využitím stupňujícího zvukového napětí mísí electro s detroitsky laděnou acid formou. Skladba se dramaticky stupňuje, aby se ve svém závěru doslova vytratila do ticha.

Track Ojomo mi tak trochu přijde jako dubové psycho. Přestože v sobě obsahuje v porovnání s předcházejícími skladbami více polidštěné vokály, sálá z něj specificky tajemná až znepokojující nálada. Když se pak zaposlouchám do skladeb Mifune a Hydrolic Dog, začínají mi jednotlivé skladby mírně splývat a v případě Mifune i trošinku nudit. Hydrolic Dog se více blíží housové náladě okořeněné precizně rytmickými smyčkami. Přiznám se, že po první polovině alba, která se ke kořenům taneční hudby ohlíží možná až moc, mi moderněji pojatá Hydrolic Dog opravdu přichází vhod!

V pořadí sedmá Safari mi pak svým pojetím připomíná zvuk poslední desky vynikajícího belgického producenta Fabrice Liga a opět mi vrací víru v projekt Âme. Nese se v nikam nespěchajícím občas zacinkajícím rytmu, kdy je najazzlá nálada chvílemi dokreslena space zvuky, které jsou v případě této skladby zajímavým doplňkem. Už si téměř začínám myslet, že na zbytku tohoto alba mě již nic nemůže překvapit a v tom přichází nádherná Shiro. Old schoolově působící rytmus a basový spodek jsou prostoupeny působivým klavírem a ještě působivějšími a euforii vyvolávajícími zvukovými vrstvami alá francouzští Air.

Když pak přibližně po dvou třetinách skladby přichází extatický breakdown, dílo zkázy (v dobrém slova smyslu) jest dokonáno! Všechny skladby na této desce mají kolem osmi minut, nejinak je tomu i v případě závěrečné Life Changes. Ve svých osmi minutách se zprvu mírně nevýrazná skladba přetváří v atmosférickou kompozici, jenž je věrná celkové náladě tohoto alba a i přes svou malebnost nijak nevybočuje z řady. Přesto je vkusnou tečkou za tímto poměrně příjemným zhruba 70 minut trvajícím hudebním zážitkem.

Kristian Beyer a Frank Wiedemann mají silný cit pro vytváření zajímavých zvukových postupů a atmosféricky velmi atraktivních nálad. Bohužel však dle mého názoru postrádají tu malinkou špetku čehosi, co by je oddělilo od celé plejády producentů či projektů působících a vydávajících na současné německé elektronické scéně. I přes tento drobný zádrhel však může být poslech tohoto alba velmi pozitivním a přínosným hudebním zážitkem, který si můžete vychutnat nejenom při západu slunce, relaxaci doma, ale i coby hudební kulisu na cestách.

Hodnocení 75%

Âme - Âme
Sonar Kollektiv / Creative Vibes  2004
http://www.sonarkollektiv.de