Dan Kafka: "Prostě do plnejch..."

Člověče povím ti, tebe uhnat na několik hodin k rozhovoru je jako ulovit brontosaura v Krkonoších. No, každopádně snaha je korunována úspěchem a my se tak konečně můžeme pustit do povídání, které myslím na našem webu zatraceně dlouho chybí. Krom toho, že se živíš jako obchodní ředitel firmy zabývající se internetem, provozuješ také se skupinou svých přátel a známých de facto nejnavštěvovanější hudební server v zemi – server Techno.cz. Rád bych proto věnoval většinu času jemu a ne ani tak tobě samotnému. Jak je ti ale asi jasné, jde to ruku v ruce tudíž se omezovat vůbec nemusíme. Takže. Kdo je to Dan Kafka?

Máš úplnou pravdu. Pocházím z rodiny s částečnými uměleckými sklony, protože oba mí rodiče byli krom zaměstnanců  Podniků zahraničního obchodu aktivními básníky :) Táta byl v jisté „revolucionářské umělecké“ skupině s bratry Saudkovými a maminka spíš takový ten naivní venkovský poeta. Ulovil jí a po několikaměsíční známosti si jí vzal. Načež tedy zplodili mě a mojí mladší sestru Natálku. Vyrůstali jsme na pražské Hanspaulce a na dětství mám krásné vzpomínky. Chodil jsem mimo jiné na základku, která byla zajímavá tím, že byla sice v prominentní čtvrti, ale s největší kriminalitou mladistvých.

Na tom si měl určitě velký podíl, viď? :)

No, určitě jsem trochu zlobil. Když už šlo do tuhého, tak mě rodiče odklidili na venkov k babičce. Ale řekl bych, že ten průměr zvyšovali spíš jiní jedinci než já...

Měl jsi přísnou výchovu nebo to byl spíš takový ten liberální způsob?

Tak i tak. Na jednu stranu na mě kladli hodně velké nároky, na druhou jsem měl poměrně velkou svobodu a relativně jsem si dělal co jsem chtěl. No. Na střední jsem chodil na gympl Nad alejí, který taky nepatřil k úplně nejjednodušším. Moc populární student jsem nebyl, jelikož jsem patřil k jedněm z mála pankáčů (slovy 2) a za totáče to nebylo vůbec jednoduchý. Chodil jsem tam s barevným čírem, propíchanýma ušima a tak. Měl jsem ale to štěstí, že jsem se relativně dobře učil, takže se za mě moje třídní učitelka vždy postavila. Jinak na mě ředitelka se zástupkyní pořádaly hony a vždycky mě zatáhly na kobereček a řešily co se mnou jestli mě jakože vyloučí a tak.

Říkal jsi, že pocházíš z částečně umělecké rodiny. Vzpomeneš si jaká hudba se u vás pěstovala? Poslouchali vaši něco nebo se jen váleli v poezii?

Naše rodina hudebně nikdy extra založená nebyla. Co si vzpomenu, tak to bylo disko osmdesátých let jako Abba na pirátských kazetách, který táta vozil ze Sýrie a pak Pink Floyd, Queeni a podobně, většinou na deskách, který vyšly v Jugošce nebo Maďarsku nebo Polsku.

Co třeba takoví ti klasičtí normalizační protagonisté jako Vondráčková, Gott…

Upřímně, tohle šlo vždycky mimo mě a dodnes tím nějak nejsem zasažený. A ani si nepamatuju, že by to někdo u nás doma vůbec kdy pouštěl. Stačilo, že je toho pořád plný rádio, ne?

Co přišlo po gymnáziu? Nastoupil jsi do práce nebo pokračoval ve studiu?

Šel jsem na Vysokou školu ekonomickou, tu jsem tak nějak dodělal a pak ještě chvíli pokračoval v doktorandském studiu. To ti bylo celkem kuriózní, protože jsem učil studenty v kurzu, jehož obsah jsem si sám průběžně vymýšlel :) Každou středu jsem pak do čtyř do rána psal přednášky, abych tam měl vůbec co říct. Jmenovalo se to "Multimédiální informační systémy v internetu" a mimo jiné jsem díky tomu potkal pár lidí, kteří se mnou vlastně pracují dodnes. Například zakladatele Techno.cz – Petra Doušu aka Golema.

Když se vrátím o pár let zpět, myslím, že v té době se děly dost přelomové věci, ne?

Jasně, to pro mě určitě bylo revoluční období. Byl jsem zhruba ve třeťáku, bylo mi nějakých šestnáct sedmnáct a aktivně jsem se toho účastnil. Vždycky jsem byl rebelant a tak jsme školu obrátili vzhůru nohama a dělali třeba punkové koncerty na chodbách, zrušili omluvné listy a kouřili, kde nás napadlo. To se mi fakt líbilo! No jinak zpět k té vejšce. Většina mých přátel-spolužáků jsou dnes manažeři velkých firem. Já tam pořád fungoval jako takový postpankáč a chodil s vyholenou hlavou, náušnicemi a křivákem. Hodně jsem kalil a chodil z koncertu do školy a naopak. Třeba jestli znáš DJe Radia 1 Jerryho, tak to byl můj nejvěrnější souputník, který první čtyři roky ve škole táhnul mě a další já jeho. Vlastně jsem to celé dodělal jen díky němu. Takže díky Jerry :)

Dělal jsi gympl, rodiče byli umělci… co tě vlastně vedlo k zájmům o počítače, internet a informatiku jako takovou?

Už jako malej jsem si hrál s Atárkem (Atari 800 XL), hrál hry a dělal si nějaký prográmky. Původně jsem chtěl hodně cestovat a věnovat se zahraničnímu obchodu, ale pak mi došlo, že mě to asi moc bavit nebude. A tak jsem se přihlásil na VŠE na informatiku – vůbec jsem ale třeba nevěděl, co je to PC. Byl jsem tím prostě naprosto nedotčený. Zlom byl, že jsem se jako jeden z prvních lidí dostal k internetu. Ať už to bylo na sálových počítačích nebo unixových platformách. A viděl jsem ho v úplném počátku, kdy bylo na celým světě dohromady sto webů. To mi dalo docela hodně a staral jsem se ve škole o nějaké weby a servery, což dělám prakticky dodnes a dalo to i základ Technu.cz.

Okej Dane, nechejme počítače a školy a vrhněme se na muziku. Byl jsi teda pankáč a …

… a poslouchal jsem českej i zahraniční punk a HCčko:)) Hodně jsem chodíval třeba na Sedmičku a po revoluci se dotknul různých psychotropních látek, jež mě mentálně posunuly trošičku někam jinam. A v té době jsem se poprvé setkal s elektronickou hudbou, která stále nabírala na významu. Měl jsem rád tvrdou elektroniku, EBM a různý mixy kytarovek. Tenkrát to byli třeba mí oblíbení Ministry, party jako Lard a tak.

Kam jsi chodíval kromě sedmičky?

Já chodíval na Újezd – na Borát - do prvního funkčního klubu tady v Praze. Ještě před revolucí k Jaurisům do Michle, kde byly takový ty post-novoromantický mejdany. Těsně po revoluci jsme hodně kalili v Bořivojce v jedný metalácký hospodě, kde se pařilo celou noc a hráli tam Suicidal Tendencies a tak, k Zoufalcům v Celetné (ze kterých je nyní legendární klub a přitom to byla nechutná díra bez hajzlů) a tak. Ze začátku toho prostě nebylo moc. No a náhodou jsem se takhle dostal na mejdan do Zlatýho melouna. Tam byla partička jako Hošek, Jarda Krampol a vystupoval třeba svatej Vincent. Vzpomínáš si na něj?

No, pár let nás od sebe dělí, takže - ne. :)

Hehe, hele, tak to byla strašná věc. Vážil asi sto padesát kilo, později mu uřízli nohu a my ho museli tlačit na pódium. Hrál neuvěřitelně dekadentní hárdkór prasárny. Hukot! Takže dál: prostě probíhala taková nějaká akce. Pak to pokračovalo a oni hráli na gramce – to pro nás byla úplná novinka. Pak jsme si dali s kámošem tripa a stalo se nám to, že jsme zůstali ležet na zemi. A z nějakého důvodu nám dokolečka přeskakovala deska, pořád dokolečka nějaký beat. A jelo to takhle celou noc. A my tam leželi úplně mimo a poslouchali to pořád a pořád dokola - nějakým způsobem se mi ten beat tak zapsal do hlavy, že v tom jednoduše jedu do dneška:) Takže zhruba tak nějak to bylo – tady to všechno začalo.

Na koho dalšího z těch lidí, kteří se kolem týhle scény pohybovali, si ještě vzpomeneš?

No Jarda Krampol, Hošek, Tráva, David Urban, lidi kolem novovlnný kapely Sebastiens (část lidí pak pokračovala v Liquid Harmony) a tak. Bylo to hodně promíchaný. Vzpomínám si, že jsem hodně kamarádil se skupinou Vanessa, což byla kultovní elektronická kapela. Už tenkrát byly neuvěřitelně hustý. Koncerty s ostnatým drátem, projekcí domácího porna, militantními záběry, plameny a tak. Jezdilo tam hodně podivnejch existencí, vařiči drog, no hustý…

Mimochodem, co třeba Bunkr?

No vidíš to! Tam jsem dokonce pracoval. Byla to docela dobrá věc, protože tam sídlilo taky Radio 1. Vlastně můj první kontakt s kvalitní hudbou po revoluci, bylo Radio Stalin, z kterýho Jednička vznikla. V katakombách pod Stalinem byla akce, kde jsem dělal barmana a poprvý jsem lidi kolem Bunkru a Radia poznal. V Bunkru jsem měl na starosti úklid, což bylo po těch kalbách dost nechutný. Našel jsem třeba pistoli, čtvrt kila stříbra a podobný věci. K tomu Radiu: vždycky jsme tam naběhli, půjčili si ve studiu cédéčka a pouštěli si je k práci. Jinak v Bunkru dělal konkurz na moderátora už zmiňovaný Jerry. A znám odtud Trávu, Loutku, Bidla a hromadu dalších. Později se to už rozjíždělo ve větším a já začal chodit na party do Miš Maše nebo na Ládví. Dostal jsem se do takovýho životního víru, který skončil převozem do nemocnice s poměrně vážným zdravotním problémem, který mě na docela dlouhou dobu zklidnil a dal do pohody. Jinak už to bylo fakt hodně hustý, zážitky jak z jiné reality. Prostě do plnejch...

Okej. Jedna životní epizoda a životní styl skončil. Začal jsi znova studovat, živil se příležitostnými pracemi a zkoušel se dál rozvíjet. Jestli dovolíš, rád bych se vrátil k Petrovi Doušovi a posléze už pomalu načal vznik serveru Techno.cz.

Golem měl tenkrát svojí webovou stránku jako student školy a na ní dával seznam tanečních akcí. Czech techno se to tenkrát jmenovalo. Byla to třeba jenom jedna party za víkend. Zajímalo ho to a bavilo, tak jí udělal, jelikož nic takového tu ještě nebylo. No a já jsem si ho náhodu všiml, když jsem projížděl weby studentů VŠE, kdo co na nich má a hned mě zaujal. Napsal jsem mu teda maila a později jsme se dali do řeči. Paralelně s tím vznikala firma První multimediální, kde dnes působím jako obchodní ředitel. S Petrem jsme si padli do oka a tak do PM nastoupil jako první zaměstnanec naší internetové divize a zároveň spravoval tu svojí stránku. Přemýšleli jsme, co s tím a jestli má smysl dělat něco víc. Vznikla tedy partička v níž mimo Ashe, Golema a mě jakožto hlavních zakladatelů Techno.cz byla třeba Jana Kománková, Mája, bratři Trnkové a mnozí další. Chodívali jsme často do Terminálu, kde jsme koukali na videoprojekce, kecali tam  a rozhodli jsme se udělat server Techno.cz. Golem dostal dárkem zaregistrovanou doménu, Mája vytvořil vlastně první design – ovoce, kterého se držíme dodnes. To byl rok 96 a začátkem 97 byla zaregistrovaná doména Techno.cz. Byla to ryze nadšenecká věc, jelikož akcí bylo pramálo a nebylo tu ještě ani mnoho lidí, co mělo přístup k internetu.

Toto období, ale netrvalo dlouho a Techno.cz začalo celkem rychle nabírat na obrátkách, že?

Jasně. Už to nešlo stíhat v práci a zároveň dělat Techno. Začali jsme proto hledat někoho, kdo nám s tím pomůže. První člověkem, který mi s Techno.cz nezjištně pomáhal byl Dancer (Honzo díky) a pak se oficiálně prvním zaměstnancem stal Mellow. Vlastně od roku devadesát devět to už fungovalo na trochu profesionálnější bázi.

Kdybys měl stručně charakterizovat vývojové fáze webu, jak by to vypadalo?

Těch vývojových skoků bylo vesměs několik. Od chvíle kompletně manuálně připravovaného webu, kdy jsme přidali první databázovou aplikaci - partylist se to všechno začalo postupně nabalovat. Tak to šlo téměř až do minulého roku, kdy do toho vstoupil náš kolega Mišo a kompletně ho přeprogramoval s novým designem. Pochopitelně docházelo k vývojovým upgradeům, za nimiž stál dvorní designér Jirka Spurný.

Jak to vypadalo s návštěvností?

No, samozřejmě se zvyšovala. Koncem devadesátých let to mohlo být dva-tři tisíce měsíčně a minulý rok po Czechteku dosáhla sto padesáti tisíc unikátních čtenářů měsíčně. Dnes se pohybujeme průměrně mezi padesáti a sto tisící čtenáři. Každá statistika, ale tvrdí něco jiného.

Rád bych se teď zmínil o našich konkurentech Rave.cz, kteří prý začínali jako subdoména Techna.cz. Tohle třeba mnoho lidí vůbec netuší…

V jeden čas jsem přes internet poznal Kaixe z Brna. Viděl jsem, že jsou to parta šikovných kluků se zájmem o scénu a on mi pověděl o vlastním projektu webových stránek. Udělal jsem jim teda doménu hate.techno.cz na niž asi půl roku nebo rok fungovali. Později to zásadně přelomili do Rave.cz. Osobně Rave vnímám tak, že za ním stojí tři lidi a to je Kaix, Pop84 a Ian.

Máš s nimi nějaký konkrétní osobní vztah?

Jsem k nim poměrně indiferentní, celkem dlouho jsme se neviděli. Kaixe to, mám pocit, už  moc nebaví, Zdeňka Popa mám celkem rád a s Ianem se nebavím, protože mě osočil, že falšuji výsledky Dance Awards a to mi přijde dost divný :) Obecně mám z Raveu radost, protože kdyby nevzniknul,  nemáme motor a nesnažíme se tolik.

Jsi schopen nám popsat, jak vlastně funguje způsob práce na Techno.cz?

Hehe, tak to bych taky rád věděl! Je to tak napůl profi a napůl komunitní věc. Bez nadšenectví a osobního přispění všech členů Techno crew by to vůbec nemohlo fungovat. Každý do toho vnáší něco. Hodně na tom dělají lidi jako jsi ty, co píší články, dělají rozhovory, interně zvaní "pisálkové". Je tam Myclick, který píše krásné recenze, je tam Pav, kluci FlyboyEda a Jarda Zapletal, kteří dělají rubriku Narovinu, je tam Roman, Besta, Radim Bartík alias Bartias který píše půlku článků, Nexis a hodně dalších. Takže je jasné, že skupina lidí, kteří tvoří obsah je poměrně velice rozsáhlá. Další část, bez níž bychom nemohli fungovat, je nějaké to organizační zázemí – to znamená management. Dlouhá léta se tomu věnoval Mellow, kterého tímto zdravíme a děkujeme za všechno, co pro nás udělal. Úředničina, domlouvání a tak dál, co všechno s tím souvisí, je totiž strašně náročné. Další věc, co s tím souvisí je administrace, to znamená vkládání článků, parties a podobně. O to se z části stará Koogi, který zároveň dělá kompletní šéfredaktorství. Dělá to výborně a je to taková naše máma :) No a Koogimu pomáhá Hanka, která má na starosti partylist, tiskovky a finanční záležitosti. Potom máme velkou crew fotografů – jímž také všem děkuji za výtečnou práci. Za dobu fungování webu jich přes nás prošly desítky. No a pak máme Miša Stankaye, což je hlavní architekt webu a v neposlední řadě technické zázemí První Multimediální, jíž vede Michal Kříž a bez jehož pomoci by Techno.cz neběželo. Je to už celkem slušná mašinerie, která zabere hodně energie a času.

Pro nás laiky, kteří se v oborech IT moc nevyznají… jak Techno.cz funguje technicky….?

Techno má poměrně výkonný dedikovaných webový server na němž běží. Běží na něm také Shadowbox.cz a různé stránky třeba našich fotografů. Pro běžný provoz to stačí úplně v pohodě. Nicméně po Czechteku jsme byli naprosto přetížení a museli jsem před to přiřadit takovou hodně nadupanou zrychlovací mašinu, aby ten nápor několika stovek ba tisíc lidí v jeden moment server ustál.

Jasný. Zkusme si teď nastínit malou perspektivu webu. Mluvíme o ní spolu poměrně často už několik let, ale na poslední schůzce jsme se myslím celkem hezky shodli. Jak by tedy podle tebe mělo Techno.cz pokračovat?

Osobně nevím, co pro to udělat víc. Byl bych rád, aby si každý návštěvník vybral to, co ho konkrétně zajímá. A tím myslím jak lidi v mé věkové kategorii, tak ty, kterým ještě nebylo osmnáct. Určitě bych byl rád za víc multimediálních věcí, videa, hudebních downloadů a streamů a podobně. Bývají s tím ale problémy - kvůli autorským právům a technickým nárokům. Stoprocentně si přeji kvalitní zpravodajství, chtěl bych, aby na Techno.cz prostě byl nejucelenější zdroj informací o české taneční scéně.

Jestli si vzpomínáš, na poradě jsme měli mezi členy crew roztržku, zda-li obsah webu doplňovat reportážemi z různých módních přehlídek, nebo trochu kontroverzních akcí v klubu Duplex. Velká část čtenářů nás za to chválí, ale stejně tak je tu dost lidí, kteří nás hodně ostře kritizují. Co si o tom myslíš ty?

Myslím si, že ta kritizující skupina není zas tak silná a že je to spíše pár rebelů, kteří si stěžují vždycky – nicméně v tomhle mají pravdu. Myslím si, že tyhle věci mají své místo, ale určitě by se neměl upozaďovat původní směr webu a tím je elektronická taneční muzika. Rád si ale nechám poradit. Kdyby jakýkoliv čtenář měl nápad nebo přání, ať mi napíše na dan@techno.cz, děláme to primárně pro ně, ne pro sebe.

Teď bych chtěl mluvit o promotérském prostředí. Techno.cz je komerční server a bez inzerce se jednoduše neobejde. Jak si s nimi rozumíš? Máš je třeba nějak diferenciované?

To určitě! Pozoruji to tady už deset let, jak to vzniká a jak se to všechno přelévá. Jak se agentury nafukují, aby za chvíli zase splaskly. A hlavně jak se všichni pomlouvají podle toho, kdo jim aktuálně hřeje polívčičku. Na druhou stranu je tu pár lidí, kteří to dělají velice dobře. Ať tak nebo tak, pozoruji tu určitou únavu. Přeci jenom boom je už za námi a kdo si myslí, že se na taneční scéně dá jednoduše vydělat, se plete – v reálu je to dost náročný. Na každého člověka mám svůj názor, ale k nikomu nemám vyloženě negativní postoj, jelikož vycházím obvykle takřka se všemi. Moje výhoda je, že Techno.cz není můj zdroj obživy a proto pro mě není úplně klíčové. Kdyby bylo, tak mám velké problémy, protože platební morálka promotérů je něco nejkatastrofičtějšího široko daleko.

Jak je to s PR články, Dane? Osobně si myslím, že na českém tanečním internetu chybí jasné označení zpráv od promotérů a trochu tak v koktejlu s původní autorskou tvorbou čtenáře matou. Znáš to, takový ten klasický případ, kdy si promotér zaplatí tiskovou zprávu a z žuly je rázem diamant…

Hele Juki, trefil jsi hřebíček na hlavičku. Musíme to konečně nějak dořešit. Ono je to ale i v tom, že spoustu obsahu webu tvoří dodané články od promotérů, které jsou de facto Prky pro jejich akce. A všechno to číst, ověřovat a přepisovat, aby to bylo podle nás, by bylo vražedné... Myslím si stejně, že naši čtenáři jsou soudní lidé a na jedinečné, legendární a kultovní DJe nebo akci si dělají stejně názor sami. Ale souhlasím s tebou, výrazněji odlišíme naše vlastní články od PR balastu...

Začíná nový rok, je tedy na čase pomalu přestat bilancovat a pustit se do práce. Přesto, jakých prvenství jsme za dobu našeho fungování dosáhli? Zmiňoval jsi nedávno fotoreporty například. Pojď, budeme se chvíli vytahovat…:))

No s fotoreportama je to celkem zábava, myslím, že jsme byli prvním internetovým serverem, který přinesl fotoreport z nějaké akce focené digitálním foťákem. Bylo to v červenci 1997 z předchůdce Czechteku – Freetek ve Staré huti a fotil jsem to na "foťák" Olympus C400 s rozlišením 640x480px v 5x horší kvalitně, než mám teď foťák v mobilu :)))

Dobrá. Pojďme tradičně pomalu do závěru. Jaký máš svůj biorytmus? Vím, že máš dvě malé děti, manželku, stavíš dům, do toho První multimediální, Techno.cz a ještě kalby… Není toho na tebe trochu moc?

Je. Je to dost hrůza to všechno stíhat, občas toho mám fakt děsně moc a nedokážu to udělat tak, abych stíhal všechno na sto procent. Naštěstí mám rodinu, která mne podporuje jak může, i když jí spoustu svého času dlužím...

Co životní štýlo? Stíháš juknout do kina, jít do divadla, přečíst si knížku? A Dane… jak tak koukám, sportuješ?  :)

Juknout do kina jo, do divadla velmi sporadicky, přečíst knížku určitě... No s tím sportem – narážíš na moje bříško? :) tak ten moc nestíhám. Maximálně si zaplavat, zajezdit na kole, ale moc teda ne...

Výtečně. Já myslím, že se nám to podařilo celkem hezky, co ty na to? Pojďme ještě našim čtenářům popřát něco hezkého. Víš, pěkně od srdíčka, tak jak to umíme :)

Hele díky vám všem za podporu, kterou od vás dostáváme – jen díky tomu nás baví Techno.cz pořád dělat...

Dane, díky moc za tvůj čas a doufám na dobrý kalbě naviděnou!

No to teda. A co třeba na Connect2Foundation 4. března v Roxy, kde slavíme 10 let Techno.cz?

(Nejstarší reporty a fotoreporty na Techno.cz najdete na adresách: http://www.techno.cz/party/report/1998/ a http://www.techno.cz/party/report/1999/)