Pavel Kubů: "Nesmíš mít žádné předsudky."

foto: Dancer

Pavle, před několika lety nás seznámil Dan Kafka a už tehdy jsem věděl, že jsi na poli taneční scény svým způsobem velice výjimečná osobnost. Kdyby už nic jiného, rozhodně pro obor a aktivity, kterým jsi zasvětil celý nebo alespoň významnou část svého života. Jak to vlastně bylo se ještě dozvíme, ale možná nebude od věci začít pěkně hezky od začátku. Hm?

Původem jsem z Prahy, ale polovinu rodiny mám na severní Moravě. V dětství jsem tam na venkově trávil velmi podstatnou část svého času a proto také asi nejsem takové to typické městské dítě ulice. I když, jak si vzpomínám, v pubertě se mi tam už příliš nechtělo, protože jezdit v patnácti k babičce…chápeš sám:) Později se to i navíc začalo celé kastovat, takže my jsme byli takoví ti pražští Pepíci, oni vidláci a tak dál. Naštěstí mě to po čase opustilo a dnes se tam zajedu podívat možná ještě raději než kdykoliv před tím. Zapadnout tam je prostě strašně příjemný.

Kolik je ti vlastně let Pavle? Když už jsi začal tou rodinou, máš nějaké sourozence? Co rodiče?

Za necelý měsíc mi bude jedenatřicet. Jinak sourozence mám, jednu starší sestru, která je taky doktorka medicíny – psychiatr. Zajímavé je, že vůbec nepocházíme z lékařské rodiny, protože oba naši rodiče jsou inženýři - dřevaři.

No počkej, jak jste se tedy k bílým plášťům dostali? To vůbec není obvyklé přece!

No, ségra by se mnou asi nesouhlasila, ale myslím, že jsem to do rodiny zavlekl já. Celou střední školu jsem říkal, že budu lékařem a to se mnou táhlo až do lámání chleba po maturitě. Dostal jsem se díky prospěchu na stavárnu, do toho jsem udělal přijímačky na ekonomku a když už jsem věděl, že jsem přijatý, pustil jsem se do zkoušek na medicínu. Na Karláku na Všeobecné jsem se nedostal ani na seznam prvních osmi set. Zkoušel jsem to dál a po čase a pár neúspěších jsem se na Vinohradech na 3. Lékařskou fakultu dostal. Byl jsem zrovna s kamarády kalit někde na vodě a volal domů jak to dopadlo. Mamka říkala, že jsem pod čarou, ale můžu se odvolat a jít do druhého kola. Tak jsem to prubnul a udělal. Nakonec mi, ale hlavou vrtalo šílené dilema, jestli se na to raději nevyprdnout a jít na VŠE, kde se studium zdálo být mnohem jednodušší…

Co tedy nakonec rozhodlo?

Jednou jsem se naprosto zuřivě vykrosil na nějaké akci na Barrandovských terasách a dostal takový ten úzkostný záchvat. To, co mě v rámci něho drželo nad vodou bylo, že prostě musím pochopit to, co se semnou děje. A právě proto musím jít na medicínu. To bylo asi takové to světýlko, které mě z toho táhlo ven. Dnes jsem zpětně rád, že jsem v té euforii čerstvě nabyté dospělosti nesklouzl na tu lehkou cestu a vydal se správným směrem…

Ještě než se pustíme do tvé práce, rád bych, protože jsme hudební server, abys zavzpomínal na hudbu, kterou jsi poslouchal… Kdy ses třeba poprvé setkal s elektronikou?

Hech, no člověče, poměrně brzo! V prváku na gymplu mi spolužák přitáhl nějaké hiphopové kapely. Vím, že tam byli RunDMC a KLM, což teda hiphop zrovna moc nebyl. V té době jsem hrozně sjížděli Metallicu a podobný věci. Jemu se to moc nelíbilo, ale já jsem to začal děsně žrát. Časem jsem se dostal k Pet Shop Boys, Depeche Mode – jejichž vlna zrovna tak nějak začínala…

Ha! Jasně, takže Kubů v kabátě, černý řasy…

Ale kdepak, právě, že bez těch vnějších znaků. Jak se to dělilo, tak já jsem byl "sportovec". Celý gympl jsem totiž vychodil s individuálním studijním plánem, jelikož jsem hrál první ligu starších žáků až do chlapů v házené. Byl jsem dokonce v širším reprezentačním výběru, ale nakonec jsem toho kvůli medicíně nechal. Ale abych nebyl moc za slušňáka…. Dlouhý vlasy jsem si nakonec taky nechal narůst a když jsme jeli na koncert, měl jsem roztrhaný džíny nebo černý hadry. Prostě abych zapadnul mezi lidi. Ono je celkem fajn si občas mimikry měnit…

Hele, tak dál. Tvoje první party?

Ta byla ve Slováči! Na naší druhé nebo třetí party (kde se teda děly, narozdíl od diskoték a rokáčů, na který jsme byli zvyklí, hodně hustý věci) dostali z klubu ven a někdo přišel s otázkou: "Nechcete se jít koupat?" My pochopitelně neměli žádné auto a on na to: "To nevadí, já mám dole autobusy!." Když jsme vypadli ven, opravdu tam byly. Celá ta namol parta nastoupila, uvnitř nám dokonce rozdali nějaké občerstvení a my dojeli kamsi do kempu na Berounku. Půl sedmé ráno, tam stany spících vodáků… Hech, za námi jela ještě další čtyři auta a jeden z nich otevřel kufr, kde měl subwoofer. Na tu dobu naprosto nevídanou věc. Všichni na to koukali jak telata. Začala party, my tam chodili po jezu a tak. Pamatuju si, že tam byli lidi kolem Sebastiens – prostě a jednoduše, poprvé jsem přičichl k taneční kultuře jako takové a musím říct, že mě to teda baví doteď:) Volal jsem tehdy kámošům a spolužákům a začal je přesvědčovat, že už se nebudeme chodit opíjet, ale budeme navštěvovat  party, kde se bavíš celou noc a nemusíš řešit takové ty vykalenecké stavy kolem druhé hodiny ráno.

Vyzkoušel jsi nějaké drogy? U tebe konkrétně coby bývalého adiktologa mě opravdu velice zajímá…

Nějaké experimenty za sebou pochopitelně mám. Někdy v sedmnácti se to dozvěděla matka a dokonce jsem s ní musel absolvovat sezení s psychologem… Když jsem mu ale popsal frekvenci mého užívání – omezená skutečně jen na některé prázdninové víkendy…..dokonce to mám teď před očima, hehe, tak on řekl mé matce: "Víte, já jestli bych spíše neměl vysvětlit Vám, že jste tady špatně. Ne mladej, co si o tom už něco načet.." Jeho jméno je Evžen Klouček a dnes je koordinátorem na Praze 1.

Co třeba Ládví a podobné mejdany o pár let později?

To už mi přišlo dost šílený. Navíc se přehnala první vlna pervitinu a to mi hodně nevyhovovali ty lidi.

To je dobrá připomínka, Pavle. Já mám podobnou zkušenost z doby před asi 4 roky, kdy se stalo něco podobného a party se začaly stávat sterilní a chladné…Jsi schopen to trochu specifikovat – jak jsi to vnímal?

No jednoduše – už to nebylo o nahodilých překvapeních či chvilkové inspiraci. To s příchodem pervitinu úplně vypadlo. Pervitin je velmi tvrdá droga a kdo s tím začne, obvykle se nějakou dobu veze. Znám minimum lidí, kteří si to dali jednou a pak až za půl roku. Teda znám je, ale to už jsou ti, kteří mají nějakou takovou intenzivní epizodu za sebou. Dá si o víkendu, ve čtvrtek na to už má chuť, dá si, celý víkend je na pervitinu, pondělí, úterý nějak překlepe a ve středu už vymýšlí coby a od rána příštího dne je v tom znova. Lidi, kteří do toho takhle spadnou, si ale brzo uvědomí, že tohle není k životu. Nebo spadne do závislosti. I když lidi s takovouhle frekvencí se ještě nedají označit za závislé…ale spíše problémové. Dříve nebo později se však najde výtečník, který "dobře" poradí a přijde na řadu injekční aplikace. Tohle bývá pro většinu lidi blok a vrací se zpátky.

Vidíš to, a už jsme v druhé půli našeho povídání, ačkoliv sám jsem si to ještě nepřál. Takže zkusme hodit zpátečku a bavme se ještě o tobě… Hodně jsme se spolu vídali po letošním Czechteku v rámci našich protestních aktivit, se kterýma jsi nám pomáhal. Jaký máš vztah k DIY kultuře?

Poprvé jsem byl ve Staré Huti, kam jsem přijeli v noci a ještě v noci odjeli. To jsme to  jednoduše "trošku nestihli." Ale později si vzpomínám na CT na Mimoňském letišti, kde jsem byl přes den. Jinak jsem spíš býval na menších freetecích. Když tohle začalo, tak jsem právě studoval medicínu a pravidelně se mi stávalo – a shodli jsme se na tom s řadou kolegů, kteří na ty akce jezdili - že někdo kolem mě omdlel. Nemohl jsem si to proto normálně užít. Na ofiko akcích víš, že se to jakž takž dá, protože je tam odborná první pomoc. Nikdy jsem si to neužil, tak jako normální oficiální akci, protože mi tak jako vzadu stále něco tikalo, že budu muset řešit problémy. Taky jsem to tak pravidelně řešil. Navíc se to obvykle velice rychle rozkřikne, že je někde nějakej doktor… Prostě, já už jsem na freeteky jezdil s krabicí se základním materiálem v baťohu abych těm lidem byl schopen dát alespoň náplast. Je to blbý, když vidíš na zemi lidi, který nezaujímají aktivní polohu….

Aktivní polohu?

Jasně… když se někdo válí mimo na zemi a má třeba ruce pod hlavou…víš, že je v pohodě. Když už je nějak nepřirozeně vykroucený nebo tak něco… víš, že to smrdí!

Co dělat, když vidíš někoho, kdo se motá úplně mimo sem a tam? Na tripu třeba?

Takovýhle lidi dejchaj a musí si to prostě prožít. Takhle: Abys tomu člověku pomohl, musíš k němu mít nějaký hodně intenzivní pouto. Nepovede se ti rozkecat špatnej trip někomu, koho vůbec neznáš. Naopak – ještě mu to zhoršíš, protože začneš používat obecná klišé a ty v tuhle chvíli nefungujou. Mně se to podařilo jen párkrát v životě, ale to byli opravdu blízcí přátelé…

Okej. Taneční scéna a taneční drogy. Kde se myslíš vzala ona neuvěřitelná oblíbenost syntetických tanečních drog? Má to podle tebe také nějaký soci-kulturní atribut?

Je to jen moje osobní hypotéza a nemám pro to žádné důkazy. Ta obliba, která se dostává syntetickým drogám a převážně MDMA je taková, že ona, narozdíl od ostatních, má empatické účinky – teda schopnost vcítit se do potřeb druhého. A mně to přijde jako naprosto logický důsledek toho, jak se společnost od poslední světové války atomizovala. Empatie jako by se totiž z lidí vytrácela. Ať už kvůli fenoménu televize, konzumního způsobu života a technologiím. Potřeba kolektivního vědomí a vzájemnosti se od generace X, která s tím masově začala, neustále zvyšuje. Jen si vezmi jak končí akce, kde se pije alkohol – je to plné agrese a násilí. Zatímco na taneční party tyhle věci de facto naprosto absentují. Za deset let si nepamatuji, že bychom ošetřovali někoho po rvačce. Vlastně jen jednou, kdy na OAF někdo přelézal ploty a popral se s ochrankou.

Nedávno si použil termín "aktivní zdravotník".  Co to vlastně znamená být v takové roli na party?

Nesmíš mít vůbec žádné předsudky typu "zasraný smažky" nebo podobně.
Tohle jsme řešili opakovaně u pracovníků záchranky. A chvíli nám to trvalo než jsme je to naučili. Firmy typu Transhospital už to umí úplně perfektně. To, co nejvíc funguje na party, je začít si s nimi povídat. I když přijdou, že omdlívaj. To je zhruba devadesát procent pomoci na party. Má to ale svoje úskalí, protože ve chvíli toxické psychózy nebo úzkostného stavu je ten člověk paranoidně naladěný. Někteří kolegové psychiatři by se teď do mě kvůli názvosloví pustili, ale to pro tuto chvíli není důležité. Každopádně to budu ilustrovat jinak. Měli jsme na jednom festivalu stánek hned vedle záchranky. Byla půlnoc a záchranka tam měla strašně moc lidí, měli na sobě deky a třásli se… Drop-in zrovna tablety extáze testoval, takže jsme měli přehled, že se v areálu nenachází žádná vyloženě extrémně nebezpečná látka. Divili jsme se, jak je tedy možné, že jich je tu tolik. Pamatuji si to doteď – v tu ránu se i zlomil přístup záchranářů k nám. S kolegou Páleníčkem jsme je obcházeli a světe div se, po naší intervenci ty lidi radostně odhazovali deky a upalovali na párty. Najednou tam neměli nikoho. Prostě s lidmi na akcích se nedá jinak komunikovat. Musíš mu vysvětlit co se děje, on se uklidní a je v pohodě.

To se nedivím. Musím se přiznat, že před pár lety jsem měl vlastní osobní zkušenost. No nevadí. Další téma, které mě zajímá a je před novou sezónou velice aktuální jsou služby, spojené s testováním extáze…

Nechci to uštípnout jenom u toho testování extáze. Testování je primárně věc, která návštěvníky akce přiláká, aby k tomu stánku vůbec přišli. Je to jako terénní programy a výměna stříkaček, která není čistě o tom, že je vyměníš za nové, ale o tom, že s těmi lidmi navážeš vztah a jsi pro ně důvěryhodný. Můžeš s nimi začít pracovat, typizovat a vysvětlit, že jejich životní styl není zrovna to pravé ořechové. Jsi člověk, který pomáhá a ne autorita, co jim něco nařizuje. Testování extáze v Čechách se zatím bohužel nedostalo na úroveň třeba Rakouska, kde jezdí s pojízdnou laboratoří a do 45 minut ti přesně řeknou, co v tabletě přesně máš. Tady je ta informace jen o tom, co je v tabletě je v největším poměru. Což zase celkem spolehlivě dokáže odfiltrovat takové ty opravdu nebezpečné substance. Nikde ve světě nebyla zatím zachycena tableta, kde by byla nějaká zvláště nebezpečná droga a byla tam přítomná MDMA ve větším poměru než ta zvláště nebezpečná. Ač – jistě, nikdy neříkej nikdy!

Byla v Čechách zachycená nějaká opravdu nebezpečná tableta? Pamatuji si zrovna na  nějaké zprávy z předminulého roku…

Ano, byla. Třeba v Čechách jsme zachytili DOB, což je velice silný halucinogen, který dokáže dělat dvanácti – patnácti hodinové opravdu intenzivní halucinace.

Takže tancující ubrus, mluvící skleničky a podobně?

Nepleť si iluzi a halucinaci, prosím tě. Iluze je, že se mnou začne mluvit sklenička, ale ta sklenička přede mnou opravdu je. Hodně lidí to zaměňuje. Halucinace je, že uvidím skleničku, která tu reálně není a to je rozdíl!

Co třeba ony slavné pilule se strichninem – jedem na krysy?

Ty u nás naštěstí nebyly, ale může se to stát. Spekuluje se, kdo tohle vyrábí. Jsou to asi velké farmaceutické firmy a linky ve třetím světě, které nejsou využité. A asi na nějaké lince prostě byl jed na krysy, který se tam omylem přimíchal. Nebyl ale ani v takovém množství, aby člověka ohrozil na životě.

Zajímavé, ale pojď, otočíme se a půjdeme zpátky na stánek, Pavle… Mají tam prý  zajímavé informace…

Samozřejmě. Takže, člověk, který se zastaví na stánku získá otestování extáze a informace o tom, co vlastně MDMA umí způsobit. Pro mnoho lidí to bývá první místo, kde se vůbec dovídají objektivní informace. Najde se totiž spousta lidí, kteří nečtou Techno.cz, ale poslouchají Evropu 2 a koukají na ESO. Ti jdou vyzkoušet tabletu nebo kokain bez jakékoliv informace před tím. I když, co se týče kokainu, hodně se spekuluje jestli to není spíše pikain, protože ze vzorků, co jsme analyzovali my, bylo jasné, že pervitin tam velice často bývá.

Nebo mezokain, další původce fám o kvalitě kokainu…

Přesně! Lokální anestetika. Tady si lidi myslí, že když jim zdřevění huba je to perfektní kokain. Není to tak. Po mezokainu ti huba zdřevění ještě víc, ale s kokainem má společný jedině ten lokální umrtvovací účinek. No na stánku si prostě lidi můžou otevřeně popovídat o tom, co je napadlo a báli se předtím zeptat. Když má člověk pochybnosti, tak se může jít poradit a informovat. Lidi co tam dělají jsou zvyklí a školení. Nikdo je tam nebude soudit ani považovat za něco nehodnotného. Doporučuji to primárně těm, kteří málo používají internet a mají info třeba jen od kámošů. Ať tam jdou a prvně si promluví s odborníky.

Jak vnímáš politiku pana Komourse z Národní protidrogové centrály? Mimochodem, fascinuje mě jak se se k nám dostane tak velké množství tablet, jaké je oficiálně uváděno...

Pan Komorous je bohužel jedním z lidí, kteří se zasadili o to, že Rada vlády se rozhodla tyto projekty dále nefinancovat. Jinak co se týče množství, tak Národní monitorovací středisko má statistiky, kolik se tady toho ročně průměrně vykrosí. A u tablet jsou to ročně statisíce ne-li miliony. Za víkend se třeba v Anglii zkonzumuje 40 tisíc tablet. Tohle prostě musí být milionové série…velká normální průmyslová výroba tablet. Kdybys to měl razit na koleni, uděláš sto tablet denně. A to bys byl prostě out. Na výrobu MDMA musíš mít suroviny a hodně dobře vybavenou laboratoř. To se ti prostě na kolenou nepodaří. Je to rozhodně velký organizovaný zločin.

Fajn…pojďme do závěru. Co tvůj životní styl, doktore?

No, narodila se mi dcerka, takže se snažím veškerý volná čas trávit s rodinou. Odpočívám při večerníčku a Teletubbies. Nebudeš mi věřit, ale dokud jsem neměl dítě, přišlo mi to jako úplná stupidita. Pak mi ale někdo řekl, že je to pořad dělaný BBC s dětskými psychology tak, aby to bylo poučné pro děti do dvou let. Ty totiž mají jinak posunuté vnímání. Proto je to parádní a proto se tam stále některé věci opakují. Je to infantilní, ale ty děti takhle opravdu jsou! Používají non-verbální komunikaci a to tam všechno je a je to úžasný.

Tak jo. Nakonec celkem hezký kus řeči, co myslíš? Mám ještě jednu, skoro tradiční věc. Máš nějaké motto či vzkaz našim čtenářům?

Hudba je klíč. Každý, kdo přemýšlí o prvním či následném užití XTC by si měl být vědom skutečnosti, že obdobných stavů mysli jako na extázi, je možno docilovat mnohem bezpečnějším způsobem. Hlasitý zvuk a prudké změny osvětlení patří mezi silné stresující podněty, které v těle vyplavují adrenalin a noradrenalin. Tyto hormony jsou zodpovědné za pocit přemíry energie a zároveň zvyšují vyplavování vnitřních opioidů enkefalinů a endorfinů, látek které mimo jiné umožňují prožívat euforii a empatii, jinými slovy štěstí a lásku. Kumulace stresových podnětů na organismus je ale také příčinou celé řady civilizačních chorob od vysokého tlaku krve až po deprese. Při intezivním tanci, kdy se jedinec nechá hudbou unést a snaží se pohyby těla zachytit každý beat, jsou stresové hormony adrenalin a noradrenalin rychle přeměňovány ve fyzickou i psychickou energii, tudíž neškodí. Dveře do lidské duše ale zůstávají díky vnitřním opioidům odemčené dlouho po tom, co zbroceni potem opouštíme parket směrem k nejbližší občerstvovací stanici. To, jestli dveřmi skutečně projdeme, už pak záleží pouze na naší schopnosti cítit lásku, vesmírnou energii, euforii, extázi, životní sílu, boha, sounáležitost se světem, empatii, tranz nebo jak jinak se dá ještě tento rozšířený stav vědomí nazvat. Takto dosažená extáze z tance samozřejmě postrádá všechna negativa spojená s užíváním XTC a místo amfetaminového dojezdu nabízí radost z dalšího rána, ať už je jakékoliv.

Cenné informace naleznete na:

http://www.drogy-info.cz
http://www.sananim.cz