Splinter 3 - Recenze od Myclicka

Splinter 3 - kompilace


Nedávno jsme si zde recenzovali album projektu Problem Kids a zároveň si blíže představili značku Paper Recordings, která už léta zásobuje diskžokeje po celém světě kvalitní houseovou nadílkou. Dnes se za tímhle labelem z Manchesteru podíváme znovu, prostřednictvím již třetího dílu populárních výběrů Splinter a volný prostor využijeme k tomu, abychom si blíže přiblížili jednotlivé interprety. Splinter není klasickou kompilací, která prezentuje horké novinky servírované z hudebních studií - jedná se spíše o jakousi kroniku, jež archívuje ty nejpovedenější výrobky jejich katalogu. Koncem roku 1999 nejedno srdce hudebního fanouška poskočilo. V té době totiž vyšel Splinter 2 a bylo tedy jasné, že se nejednalo pouze o jednorázovou akci, ale o jakýsi seriálek, kde se schází ti nejlepší z nejlepších. V praxi to znamená, že diskžokejové zaplatí za 3 vinyly nabité zvučnými jmény, než aby museli koupit deset či jedenáct singlů. To už je rozdíl a navíc díky nadčasovosti zúčastněných, nehrál vůbec roli fakt, že skladby byly i dva či tři roky staré. Kvalita totiž stárne pomalu...

Po dvojce, která přinesla fanouškům skutečnou elitu producentského či remixérského pole (Crazy Penis, Problem Kids, Kenny Hawkes), nás čeká další desítka těch absolutně nejlepších kousků éry Paper Recordings. Začínáme projektem Tribadelics se skladbou I Am. V životě jsem o nich neslyšel a sehnat o nich nějaké informace je věc nadmíru těžká. Podle malého popisku "The Paper Fold" se mohu snad jen domnívat, že půjde o jeden z dalších převleků samotných šéfů vydavatelství. Tuším Elliota Eastwicka, ale ruku do ohně bych za to nedal. Po hudební stránce je to přímo čítanková ukázka toho, jak se vlastně produkce Paper Recordings liší od ostatních labelů. Je totiž strašně jednoduché pro člověka s hudebním sluchem, aby vzal naprogramované beaty, utvořil z nich smyčku, přidal basovou linku, nějakou lehce zapamatovatelnou melodii a celek prodával jako minimalistický track. U Paper Recordings si dávají záležet na tom, aby se tohoto laciného kýče vyvarovali. Stopáž skladeb je přitom podobná (většina tracků má osm či devět minut), ale je tu jeden rozdíl. Ty skladby žijou, dýchají, rozvíjejí se, děje se v nich něco! Znám diskžokeje, který tenhle label odmítají s tím, že jsou skladby příliš pomalé, ale to musí být opravdu všechno o rychlosti? Stačí se zaposlouchat, vždyť mají obrovskou sílu. Zmiňovaní Tribadelics jsou ve svižném funky rytmu, kde šťávu dodává hlavně ta hutná basová linka. Jako kontrast pak působí kraťoučké syntezátorové samply a řádně zkreslený soulový vokál, který se tu ovšem objevuje jen zřídka. Stále tu dochází k různým zastavením, další nástroje se přidávají a jiné se nenápadně ztrácí, aby těm novým uvolnily místo. Po zvukové stránce pohádka, ovšem musíte mít doma co nejlepší soundsystém, abyste téhle skladbě umožnili vstup do všech pórů vašeho těla. Nebudete litovat!

Streetlife Originals, jež dostávají startovní číslo dvě, jsou převlekem pro Bryana J. Robsona. Je mu pouhopouhých 26 let a už má za sebou první větší úspěchy. Třeba skladba Lara´s Theme (mp3), kterou nám zde nabízí, se spolu se Sidewalk Stories objevila v setech takových mistrů gramofonů, jako jsou Juan Atkins, David Morales či Kerri Chandler. Kromě vlastní tvorby píše Bryan texty! i pro jiné autory a pomáhá s produkcí. Aby toho nebylo málo, má už za sebou remixy třeba pro DJ Rap, Will Smithe nebo anglické The Egg. Inspiraci si bere hlavně v latinskoamerické hudbě a vždycky ho bavil jazz. Na jeho tvorbě je to znát, používá i živé smyčce, saxofon a vůbec se snaží, aby house v jeho podání nezněl tak studeným dojmem pár elektronických mašinek. Lara´s Theme mi hodně připomíná tvorbu jiného vydavatelství - Guidance. Ty napínavé úvody, kdy nevíte co přijde - to je přesně jejich styl. Bryan využívá celý stereofoní prostor a tam kde byste se mohli začít nudit, přidává tu napravo, tu nalevo, různé lehké zvonečkové doprovody, syčivé efekty, triangl a cinkání. Velkou úlohu zde sehrála i vokalistka, která nepracuje s nějakým bolestivým textem o lásce, ale jen tak mimochodem si notuje tam, kde ji zrovna napadne, což působí jednak sexy a jednak neobyčejně živým dojmem. Výborné je saxofonové sólo, rejstřík kláves, jež zní jako starý xylofon, děje se tu toho opravdu hodně a vzniká tak nenápadně jazzový model pro nové tisíciletí.

Projekt Essa, zde zastoupený skladbou African´s In Space, pochází z Londýna. Tvoří ho Tim White a Max Bruce, kteří za sebou mají už spolupráci s labely Pagan, Warp, D-Vision nebo Strictly 4 Groovers. V současné době dokončují materiál pro svoji dlouhohrající desku a za zmínku stojí určitě i informace, že jejich singl I Am Lonely by měli remixem obdařit Silicone Soul. My se však dnes podíváme na skladbu African´s In Space, která je mimochodem hodně hrána třeba Ashley Beedlem - DJem ze slavných X-Press 2. Budu upřímný, tenhle kousek pokládám za nejslabší track kompilace. Je na mě až zbytečně temný a nevýrazný. Všechno začne mručivou basou, ke které se postupně přidávají jednotlivé články bicího doprovodu. Celek pak působí tribalovým dojmem, světlé chvilky nastávají v okamžiku, kdy se skladba zastaví, najedou příjemné plochy, začne odpočítávání a vše se ztrácí v jakémsi tajuplném světě. Hluboké vokály však skladbě nepřidají, vyvolávají spíše sklíčenost, pesimismus a deprese. Ne všechno se povede, ale zaplaťpánbůh - každý to cítí jinak.

Chuť si spravuji až u následujících The New Aluminists. Get Down On It (mp3) jsem si před časem opatřil na vinylu a hned tak se toho růžového obalu s číslem 45 zbavovat nebudu! Projekt tvoří Timmy Stewart a Glenn Mc Cartney. K hraní za gramofony se oba dostali skrze přátelství s Davidem Holmesem, který je nechával hrát na svých rezidentních nocech v Belfastu, takže si to zkusili i před takovými hvězdami, jako jsou Darren Emerson či Andrew Weatherall. V současné době pracují na dokončení studia a také je celkem zaměstnává vlastní label Deluxe. Jejich hudba je fůzí funku, jazzu, hiphopu, disca, ale výsledkem nakonec zůstává house, všemi těmito styly ovlivněný. Get Down On It je jediným techhouseovým zástupcem tohoto výběru a kromě toho, že je tahle skladba nekonečná, je jedním slovem prostě skvělá! Hodně rád ji hraju s tracky labelu Alola, protože k Omidově tvorbě má asi nejblíž. Unikátní jsou přechody, které se pravidelně opakují v jinak tepavém techhouseovém rytmu. Příjemné ploché beaty, které se stále ještě neoposlouchaly, doplňují různě rozvrzané efekty, stereofoně rozhozené vokálové samply a piáno s ozvěnou. Nemůžu si pomoct, ale v okamžiku, kdy přijde řádně naechovaná trumpeta, vždycky si vzpomenu na debutové Liquid EP našich Liquid Harmony. Ta se zde objeví celkem dvakrát a dokazuje, že techhouse má ještě stále co říct a chytrým a šikovným muzikantům s nápady ještě stále štěstí bude přát! Hodně futuristický kousek.

Další projekt z obrovské stáje Paper Recordings vznikl v roce 1997 v líhni talentů - Nottinghamu. Jmenují se Schmoov a hudbu tvoří ve složení John Buckby (saxofon), Andre Bonsor (klávesy) a Andrew Tytherleigh (basa). Hodně je inspiruje hudba New Yorku, deephouse a hlavně funková scéna. Jejich tracky, které kromě Paper Recordings vycházejí na sesterském Repap, 4th Wave, DIY nebo Soap, dostávají potom od kritiků ten nejlepší hvězdičkový rating. Jejich sety v klubech jsou opravdu "živé". Kombinují gramofony s nástroji, které jsou jim vlastní a jejich umění už mohli posoudit návštěvníci klubů třeba v Manchesteru, Londýně, Brightonu nebo Frankfurtu. Stejně jako valná většina "paper" svěřenců chystají album, které mělo už v čevenci vyjít, ovšem na labelu DIY. Skladba Chicken Grease je od počátku hodně minimalistická. Opakující se smyčka s už tolik oposlouchaným houseovým beatem. Přesto působí hodně magicky a hypnoticky. Různé zkreslované zvuky přidávají na atmosféře a ven se proklubávají nové a nové prvky, včetně originálního programování soudržných beatů, hi-hatů a tleskání. Když k tomu všemu ještě najede basová linka, budete jak u vytržení, kde se v tak od počátku nudné skladbě všechno najednou setkalo? Vrcholným okamžikem je však naechovaný předěl, který sem vtrhne bez varování a který přináší do skladby obrovský prostor. Zajímavé sloučení živých nástrojů s výkřikem nejmodernější techniky - náhle si budete připadat jak v jiné galaxii. Čiší tu obrovská radost z uvolnění a přitom všechno šlape stále dál, bohatší o nové prvky!

Crazy Penis (vždycky mě ten šílený název rozesmíval:-) pocházejí také z Nottinghamu a Jim Baron a Chriss Todd se dali spolu dohromady už během studií na univerzitě. První track pojmenovali Digging Deeper a vydali ho na malém labelu Jimova kamaráda - Musica Vitae. Díky tomu, že se tahle skladba dostala na talíře gramofonů Laurenta Garniera nebo Ashley Beedla, vybičovalo to kluky k ještě větší aktivitě a následnou smlouvou s Paper Recordings. Oba jsou hodně činorodí, protože kromě bohaté remixérské spolupráce mají i své vedlejší projekty: Hot Toddy (Chris) a Sir Ron Basejam (Jim). Kromě DJingu hrají také jako live act a tím pádem bylo nutné k sobě přizvat ještě hráče na perkuse Mav Throwna a hlavně zpěvačku Danielle Moore, jejíž hlasový projev je přirovnáván k Shirley Basey. Kromě toho Danielle funguje i jako DJka v Manchesteru, takže zájem dělat dobrou muziku, rozhodně má! Živě se už Crazy Penis představili na festivalu H2O v Istanbulu, po boku Rae & Christian, v holandském Eindhovenu i v Chicagu, v baru The Mad. Kompilace Splinter 3 nám k velké smůle nepřináší vlastní track, ale pouze remix Tima Middletona. Do It Good (Tom Middleton´s Cosmos Mix - Do "Un Goodur")(mp3) představuje tohoto diskžokeje, jež je stále spojován s projektem Global Communication, v jeho typické minimalistické poloze, která vás však rozhodně nudit nebude. Crazy Penis tu dali prostor zpěvačce Vicky, které však Middleton dovolil jen to nejnutnější. Spíš chytře vypreparoval jednotlivé vteřinové útržky jejího hlasu a použil je jako nástroj, který někde zrychlí, jinde přifiltruje, občas dodá zajímavou ozvěnu - naši muzikanti se mnohou inspirovat tím, co všechno se dá s obyčejným ženským hlasem provádět. Tenhle track je přesně druh skladby, který si vaše srdce získává postupně, vteřinu od vteřiny. Slyšíte úvod, čekáte kopii něčeho, co už jste tisíckrát slyšeli, nudí vás to a najednou se začnete pohybovat do rytmu a za další minutu, dvě, kdy najdete smysl celého tracku, přejete si, abyste to jednoduché souznění basy a bicích mohli slyšet donekonečna. Tim přidává spoustu vrčivých zvuků, využívá pravý i levý kanál na maximum, ve výškách nezapomíná na různé svištivé a tříštivé efekty, které dodají potřebný říz k tomu, aby si vás udržel na parketě. Pokud někdo opravdu umí vyrábět filtrovaný house, pak je to právě on. Má k tomu silnou zbraň - cit! Devět minut a jedenáct vteřin toho nejpoutavějšího zvukového příběhu je tím nejlepším dárkem této kompilace!

Skladba Can´t Stop od projektu Stryker pochází z roku 1999, tedy z doby, kdy hráli s producentem Crispin J. Gloverem. Crispin je po EP Can´t Stop/Eruption opouští a začíná se věnovat vlastní práci, takže tohle je úplně poslední skladba, kterou trio společně vytvořilo. Crispina nahradil Gordon Smith a původní členové Andy Williams a Toni Rossano mohou pokračovat v cestě, kterou začali. Andy spolu s Gordonem tvoří také hudbu v sedmičlené kapele Fuzz Against Junk, zatímco Toni, který už před deseti lety organizoval velkou párty Paradise Garage, pracuje v náhravací společnosti a živí se i jako DJ v pověstných londýnských klubech Simply Boogie, Heavenly Social Bar nebo 333. Can´t Stop začíná stejným bicím doprovodem, jež teprve teď objevují francouzští tvůrci. Skutečně jako Daft Punk nebo Superfunk zní i množství hlasových samplů, ze kterých jsou vytvářeny různé smyčky, jež se mezi sebou proplétají. K tomu vokodér, který různé funky hlasy uměle zkresluje, pár scratchů, hodně výrazné a filtrované klávesové zvuky. Skladba je hravá a muzikantsky náročná a navíc se produkci Paper Recordings vymyká - snad to byl záměr...

Nudge Up (mp3) od projektu Head Nodding Society ztrácí počínaje dneškem svoji (pro mě) anonymní tvář. Znával jsem ji ze setů mého kamaráda DJe Baloo, ale k mé velké smůle nemám šanci se o tomto projektu vůbec nic dozvědět. Vím jen, že ho tvoří Chris Scott a Simon Gibb, ale to je úplně všechno, co se mi podařilo zjistit:-(. Úvod Nudge Up obstaraly zajímavé sci-fi zvuky, které by mohly asistovat při různých televizních hororech. No a pak už je to jenom jeden jediný motiv, který se opakuje stejně jako dynamická basová linka. Možná se vám to zdá neuvěřitelné, ale tohle opravdu k úspěchu stačí. Občas jeden zvuk zesílíte vůči druhému, občas zatočíte potenciometrem více doprava, občas jednu stopu vypnete, ale stále pracujete už jen s tím, co máte nataženo v mixpultu. Jak prosté, jak jednoduché - výsledek je fascinující veselou skladbou.

Když se řekne Detroit, každý si představí nadupané techno s charakteristickým hutným soundem. Eddie "Flashin" Fowlkes, který s DJingem začínal už před dvaceti lety, není pro naše publikum sice tak známý jako Kevin Saunderson nebo Derrick May, jež jeho hudební počátky inspirovaly, ale nesmazatelným písmem do pomyslné knihy zakladatelů techna se zapsal. Svůj první vlastní track Goodbye Kiss vydal na labelu Metroplex Juana Atkinse v roce 1986. Od té doby se jeho skladby střídavě objevovaly na všech tanečních značkách, které něco znamenají a tak my si můžeme užít jeho track Soul Train, jež mnozí budou znát z Maniovy Houseparty 11. To co nám tu Eddie předvádí není rozhodně techno, to ještě stále v katalogu Paper Recordings prostor nemá. Eddie stále staví na tom, na čem začínal. Oproti ostatním projektům zde zastoupeným, využívá různých analogových syntezátorů, z kterých díky ojedinělému zvuku vykřeše takřka nemožné. Vaše citlivé uši budou rvát různé "skleněné" efekty na straně jedné, na té druhé rozfázované zvuky, které se přelévají zprava doleva. Unikátní přístup k taneční hudbě zřejmě souvisí s dlouholetou praxí - takhle se poprat s množstvím různých zvuků jen tak někdo nedokáže. Staré zvuky, takřka žádná melodie, zvláštní programování a přesto tenhle muzikantský žonglér vystupuje naprosto suveréně a snadno si vás získá na svou stranu!

Závěrečnou skladbou (uff, dneska už mě opravdu bolí ruce:-( tohoto růžového výběru s malým klukem na obalu, je Ashley´s War Part 2 od Kenny Hawkese. My si však budeme užívat remix od Two Lone Swordsmen, tedy aktuální převlek Andrew Weatheralla. Kenny Hawkes se řadí mezi pionýry britské taneční scény. Ještě na škole poslouchal ve volném čase produkci Motownu, ska, hiphop, dub a reggae. Když mu bylo osmnáct, odjel z rodného Brightonu a zakotvil na nějaký čas ve španělské Valencii. Tam si vyzkoušel hraní v klubech a na počátku 90. let se vrací zpátky do Brightonu. Jednoho dne, když ležel v posteli, byl nadšen vysíláním londýnského pirátského rádia Girls FM. Podařilo se mu zjistit na ně kontakt a začal zde vysílat po boku dalších jedenadvaceti diskžokejů pro milión posluchačů měsíčně. Získával zkušenosti, nové kamarády a tak si mohl zahrát každý víkend v Belgii, Portugalsku, Francii, Španělsku, dokonce i Japonsku. Později začal s vlastní tvorbou a těmi nejznámějšími se staly skladby Jet Sex a hypnotická reggae hymna Ashley´s War. V roce 1999 vychází u Paper Recordings Ashley´s War Part 2, kde remixem přispěli DJD a Two Lone Swordsmen, jejichž verzi tu najdeme. Musím říct, že mě Andrew Weatherall s Keith Tenniswoodem opět překvapili. Po poslechu jejich alba Tiny Reminders jsem si myslel, že jejich kroky už budou smněřovat pouze do experimentálních poloh. Tohle je ale v duchu Weatherallových rozvláčných "screamadelických" eposů. Pouze začátek jakoby napsali kluci z Ohmsquare:-). Stejná kytara, stejný přístup. Pak se objeví typická weatherallovská plocha alá Come Together, lehoučká trumpeta a jako důkaz asistence Two Lone Swordsmen, různé experimentální skřípavé a bublavé zvuky na pozadí. Výsledkem je náladový ambientní track plný pohody a svobody!

Závěr: Blahopřeji všem, kteří se dostali až sem! Snad jsem vás nenudil, ale moje obliba labelu s chytrou houseovou hudbou stále stoupá. Tenhle výběr využijete při každé příležitosti, při jakékoli náladě. Má co nabídnout a hned tak se neoposlouchá. Zastoupeni jsou zde jak legendy taneční scény na poli producentském či remixérském, tak lidé co teprve začínají. Spojuje je jediné - víra v kvalitní a dobře odvedenou houseovou skladbu...

Myclick