The Kaos Boys: "Chceme bavit lidi."

Čtenáři, kteří sledují techno.cz pravidelně si určitě vzpomenou na profilový rozhovor, který jsme s tebou Lucaso uskutečnili před několika měsíci na terase v klubu Duplex. Tentokrát se ale setkáváme po Vaší cestě na ostrov Ibiza a zrovna v období, které zaznamenalo několik drobných i veskrze podstatných změn. Proto bych nejraději mluvil o nich. Co vy na to?

L: Jsme maximálně pro, bráško. Jak asi víš, tak dvojic, co spolu vystupovaly, bylo v historii hrozně mnoho. My jsme spolu už pátým rokem a je jasné, že za tu dobu k tomu nějaká ta změna nutně patří. Jak vizuální, tak hudební.

Možná by nebylo od věci připomenout, jak jste se vlastně vy dva poznali. Pokud vím, tak přeci jen jste byli oba z trošku jiného světa…

L: Já jsem kdysi produkoval tady v Radosti úspěšné mejdany Privat Party, kterých bylo v sumáru deset dílů. Jednoho dne jsem se rozhodl hrát a pamatuji, si jak jsme společně s Moskítem měli přes rozdvojku v mixu dvoje sluchátka. Já hrál půlhodinový set a on mi to srovnával. Byl úplně narvaný klub a já si říkal, že nebudu doma cvičit, ale skočím do toho rovnou po hlavě. No, ke tvé otázce. Jednou jsem přišel do Demínky a tam zrovna hrál Uwa. Padli jsme si do oka a od té doby hrajeme spolu.

V té době jste začali organizovat čtvrteční mejdany v již bohužel zaniklém klubu Naif, že? Jakou souvislost s tím měl Váš nynější manažer Jája?

L: Jája byl v té době právě produkčním Naifu a pomáhal nám to rozjíždět. Když si celý dům, kde klub sídlil vzala Evropská unie, hledali jsme prostor, kam jít a bylo nám nabídnuto místo v do té doby nefunkčním klubu Duplex. Dnes tam vlastně operujeme jako taková trojka. Jája, já a tady Uwasa.

Než se pustíme dál, tak by bych rád trochu proklepnul tady Uwu, když už o tom mluvíš. S tebou se moc rozhovorů v médiích neobjevuje a  proto mě zajímá: co jsi hrál do doby, než jsi se spojil tady s Lucasem?

U: Hrál jsem často normální diskotéky ovšem s tím rozdílem, že jsem nepoužíval CDčka, ale normální desky, které jsem vozil už od osmadevadesátého roku například z Rakouska. Vývoj byl takový, že jsem šel přes disco, klubové disco s vokály, house až tam, kde se vlastně nacházím dneska. Na elektru a minimalu. Jinak, kdy jsem začal hrát si pamatuji naprosto přesně, bylo to v prosinci roku osmdesát osm.

To je zajímavé, hraješ tedy de facto už  nějakých sedmnáct let. Čemu ses věnoval do té doby?  (Lucaso se zakucká smíchem)

U: Měl jsem autodrom. Počkejte! To není legrace, já to myslím úplně vážně. Měl jsem pronajatý autodrom, těsně po tom, co jsem to viděl ve Vídeňském Prátru. Přišlo mi to jako dobrý nápad, hlavně je potřeba si uvědomit, že byla přeci jen úplně jiná doba.

Okej, tak zpět k tomu Vašemu hraní.

L: V době, kdy jsme spolu začínali se velká většina DJs snažila hrát jakoby undergroundově, zatímco my jsem to pojali jako šokující show.

Ostatně to je hlavní důvod, proč Vás velká část kolegů DJs a někteří klubeři neúnavně kritizovali…

U: No jasně. Záviděli totiž;).

L: Tady je to stále o tom samém. Úspěch se nevyplácí. My jsme  byli hodně velcí hitovkáři a hráli hodně vokálový housík. A míchali do toho kvanta remixů z osmdesátek, třeba Pet Shop Boys a podobně. Byla to naše doba, protože jsme v osmdesátých letech vyrůstali. S tím možná trochu souvisí i electro, které hrajeme dneska. Hodně jsme blbli, bylo to o hecování davu do mikrofonu, kostýmech, bláznivých dekoracích nebo ujetejch soutěžích typu Miss transka nebo nejhezčí péro. Zvláštní je, že to lidi odsuzovali, ale přesto na naše akce chodili. A o tom to je. Měli jsme prostě pocit, že to tu trochu upadávalo, tak jsme se rozhodli to trochu nakopnout. A co je lepšího než spojit dobrou muziku, show a pořádnou úchylárnu, ne? My neděláme mejdany pro svatý :)

U: Chceme prostě lidi bavit, já osobně si myslím, že DJ není o tom, aby měl za pultem vypnutou lampičku a schovával se za ní. My jsme to prostě vzali za druhý konec a ty kecy kolem, co si budeme povídat je prostě obyčejná závist. Devadesát procent kluků co hraje, chce být slavných, aby měli tu práci a lidi je měli rádi…

Teď mě napadá, mění se publikum paralelně s vaším vývojem? Přeci jen hodně komerční vocal house a minimal je celkem dost zásadní rozdíl!

L: No, někteří odpadávají, to je jasné. Lidi přijdou, čuchnou si k mejdanu a zase odejdou. Myslím, že nová generace kluberů je a bude hudebně mnohem dospělejší. Dnešní lidi vyrostli na technu a když vyrostou poslechnou si raději electro nebo minimal, to je myslím úplně logický postup…

To určitě je, o tom žádná. Co vlastně říkáte na popularizaci minimalu jako takového? Mně to přijde dost legrační, před rokem, dvěma po něm pomalu neštěkl ani pes a dnes ho hrajete vy, hraje ho Ladida a dokonce i tací střelci jako Jerry z Brna se do něj pustil.…Nepřijde Vám to jen jako chvilková trendy vlna? A co bych od Vás slyšel nejraději: dá se na minimalu postavit dobrý mejdan?

L: Dá! A je to moc dobrá otázka. Ja si myslím, že se na minimalu mejdan postavit určitě dá, ale každopádně to chce zase něčím okořenit. Ty desky musí mít za prvé pořádné koule, vlastně to může být ta nepomalejší deska, ale musí v sobě něco mít. Nějakou duši. Je to složitější, protože minimal nejsou hitovky.

U: A další velice důležitá věc k minimalu je super zvuk! Ten prostě v klubu musíš mít, stejně jako lidi, kteří vědí, že jdou do klubu a ne na diskotéku. Prostě vyspělé publikum. Dobrý je, že na mejdan, kde se hraje minimal jdou relativně dospělí lidé s cílem si to maximálně dobře užít.

L: Jinak ten set musí mít nějaký vývoj. My to často pozorujeme na DJs, kteří na nás třeba následují na menších akcích po celé republice. První deska sedí a je v pohodě, druhá trošku hapruje a pak už to nemá hlavu a patu. Je to prostě vývoj od A do Z ne jen, že si někdo řekne "budu hrát minimal". Další věcí je sama osobnost DJe.

U: To určitě! Když hrají dva, tak si můžou pomáhat a podrží se.

L: Společně to často ustojíme i když lidé na naši hudbu z počátku nereagují. Prostě se hlídáme, abychom nepouštěli píčoviny. Hodně DJs, kteří hrají sami často nevydrží ten tlak a začnou pouštět blbosti, co by jinak na gramec vůbec nepoložili…

U: DJs, kteří v tomhle neustoupí je fakt málo, ale lidi o nich vědí a právě proto jsou to respektu-hodné osobnosti.

L: A my se tahle snažíme neustoupit ani na komerční diskotéce, kde třeba hrajeme.

To je zajímavé téma. Nemíváte kvůli tomu například problémy s majiteli diskoték? Obvykle to tak s provozovateli bývá, že mají takový ten přístup "hele, Franto, pusť mi pecku".

U: Ne, kdepak, to nemíváme. Tohle si už nedovolí. My jsem tam jakoby ty hvězdy, nás si objednali.

L: Občas je to blbý, když je to nějaká opravdu ultra diskotéka, ale jinak se nám moc často nestává abychom měli prázdný parket. Vždycky někdo tancuje. Jinak si myslím, že je to spíše otázka kooperace mezi produkčním a námi.

Okej. Nedávno jsem zaslechl, že jste strašní zevláci. Jste strašní zevláci?

L: Někomu se to tak popravdě může zdát. Hodně pracujeme v kavárnách, protože je máme rádi. Ale jinak naprosto normálně tvrdě pracujeme. Od samolepek, po kalendáře, DVDčka, nakupování desek, klíčenky a tak. Dělat si marketing není ve finále vůbec jednoduchá záležitost. Jde prostě o to jak se prodáš, nakonec i Madonna se prodává sama. My jsme dobří samoprodejci a navíc máme kvalitního manažera s neméně dobrým teamem. A dobrý team je prostě základ všeho.

Tak kluci, pojďme se trochu posunout do současnosti. Vy jste vždy vystupovali jako Lucky Lucaso a Uwa. Váš název prodělal výraznou změnu a nyní Vás můžeme vídat jako The kaos Boys. Co to?

L: Jednou jsme byli hrát venku ve Španělsku a měli k dispozici mašinku "KAOS" s obrovským množstvím efektů. Začalo nás to bavit, protože i když to všechno válcují CDčka, tak jsme vyznavači vinylové kultury. Říkám to proto, že ve finále když hrajeme, tak desky můžeme různě doplňovat a vlastně vytvářet něco úplně nového a životnost desky prodloužit. Je jen na nás jaký efektor si zrovna naprogramujeme. Dělat třeba remixy přímo před lidmi je super.

U:  Můžu ti říct, že já jsem na diskotékách dokonce potkal lidi, co ještě hrajou z kazet.

L: Počkej, to není možný ani!

U: Normálně je. Do roku devadesát šest, sedm to bylo v Čechách úplně normální! Teď je zase problém s vypalovačkami, protože každý si napálí pět cédéček a najednou je DJ.

Jedním z důvodů, proč jsme se tu dnes sešli, je také Vaše cesta na ostrov Ibiza, kde Vás přivítali se vší parádou. Popovídáte nám o tom? Šlo o nějaký speciální projekt nebo jen obyčejnou výměnu DJs?

L: Je to v rámci výměny, ale do jiné míry, než je obvyklé. Stali jsme se součástí projektu Penetra, což je ze Španělštiny něco jako "zásun" či "dovnitř". Díky tomu, že máme svoje webové stránky, nás oslovuje hodně zahraničních promotérů a někteří dokonce říkají, že patříme mezi prvních deset, o nichž se na internetu ví. Stejným způsobem nás našli kluci, co dělají Penetru. Díky tomu, že mluvím sedmi jazyky a nemám problém se dorozumět, domluvil jsem se s nimi na spolupráci.

Do jakého klubu jste tedy nakonec dorazili?

L: Po vzájemné domluvě jsme skončili v El Divinu, což je vlastně klub pro dva tisíce lidí. Výhled je do přístavu, kde kotví luxusní lodě a vidět je vlastně i na celou Ibizu jako takovou. Ten klub i přes svojí kapacitu patří na ostrově mezi nejmenší.

Ten klub je nějaká hala, nebo hangár?

U: Je to postavený dům v přístavu u moře, kde je restaurace, která se večer promění v součást terasy klubu. Obecně je ten prostor hodně členitý, je tam hodně schodů a prosklených částí. Nachází se tam pět barů a kdybych to měl přirovnat k nějakému českému klubu, tak se mi to nepodaří, protože tu prostě žádný takový není. Co mě osobně potěšilo nejvíc a na co jsem doslova strašně úchylnej, je kvalitní zvuk, co tam byl. Na Ibize to mají takhle skoro úplně všude – úžasný zvuk přesně spočítaný na každý roh a metr čtvereční.

Lucaso, ty jsi vyrůstal ve Španělsku a na Ibizu jezdíval několik let vkuse. V čem pozoruješ zásadní rozdíl? Hodně lidí  třeba mluví o přílišné komerčnosti…

L: Je to trošku jiné, ale v zásadě si nemyslím, že by Ibiza byla mrtvá nebo zkomerčněla. Ve všem je nějaká evoluce a třeba teď na Ibize, ostrově, který má rozlohu 30x20 kilometrů, staví dálnici. Místní lidé a vůbec všichni jsou proti ní a snaží se zachovat ostrov nedotčený. Ibiza je prostě o klubech a několika plážích. I když ne těch nejluxusnějších s jemným pískem. Obecně se změny dějí, ale mnoho lidí dělá všechno proto, aby vše zůstalo při starém.

Létají na Ibizu ještě hordy Britů, jak bylo v minulosti zvykem?

L: Jezdí a asi to tak zůstane. Mají, ale svoje kolonie a nikde jsem neviděl žádný problém, jak se to stává občas třeba v Praze. Na Ibize jsou k sobě lidi příjemní a myslím, že chápou tu ideologii.

Jasný. Jak vypadalo Vaše hraní, kluci? Hráli jste jen minimal, nebo to bylo spíš o housíku?

L: Hráli jsme jen minimal s electrem. Začali jsem hrát v půl čtvrté, což je tam hlavní čas, protože na Ibize chodí lidé do klubů obecně výrazně později. Nechci se vychloubat, ale celkem jsem zabodovali. Lidé měli ruce nad hlavami a asi tři minuty tleskali, což mi na minimal přijde úplně super! Byl to super zážitek a nakonec za námi přišel produkční klubu, abychom ještě pár desek přidali. Tohle je prostě motor, který nás žene dál.

U: Legrační také bylo, že když jsem jeli z letiště přistaveným autem po hlavní třídě, viděli jsme billboard Carla Coxe, Paul Van Dyka, Tiesta a pak Uwy a Lucasa. Navštívili jsme také perfektně vybavené rádio Ibiza Global Radio, které je nejposlouchanější na ostrově. Hráli jsme tam set a právě Carl Cox šel hrát po nás.

L: El Divino je unikátní také tím, že se snaží hodně dotáhnou Španělské publikum a nepatří mezi taková ta ryze turistická centra.

Dobrá, prozradíte nějaké novinky, nebo perspektivy? Co Vás v nejbližším čase čeká?

L: O víkendu jsme hráli v klubu Emporium asi čtyřicet kilometrů od Londýna se Stanton Warriors jako The Kaos Boys. No a kromě nové desky jsme minulý čtvrtek spustili nový design našich stránek. Odešli jsme od comixových témat a protože je už naše mentalita trošku jinde, zvolili jsme si jako nosný pilíř téma "filmy ze třicátých let". Zombíci, Frankenstein, kárky a podobně. Trošku old school.

Čas nás pomalu tlačí, pojďme tedy do kýženého finále. Děláte ještě něco jiného kromě hraní a pracovního poflakování se v kavárnách? Jaký je teď aktuálně Váš life-style? Co třeba dovolená?

L: Dovolenou vždycky spojíme s hraním tak, že na místě zůstaneme o pár dní déle. V práci máme hodně muziky, takže třeba já v autě nemám ani CDčko a mám stále naladěné Radio1. Kromě toho mám překopaného brouka se sníženou střechou se kterým už brzo poprvé vyjíždím. A v něm nemám ani kazeťák, takže budu poslouchat motorový minimal;). No a jinak? Hraju třeba tenis na Štvanici.

U: Já mám pro změnu v autě tisíc wattů, takže jezdím na skákání subwooferu. Na rozdíl od Lucase mám rádia naladěná všechna.  A jinak hraji hokej. Hrál jsem ho už jako malý kluk třináct let a teď jsem se do toho pustil znovu.

http://www.lucaso-uwa.dj/