Jarda "jsemJája" Ježek: "Čtvrtky jsou naše."

Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když tě prohlásím za jednu z nejkreativnějších postav, které se na naší prťavé taneční scéně pohybují. Hned ti vysvětlím proč. Máš za sebou produkci a vedení několika klubů včetně legendárního Depa 9, staral ses o kontroverzní Míšu Salačovou, když začínala a dnes máš na krku rozporuplné reakce vyvolávající duo Lucky Lucasa a Uwy. K těm se, ale ještě dostaneme. Určitě víš, co tě teď čeká…

Narodil jsem se v Olomouci a tam jsem žil v podstatě do svých jedenatřiceti let, než jsem se přestěhoval do Prahy. Dnes to jsou zhruba čtyři roky. Dětství mě moc nebavilo a těšil jsem se až budu dospělej.

Můžeš být trošku konkrétní?

Víš co, sám ani nevím. Bylo to takový divoký.Vychovávala nás babička. Starší brácha Aleš, byl babičkou vždycky dost protěžovanej. Byl ten hodnej a já ten zlobivák. Navíc se od nás odstěhoval otec, když mi bylo šest. To mi teda nijak extra nevadilo, ale jedno s druhým… Chodil jsem na plaveckou školu, kde jsem musel trávit tři a půl hodiny denně ve vodě. Když jsem to jednou počítal, tak jsem za ty roky doplaval dvakrát do Barcelony a zpět ;) A jako bych toho neměl dost, tak jsem od 12-ti začal dělat karate. V 17-ti jsem skončil druhý na Mistrovství České Republiky. Tenhle sport byla jedna z mála věcí, ze které jsem měl pocit, že mi něco dává. V 18-ti jsem všeho sportování musel nechat kvůli bolestem v zádech. Po roce bezvýsledného běhání po doktorech, jsem si vytáhl jednu z osmi náušnic, které jsem měl v uchu (tu kterou doktoři označili za rizikovou hned při první návštěvě ) a do týdne bylo po bolesti. Jinak po proplavané základce jsem šel na gympl, odkud jsem brzo už jako pankáč dobrovolně odešel – za komunistů to totiž nebyla žádná legrace - myslím bejt pankáčem. A pak jsem se vyučil automechanikem.

Za komára celkem dobrý - umět řemeslo, ne?

To jo, ale já končil školu na podzim roku osmdesát devět. Takže to akorát padlo a já si tu práci vůbec neužil;). V lednu 89 vyšel nový zákoník práce a já tak nemusel podepsat smlouvu s podnikem, který mě vyučil. Vyhrožovali mi, že špatně dopadnu, že vyučení budu muset zaplatit, ale nic se nestalo. Hned po škole sem šel dělat do železáren k peci, protože jsem si říkal: „Co by asi tak pankáč mohl dělat jinýho?“

Takovýhle kariérní postup teda slyším poprvé (smích)! Hele, zpět k rodičům. Čím se živili?

Taťka byl frézař a řek bych, takovej omyl mojí maminky, která celej život pracovala na poště v nějakejch kancelářích a postupující vzhůru přímou úměrou odpracovaným rokům. Byla děsně starostlivá. Naučila nás spoustu věcí. Její otec, dědeček, byl prvoligový fotbalista. Babička byla dcerou úspěšného podnikatele, kterému komunisti vše vzali. Ta mě taky naučila pěkně velké nenávisti k nim. A k bohu taky. Byla fakt drsná ;)

Jasný. Říkals, že jsi byl pankáč. Co jsi poslouchal řekněme od základní školy?

Když mi bylo čtrnáct, začal jsem chodit na diskotéky a poslouchal právě takové ty diskotékové věci té doby. O rok později jsem začal poslouchat Depešáky a někdy v sedmnácti už to, co byla nějaká ta elektronika a punk. Pak i industriál a hardcore. A po revoluci už začínala taneční scéna.

Jak v té době scéna v Olomouci vypadala? Kolik vás tam zhruba bylo?

No, pankáčů nás tam bylo asi tak šest dohromady. Za komančů jsme se každej den scházeli na pivko a nadávali na režim. Bylo to celý takový ponurý a depresivní. Každý byl trochu jiný, každý jinak drsňák a v podstatě mi ani jeden z nich moc neseděl. Až na jednoho. Jmenoval se Vilík a byl z Uničova. Ten mě přivedl k Animal Liberation Front a konečně mi přišlo, že má něco smysl. Stal jsem se veganem (ti co nejí vůbec žádný živočišný bílkoviny) a to mi vydrželo 14 let. Vážil jsem 65 kilo, procento tuku v mém těle bylo nezměřitelné a všichni si mysleli, že jedu v piku. Že Dušane Gajdoštíku?.. Poslední 3 roky jsem už „jen“ vegetarián, přibral jsem skoro 20kilo a z drog si jezdím v čem chci, aniž by to někdo poznal:)
Ale zpět…. Komunita, se kterou jsem se stýkal, byla později z celé republiky. V osmdesátém osmém jsem navíc začal dělat samizdat, který se jmenoval Sračka a byl o muzice a koncertech, na něž jsem jezdil. Když se na to dívám zpětně, tak to byl takovej punkovej bulvár. Vydali jsme s bráchou a Petrem Kosatíkem devět čísel. Hned po revoluci jsme dokonce díky tomu odjeli na sjezd „4.internacionály“ (nějaká socialistická organizace ze západní Evropy), vybraní jako jedni z deseti nejaktivnějších anarchistů v bývalém Československu. Po revoluci to ale přestalo mít pro nás ten smysl a vrhli jsme se na dělání „hustejch“ klubů. Rázem se z anarchistů stali kapitalisti ;)

Jezdíval jsi za totality i mimo svůj region?

Určitě! Byly to často tajný akce ve stodolách po celý republice. Plastici, Dg 307, Majklův Strýček, HNF, Elektrická svině a spousta dalších undergroundových a punkových kapel. Od roku 1988 jsem začal hrát na bicí a s Petrem Kosatíkem skládal muziku. Jinak Petr je ten týpek, co teď dělá ty obrovské dekorace na velkých party jako Creamfields, Citadela či v klubu Roxy. Měli jsme spolu kapelu s názvem Fester. On hrál na kytaru a používal vrtačku nebo brusku. Já bicí a zpěv a vše jsme to samplovali a proháněli všelijakýma krabičkama.

Co úspěchy? Byli jste se někde podívat?

Po revoluci jsme jezdili po celé republice, včetně pražskýho Bunkru. Domlouval to brácha, dělal nám managera. V devadesátém prvním jsme s tímhle projektem odjeli do Španělska a dělali hudbu pro alternativní divadlo Scandalo. Tam je divadelní scéna obrovská a tohle bylo hrozně zajímavý. Celá ta půlroční práce a cvičení pro nás byla jakási nová dimenze. Bylo to takové vyvrcholení naší práce, zvláště na divadelním festivalu, kde jsme si z osmi možných cen sedm odnesli my. Pamatuji si že na nás chodil i Kaiser Soze – tehdy to byl tedy “pouze“ Jirka - fanoušek;)

Dobrá, píše se rok devadesát jedna a vy jste se vrátili zpátky do Olmiku…

Jasně. V té době jsem otevřeli už druhý klub. Ten první byl hned po revoluci na univerzitě, kde nám Studentská Unie pronajala sklep a my pořádali první taneční party. Ten druhý se jmenoval Nausea a stal se poměrně vyhlášeným. Když jsem to počítal, tak každý třetí den tam byla nějaká hardcorová kapela. Ta nejslavnější byla asi Agnostic Front. A jezdily vlastně všechny takové ty opravdu první elektronické záležitosti z celé Evropy. Často přijel celý autobus dredařů a do klubu nastěhovali celé svoje péáčko. Jednou takhle přijeli Angláni a poprvé na nás vytáhli extáze – všichni se najednou zbláznili a nám učarovaly jejich acid houseový a acid jazzový věci. Sjížděl se k nám celý region, protože v té době tu byl pražský Bunkr a my. Takže, když se jela turné, jezdilo se ze západního bloku po trase Praha – Olomouc – Vídeň nebo Budapešť. Dělali to hodně lidi jako Vlček, kterej dělá hardcorový akce dodnes, nebo David Urban z D Smack U (Love Planet, Roxy pozb. Red.) a později i můj brácha. Ze stejného prostoru později vznikly i kluby Depo No.8 a vyloženě technařský Depo9. Průser byl, že nás tam bylo osm majitelů. Jedná část spadla do pika a ta druhá to jaksi nechápala. I přestože mi bylo 22, mi nebylo jasné, co je komunikovat a řídit klub s někým, kdo v tom jede. A tak jsme si díky bráchovi šli otevřít další klub.

Jaký?

Snake, ale všichni ho znali jako S-klub. Prostor jsme dostali od bývalého SSM. Spunktoval to celé brácha a mělo to kapacitu 1200 lidí. Píše se rok 1994 a každou sobotu se tam konají první house party v Olomouci. Tehdy tam hráli jako DJs budoucí majitelé Barumby.
Tam ta celá “taneční scéna“ začala. Lidi jako Gabo (Garáže, Orion Hall, Mácháč a United Music) nebo Nikola Sochatzi (Lunar, Citadela) se jezdívali do Olomouce dívat, co to ty house párty vlastně jsou. Klub vydělával na tu dobu opravdu velký prachy. To se však pronajímatelům nelíbilo natolik, že nás nechali po roce z prostoru vyvést policií. Spor se táhl 2 měsíce a skončil vypsáním konkurzu na celej ten svazáckej komplex. Konkurz vyhrála nějaká velká firma a my se zas museli stěhovat.

Jsme někde kolem roku devadesát pět a jestli se nepletu u začátku dnes již mrtvého, ale přesto legendárního klubu Depo, který jsi zmiňoval…

Přesně tak, Juki. Květen 1996 a my otvíráme Depo No.8. To už byl opravdu velký projekt, na který jsme si půjčili pět miliónů. Klub to byl luxusní, fungoval dlouho, ale nikdy jsme ho vlastně nezaplatili. Už od začátku jsem dělali program rozdělený podle hudebních žánrů. Techno, house a jungle. Fungovalo to dobře až do doby, než Morava začala tvrdnout a lidi chodili pouze na techno.

To zrovna začínal Jirka "fanoušek" Kaisersoze, že?

Ano! Ten přišel někdy v roce devadesát sedm a o rok později už byl díky jeho rezidentní noci hodně známej. Začínal tam i Hyde, Manio a spousta dalších. Hráli tam Loutka, Sadler, Toky, Agent a …. vlastně všichni DJs, co tu byli si v té době v Depu zahráli. První dva roky to jelo super a všecko jsme spláceli jak jsme měli. Pak přišla recese a my pocítili propad a museli to začít dotovat z jiných činností. To dotování nás bavilo ještě další dva a půl roku - poslední hřebíček bylo otevření Barumby. Přišlo nám to divné, protože v Olomouci se dva kluby uživit nemohly. Diky novému investorovi (a společníkovi), jsme investovali další milion, změnili název na Depo9 a otevřeli tam i internetovou kavárnu, která to živila, ale pomalu to prostě a jednoduše spělo k zániku. Depo jsme po šesti letech prodali, poplatili dluhy a já se přestěhoval do Prahy. Rozhodnutí směr Praha přišlo ještě před prodejem samotným a celý stěhování urychlil rozchod s mou milovanou přítelkyní Kačenkou

Vím, že tvůj bráška tady už v té době měl realitní kancelář…

Jo, brácha ten Olomouc vzdal dřív. Já se po těch 11 letech strávených v klubech rozhodl, že pokračovat už dál nechci. Bráška se přestěhoval dva nebo tři roky přede mnou a založil vlastní firmu (Nejbyty.cz). Napadlo mě teda, že nastoupím k němu a budu u něj pracovat. Nasadím normální rytmus a budu v devět hodin ráno chodit do háku. Hech, vydrželo mi to dva měsíce – potom jsem odešel. Dostal jsem nabídku jít dělat provozního do klubu Naif, kde za barem pracovali kluci, Olomoučáci. Vzal jsem to, protože mi to bylo mnohem bližší. Udělal jsem tam hned na začátku pár akcí a majitelé pochopili, že bez nich se ten klub neobejde. Během půlroku jsem se stal produkčním a zbytek si už spousta lidí pamatuje….

To byly fakt hodně bouřlivý mejdany!

Jo, to teda byly. Dělali jsme dobrý čtvrtky, kterých se vlastně držíme dodnes i v Duplexu. Vnímám to tak, že čtvrtky jsou v Praze prostě "naše". No a pak to byly neděle. Ty byly super v tom, že všichni DJs a lidi ze scény, co o víkendu pracují, měli možnost přijít a pobavit se. Mnoho spokojených pražských postaviček odcházelo "grogy" v pondělí v osm ráno… Ale vždyť víš… :)

Vůbec nevím o čem mluvíš, já byl vždycky hodnej kluk:)) Teď mě napadá ještě jedna srandovní takřka už historická událost: začátek a lekce Míši Salačové, za nímž jsi stál..

(smích) Víš co, v Naifu jsem poznal spoustu lidí. Jedním z nich byla Míša a vždycky na mě působila hrozně mile a příjemně. Jednoho dne mi řekla, že by ráda začala hrát a že by jí hraní moc bavilo. Tak jsme to dali do kupy. Učil ji zesnulý Teddy B…

Věnujme mu tichou vzpomínku.
Okej. Klub Duplex a tvoje produkční práce v něm.

Tady je to hodně o plánování akcí, co by tu měly být. A osobní rozdíl cítím v tom, že v Depu jsem si dělal svoje akce jak jsem chtěl a tady se musím přizpůsobit poptávce. To znamená hlavně turistům. A o čem je ta práce fyzicky? Vymyslet program, postarat se o PR a ostatní věci kolem. Většinu dobrejch věcí dávám dohromady s Lucasem a Uwou.

Jakým způsobem ses do něj vlastně dostal?

Vzhledem ke kontaktům, které jsme měli, jsme jeden čtvrtek skončili v Naifu a další čtvrtek už byli v Duplexu. Takže lidi jen dostali smsky, že mají přijít jinam. Bývalí majitelé Duplexu byli nadšení, protože už ten první mejdan se moc povedl. Dovolili nám v tom pokračovat a kromě nás tam víkendy dělali Raju s Madmanem. To trvalo celý rok až do prosince 2004, kdy to koupili noví majitelé. Ti nejprve pozorovali, jak to tu vypadá a později se rozhodli, že mi dají do ruky i produkci pátků a sobot. Že mi to prostě na krk hodí celý.

Majitelé Duplexu jsou cizinci nebo Češi?

Jsou to Češi z Plzně, kteří tu mají nějaké “podniky pro pány“a podobně. Je to dobré, protože když potřebujeme v Duplexu něco vylepšit, nebývá to takový velký finanční problém jako jinde.

Rád bych se teď přesunul k dvojce Lucky Lucaso a Uwa. Jak ses s nimi dal dohromady?

Po přestěhování do Prahy jsem běhal po akcích, fotil a seznamoval se. Jednou jsem potkal i Lucase a přišel mi jako celkem příjemný výstřední týpek, co má svou hlavu. Rozuměli jsme si…možná to je tou jeho španělskou krví. (Já bych v té zemi býval byl zůstal, kdyby mi do cesty nevpadlo dítě – syn Frederik, kterej se narodil 5.5.1993 a o kterýho jsem se dlouho staral.)
Lucaso dělal s Pierem akce v Radosti. Uwa, kterého Piero zabookoval na jejich první Naifácké akci to vlastně odstartoval. Do Lucase se zamiloval, ale s Pierem se nesnesl. Od té doby hrají tak, jak je znáš a já jim dělám psychologa ;)

Prosím tě a jak vnímáš guerrilovou kampaň, kterou tihle dva dělají? Samolepky, spreje…

Tohle všechno vymýšlí Lucaso. Když jsme ještě učili Míšou Salačovou a oni dva začínali, se hodně mluvilo o tom, že kurvím scénu a tyhle věci se dělat nemají. Že to prostě celé změním. Když se na to podíváš dneska, tak se všude na diskotékách hraje veselej house. Jako na našich mejdanech před třemi lety. Nicméně není to tím, že by to DJe úplně bavilo, ale je to cesta jak se uživí…

A večírky typu Miss Pí*a, nebo Mistr Bimbas?

To jsem vymýšleli na zahrádce v Naifu, když jsme vysedávali na sluníčku. Přemýšleli jsme, jak naše večírky zpestřit. Těch mejdanů se super performacemi, tanečnicemi, dekoracemi tvářících se undergroundově, jsem si užil dost už v Depu. Takovéhle připitomělé soutěže tu ještě nebyly. Hned bylo jasné, že na tyhle úchylárničky lidi dojdou. Mělo to svoje kouzlo a bylo to celkem legrační. Teď jsem od toho opustili – protože už nevíme co. Myslím, že věci typu "módní přehlídka kondomů"…no, už nás nenapadá něco použitelného do klubu. Víš, kdybych byl teenager, taky bych raději byl někde v undergroundu, ale to už jde těžko. Proto dělám věci, které vydělají… někdy ;). Každopádně jsem šťastný, že nemusím vstávat na budík a chodit někam do práce nasranej.

Dost často přemýšlím, jaká sociální vrstva lidí sem chodí. Uměl bys návštěvníky nějak specifikovat?

Když pominu tu partu, která má zlaté karty a pohybuje se na balkóně a je sestavená z opravdu velice bohatých lidí, je tu skupina jakýchsi rádoby-celebrit typu ex Vyvolení a Superstar a také lidí, které jsem potkával v klubech všude jinde. Ať je to Roxy, Radost nebo Mecca. Často si jdou poslechnout Lucase a Uwu, protože poslední dobou hrají celkem tvrdě.

Když mluvíš ještě o nich, nedávno jsme byli pozváni na ojedinělé černé divadlo, kdy DJs hráli pro VIP hosty, kteří se dívali na představení…

Mně se do toho upřímně vůbec nechtělo. Byla to jen taková zpestřovačka, protože jsme stále zavření v Duplexu a nic jiného už ani pomalu neděláme. Tu myšlenku měl v hlavě Lucaso už déle a teprve teď se mu podařilo nás k tomu dokopat. Já bych se do toho normálně nepustil, protože mám celkem dost práce a tak jsem rád, že on má tu vlastnost mě přinutit i k jiným aktivitám. Neměli jsme to nijak zvlášť připravené – původně tam měli být Lucaso a Uwa, Loutka a Burian, ale ten měl na poslední chvíli nějaké hraní, takže ho nahradil Chris Sadler. Bude z toho do měsíce DVD, takže se to objeví na www.lucaso-uwa.dj

Jasný. Pojďme zpět do klubu. Jájo, jak se vám podařilo dostat sem Tiesta?

Jednoduše. Znám se dobře s Jirkou Pokorným, který ho bookoval na celé východoevropské turné. Sám Tiesto si přál, aby někde byl závěrečný večírek a tak jsem se domluvili.

Pojďme do finále. Ještě mě napadá, jak vlastně vznikl server Depo9.cz? Jak jsi se třeba seznámil s nynějším dvorním fotografem, Mílem Konečným? Nebo dalším profíkem – Petrem Krupičkou!

Depo9.cz je mé dědictví z klubu Depo9. Původně to byly stránky klubu, ale v podstatě hned od začátku byly postaveny jako "pokus o bulvár věnovaný tanečním stylům". Mílo v době vzniku studoval v Ostravě a pořídil si první digital. Těch foťáků a fotografů tenkrát moc nebylo, takže to byla otázka chvíle než jsme se potkali. Petra Krupičku jsem poznal až v Praze.

Fajn. Abychom se rozumně rozloučili, máš nějaký vzkaz či pozvánku našim čtenářům?

Jasně, PR není nikdy dost, takže 30.3. Fashion TV u nás dělaj módní přehlídku Dieslu, 20.4. si můžete přijít vychutnat Junior Jack a 1.6. (konečně podepsaná smlouva) tu bude Bob Sinclar.