Dušan Gajdoštík: "Tady nikdo nedělá dobrou novinařinu."

Dušane, jsem rád, že se nám konečně podařilo se sejít. Trošku se ti do rozhovoru nechtělo, čím to?

No mně přišlo, že tyhle rozhovory jsou obvykle s lidmi, kteří jsou mediálně nějak zajímaví, což já si o sobě moc nemyslím.

Já jsem ti přece sliboval, že jestli do toho nepůjdeš, budu tě strašit v posteli ze spaní!

No to by mě zas tak netrápilo. Nakonec jsem souhlasil, protože kolem toho, co děláme koluje spousta zvěstí, fám a pomluv a přijde mi to jako dobrá příležitost to trochu oddémonizovat.

Hehe, no nepovídej?

No je to přece tak, že Tomáš Zilvar je nafoukanej kokot, vedle něhož stojí Gajdoštík, kterej je o trochu diplomatičtější a společně dělaj svoje obchody nevybíravou formou, politicky samozřejmě velmi nekorektně. Je něco konkrétního, co o tom chceš slyšet?

Já myslím, že k tomu se pravděpodobně ještě dostaneme. Ale přece jen profilovej rozhovor je trochu náročnější a mě teď spíš zajímá, kde si plácal první bábovičky, zapálil si první cigáro a tahal kačera:) Rozumíš mi, viď? Prostě se tu čtenářům představ, prosím. A vůbec, ačkoliv nejsi moc vidět, na taneční scéně mezi lidmi z branže jsi poměrně známej. Takže…

Jasný. Pocházím z Varnsdorfu, kde jsem žil s rodičema pět let. Ti se tam odstěhovali po studiích medicíny za prací, protože nebyli v Praze politicky žádaní. Byli jsme katolická rodina původem z Prahy a do Prahy jsme se po čase přestěhovali zpátky. Nakonec jsem nakonec část dětství strávil na Malé straně a v Praze vystudoval všechny školy.

Kolik ti vlastně je?

Dvacet devět. Na Malé straně jsem chodil na základku třeba s Davidem Foldynou z Telperionu a později na gymnázium Na Vítězné pláni s dnešním DJem Cubikem.

Tam jsem se shodou okolností taky hlásil, ve své době patřilo mezi vyhlášené školy. Ale vraťme s k tvým rodičům a rodině obecně…

Oba jsou doktoři a když mi bylo patnáct, tak se rozvedli. Otec je dětský kardiolog a nějakou dobu řediteloval nemocnici v Kostelci, matka pediatr neonatolog. Jinak mám ještě ségru.

Vzpomenul si, že jste katolíci, hodně mých přátel s podobným zázemím vzpomíná na velice přísnou výchovu… Měli jste to podobně?

Neřekl bych přísnou. Byli jsme vesměs úplně normální rodina, já jsem chodil do "tajného skauta", Turistického oddílu mládeže, kam chodily děti z katolických rodin Takže jsem vyrostl v disidenstkém prostředí, i když ne v tom uměleckém. Co se týče aktivní víry, tak jsem se k ní po desetileté odmlce vrátil a chodím pravidelně do kostela, došlo mi, že ten duchovní i kulturní základ patří k naší evropské kultuře. Ze scény znám ještě třeba Standu Zímu a Jirku Šteffla.

Jasný, víra je věc dost intimní, takže bych se s dovolením posunul do věku po základní škole. V tu dobu se začíná nejčastěji kalit a chodit do klubů a vůbec roste zájem o muziku a podobně… Rád se každého zeptám, často se dozvím nějakou perličku:)

Hodně jsem poslouchal Radio1, před tím radio Stalin. Byli jsme s partičkou ze základky na Stalinovi na takové té legendární třídenní akci. Dan Kafka mi pak po letech říkal, že tam pracoval na barech. Ono vůbec u lidí z Prahy ta porevoluční kultura je hodně podobná. Toho, čeho se dalo chytit v té době ještě nebylo totiž zase tak mnoho.

Jak jsi vnímal tu atmosféru?

Hehe, no mně se to hrozně líbilo a pak jsme začali hodně chodit chlastat. Byly to dobrý časy, studentský bezstarostný léta, tak to dneska vidím. Měli jsme kamarády s grafickým studiem nad klubem Újezd, takže jsme často chodili kalit tam. Na pivo se taky chodilo na Baráčnickou rychtu, kterou všichni malostraňáci dobře znali. Nevím jestli to stále funguje, ale byl tam velký sál s koncerty a tak.

Rychta je po rekonstrukci a má se čile k světu, rád tam občas zajdu na jazzík. Navíc je to jedna z mála hospod, kde koupíš levný a dobrý pivko v podhradí.

To je dobře. No jinak jsme pak chodívali na koncerty do Bunkru, než ho zavřeli. Pak si vzpomínám na Faith No More, což byl první koncert na strahovském stadionu. Hráli tam Guns´n´Roses a jako předkapela byli právě oni.

Jaká hudba tě vlastně v průběhu dospívání ovlivňovala?

Je fakt, že jsme byli hudební rodina. Děda hrál na varhany v chrámu svatého Víta. No a já jsem chodil do lidušky na klasickou španělku. Hodně jsem cvičil, takže potom přišla na řadu elektrická kytara. Jednu jsem si koupil a po čase jsme založili i několik kapel. Myslím, že jsem měli koncert na gymplu třeba ve Futuru. Nikdy jsme se, ale nepřehoupli na nějakou úroveň. No a přes kytary jsme se pak dostali k taneční hudbě.

Vím, že jsi vždycky inklinoval k undergroundovějším stylům a stejně tak to bylo právě i s elektronikou. Je tak?

K taneční hudbě jsem se dostal tak, že jsem se spolužákem z gymplu Michalem Smolíkem poslouchal hodně EBM. Ke kapelám jako Depeche Mode se dostal s velkým zpožděním. Michal a DJ Cubik začali postupem času chodit na mejdany a asi jako každý si začali procházet různými experimenty s drogami. Mě drogy nezajímaly, prvního tripa prožil v Malostranské besedě a na Karlově mostě. Jednou jsme si prostě dali na Vyšehradě nějakýho double Hoffmana nebo cyklistu nebo jak se tomu tenkrát říkalo, což byl největší hukot ze všech hukotů, co jsme mohli udělat a skončili v Malostranský besedě. Co ti budu povídat, papír v hospodě s rockenrollovou kapelou byl prostě monstrúlet. V roce devadesát osm, když jsem byl na vejšce jsem na nějaký akci s klukama vyzkoušel extázi. Upřímně, byl to silný duchovní zážitek, minimálně v korespondenci s tou muzikou. Najednou vše nabralo daleko víc rozměrů než jenom právě ten hudební. Bylo to prozření, i když mi od začátku bylo jasný, že člověk nemusí brát drogy kontinuálně. Jako chyméru zábavy. A to byl moment, kdy mě to všechno začalo bavit mnohem víc a víc.

To zní ambiciózně:) Nemáš ten pocit?

Ambici pracovat s muzikou jsem měl vždycky. Myslím, že podobně to má i Tomáš Zilvar a asi i většina lidí, kteří se v tom pohybují.

Ne. Tomášovi jde přece jen a jen o prachy.

Jen o prachy, jo. Hehe. Pro mě je prostě muzika hybatelem.

To byla sranda. Mluvil jsi o vysoké škole. Dnes se věnuješ převážně marketingu, tys obchodničení vystudoval?

Nejdříve jsem rok studoval na publicistice, kde s námi studovala třeba Lucie Borhyová. Pak šla do Novy na praxi a už tam zůstala. Já jsem pokračoval na politologii a mezinárodních vztazích, kde jsem dokončil bakaláře.. Na tenhle obor jsem chtěl jít už od začátku, ale napoprvé jsem se tam nedostal. Chvíli mě psaní celkem zajímalo, napsal jsem pár reportáží do Reflexu, třeba z Jeleního příkopu, co dělal David Urban.

Co se dělo potom?

Potom jsem se na to vykašlal. Na druhou stranu jsem měl k médiím vždycky blízko a vrátil se k nim obchvatem…

To mě zajímá, tady se brzy dostaneme k tomu, co teď děláš. Nicméně, proč ses na to teda vybodnul?

Ze dvou důvodů. Protože mě více zajímala politika, ne z důvodu, že bych ji chtěl dělat, ale chtěl jsem pochopit, jak funguje svět.. A navíc mi přišlo, že tady nikdo nedělá dobrou novinařinu. Přišlo mi, že je to obor, který se věcí dotýká hrozně povrchně. A ono to tak je. A já mám do dneška pocit, že vlastně hledáme jenom nějakou finální tečku.

A ta práce?

Pracovat jsem začal už za studií. Třeba v technickém oddělení Leaseplanu, což je firma, která dělá operativní leasingy pro velké flotily aut. Tam jsem přišel poprvé do styku s byznysem. Pak jsem se potkal Tomášem Hečkem, se kterým jsem zakládal  internetový vinyl shop, Vinyl.cz. Pohybovali jsme se v muzice a dělali jsme si občas mejdany a kluci si často stěžovali, že není kde nakupovat desky. Přemýšleli jsme a napadlo nás tohle a tak jsme se rozhodli do toho jít. Tomáš dělal v PR agentuře a chtěl vyzkoušet pár marketingových postupů. Mělo to být funkční, jednoduché a designově zajímavé. Hlavně mě to muselo uživit, což byla pořádná porce práce. Ale mě to hodně chytlo, žil jsem s tím projektem. V roce 1999 jsme s tím začali, programovali databáze, které byly na svoji dobu hodně vyspělé. Příští rok jsme s tím šli na trh. Pomohli mi i lidi jako Martina Zahradníčková s Danem Kafkou, se kterými jsem nějakou dobu i bydlel.

No vidíš, to ani nevím, žes tam žil i ty! Hezká partička:)

Jo, byla tam Martina, Ája a Tvyks. Martina tou dobou začínala chodit s Danem,  Ája byla grafička a patřila do freetekové komunity. Osudy se všelijak propletly, vždyť to sám znáš. Ale abych se vrátil k tématu. Shop se docela slušně rozjel, ale řešili jsme pořád poměr financí a skladových zásob. Musíš mít prostě relativně velkej objem peněz ve zboží na skladu, abys měl co nabízet, ale zároveň ti nesmí ležet ladem. Takže jsem musel hodně přemýšlet o každém kusu vinylu, měl sem všechno naposlouchané, stal se ze mě specialista na vinyly! Rychle se ale změnila doba, dneska je hodně věcí zadarmo, hlavně špatných a tím se jednoduše devalvuje hodnota hudby jako taková. Když jsme teď dělali rozhovor s Laurentem Garnierem, tak nám  vyprávěl o problémech v F-Commu a stěžoval si, že není moc dobré muziky. Já to chápu, ale myslím, si že je dost nových věcí, které za to stojí. Underground se prostě tak trochu vrací. To je třeba případ Magdy, co jsme teď dělali. Všichni o tom mají nějaké povědomí, ale nikdo pořádně netuší o čem to je. Každopádně všichni to budou chtít vidět. To jsem, ale trošku odbočil…

To jo, ale je to zajímavý. Tak zpátky k tématu, mluvil jsi o Vinyl.cz shopu a jeho anabázi…

S Vinylem jsme se museli několikrát stěhovat a pořád mě trápily fixní náklady. Začal jsem tedy hledat někoho, kdo by mi s tím byl ochotný pomoct. No a potkal jsem Marka Vavroše.

Marek Vavroš figuroval v legendární, bohužel už zaniklé agentuře Lighthouse a v mnoha dalších pro scénu svým způsobem zásadních subjektech.

Přesně tak, celkem rychle jsme se skamarádili a na podzim se už Vinyl stěhoval právě do kanclů Lighthouseu, kde fungoval jako nezávislý subjekt a přispíval na nájem. To byla to doba, kterou jsem nemohl odhadnout, ale kluci z Lighthouseu to měli postavené tak, že byznys na začátku dělali hrozně dobře. Měli perfektně rozdělené role, a pak jim tam navíc spadly ty cigára…no dneska kam se dnes podívám a kam cigára spadly zůstal jen popel, asi to nějak souvisí s tím, že to je droga. Doufám, ze teď nenaštvu někoho z cigaretových společností, které nám také dávají finance na mejdany, ale kluci z Lighthouse dostali prachy na kompletní festival a co vybrali na barech a na vstupném byl jejich zisk a to je velmi rozmazlilo. Když přišel takovýhle úspěch, tak předpokládali, že bude pravidelný, že se bude opakovat. Jenže do manažerských pozic Lucky Strike přišli noví lidi, kteří měli jiné představy utrácení marketingových rozpočtů a najednou jejich zdroj vyschnul. A Marek Vavroš, ač velmi dobrý produkční, tak dělá akce rád drahý a dobře zajištěný. A zrovna tenhle problém na ně padnul když já jsem tam přišel. V té chvíli byla první akce Pure Future a znatelný pokles, prostě bez dobrého sponzorského krytí. Potom přišel Freestyle Massive, což byl průser. Nestálo to sice extra moc peněz, ale ta akce prostě nic nevydělala. Pomáhal jsem v agentuře Márovi s PRkem a řešil se problém přesunu festivalu kvůli chráněným syslům. No a pak jsme chytli Chemical Brothers, kde pršelo a Lucky Strike měsíc před festivalem vypověděli spolupráci. Zachránili to lidi z Philippa Morrise a přesto, že tam nakonec přišlo kolem 10000 lidí, tak tam byly vysoký náklady a navíc nebylo hezký počasí.

Takže vlastně skončila i úzká kooperace s Markem Vavrošem?

Ano. Řekl mi, že dál pokračovat nemůže a já se tak domluvil s Vláďou Dolejšem a šel do prostoru v TWM. Lighthouse ještě přestál rok beze mě, udělali jednoho Coxe v Praze Letňanech a poslední Open Air Field, který byl monstrprůser. Po roce nám Vinyl.cz stál před další křižovatkou. Byl jsem docela zadlužený a řešil se společníkem Tomášem Hečkem, jestli je ochotný se na tom dál podílet. On nechtěl a já měl dvě možnosti. Zavřít krám a poplatit dluhy, nebo najít nový smysl pro brand. V sauně jsme se potkali s Tomášem Zilvarem a vymysleli, že bychom přes to mohli prodávat techniku, že jsou kontakty na distribuce a spousty dalších možností a ono to začalo fungovat.

"Takhle ses teda s tím paličákem dal dohromady, že?" (Tomáš Zilvar glosuje situaci z velínu v kanceláři asi pět metrů od nás)

Dneska to vypadá tak, že my pořád prodáváme techniku, ale hudební trh se mění, desky jsou administrativně náročné a musí se tomu věnovat člověk, který k tomu má nějaký vztah. Já už jsem to dál dělat nemohl a ani nechtěl. Plánoval jsem sekci vinylů zavřít a na to se ozval jeden zákazník fanoušek, že mu to přijde jako hloupost a že by to rád dělal. Dneska to má napsané na sebe, udržuje život obchodu a dostává tam zákazníky, kteří si mohou koupit i techniku. Jednoduchý princip.

OK. Jak se vyvíjela tvoje další spolupráce s Tomášem Zilvarem? Asi hotový románek, viď? Večerní romantika v tiskárně a tak…hehe.

S Tomášem jsme fungovali tak, že postupně jsem mu začal pomáhat s inzercí. Když jsem přešel k němu, tak se také hodně věcí změnilo. Například to, že nastala legislativní změna a skončila tabáková inzerce. Tomáš i já jsme měli zkušenosti s akcema, Lighthouse byl mrtvej, Derek Sanders zkrachoval, boom snad měl jen Jirka Pokorný. Řešili jsme tedy, co si počít s nabitými zkušenostmi a také s problémem, že v XMAGu chybí nejen tabáková inzerce, ale také inzerce od promotérů. No a nezbylo nám tedy logicky nic jiného, než ty akce začít dělat sami. První jsme organizovali na podzim 2003 Indyho a Wiche v Roxy. To tehdy znamenalo jistých dvanáct set platících návštěvníků. Vidíš, teď vydávají novou desku a budeme jim zase v Roxy dělat lednovou release party.

Hodně důležitý byl i ten velký Carl Cox v Brně, ne?

Ten byl hodně velkej a dost úspěšnej. Mimochodem to byl asi největší inzertní balík pro Techno.cz. Dan Kafka tam navíc spouštěl internetový předprodej vstupenek a potřeboval marketingovou podporu. A tahle byla víc než velká. Tady třeba jasně vidíš, jak jsme s Danem od začátku spjatí. Dělali jsme ještě Big Chill s výraznou podporou Radia 1, což byl krásnej festival na Střeleckým ostrově ve strašně hnusným počasí a 2000 návštěvníků, a s Jirkou Pokorným prvního velkýho Paul Van Dyka. Vlastně jsme dělali první velkou trancovou party v T-Mobile aréně.

Hele, to byla taky celkem výživná aférka…

Paul Van Dyk ne, ten dopadl v pohodě, bylo tam osm tisíc lidí. Dělali jsme s JPA ještě Ministry of  Sound nebo Electric Kingdom, všechno dopadlo dobře. Ty myslíš spíš akci Tiesto a to bych nerad rozebíral, protože je to trošku ciltivější a spíš asi na jiný rozhovor.  Na začátku toho problému stál neúspěšný Creamfields, no a prostě jsme dělali akci s Jirkou Pokorným a skončilo to finální tečkou - s Jirkou Pokorným. Každopádně můžeme doporučit promotérům zkusit si akci s Radiem 1 a potom druhou s Jirkou Pokorným hehe.

Můžeš čtenářům, kteří tě dost dobře neznají popsat, co konkrétního teď děláš? Čemu přesně se tady ve firmě – vydavatelství časopisů věnuješ?

Úplně všemu. My to s Tomášem máme rozdělené tak, že on to všechno vymýšlí a já realizuju. Jsme, ale malá firma, takže se to nedá takhle zaonačit. Občas to bývá i obráceně. Ještě v době, kdy jsem řešili problémy s Tiestem, tu byly trable s vydavatelstvím jako takovým. Konkrétně jsme měli potíže s časopisem Ultramix. Ten neměl specifickou cílovou skupinu, zkušenost je prostě taková, že obecné hudební periodikum, i když krásné, v našich podmínkách nefunguje a fungují jenom komunitní záležitosti. Ultramix neměl valné prodeje ačkoliv byl pod vedením Pierra Beneše hezky dělaný, byl profík a jako jediná redakce ho odevzdávali vždycky včas. Ale neměl ani moc inzerce a my řešili, co s tím dál. Jestli toho necháme, nebo jestli ho prodáme. Nakonec se to vyřešilo samo, jelikož redakce se domluvila s MAFROU a začali časopis vydávat sami pod názvem Filter.

Vy jste později firmu rozdělili na několik na sobě na první pohled nezávislých subjektů. Proč?

Došlo nám, že ten balík projektů, co děláme, je snadno napadnutelný různými kauzami a uvědomili jsme si, že firem potřebujeme víc. Jedna bude vydavatelství, druhá pořádat eventy. Vznikl tedy X PUBLISHING a SMART ENTERTAINMENT s nímž jsme pak vstoupili do Summer of Love.

Vydavatelství se podařilo překlenout období velkých problémů a boje vlastní přežití - očividně úspěšně. Máš nějakou osobní perspektivu, jakým se bude tenhle podnik ubírat?

Já si myslím, že jsou takové dvě základní premisy. Za prvé jsme hodně specifické vydavatelství. To znamená, že tady nikdo nemůže očekávat, že se s ním bude zacházet v rukavičkách. Kdyby se tak dělo, tak to můžeme rovnou zavřít. I s těmi klienty tedy probíhá trochu jiná spolupráce a tím, že je to specifické, tak lidé, co s námi spolupracují mají možnost dělat něco, co je svým způsobem jedinečné. Podívej se po ČR a řekni mi jestli je nějaké jiné vydavatelství, které dělá takovýhle časopisy. Které má takovou historii, nápady a snaží se nějakým způsobem utvářet trendy. Od té doby, kdy jsme řešili, co s firmou dál se i tituly hrozně změnily. Dobrým příkladem je XMAG či Street. Souvisí to jistě s lidmi, kteří ho vytvářejí, každopádně dnes jsou to úplně jiné časopisy. Změnily se týmy a my říkáme všem, že dělat s námi je sice psycho, ale lezou z něho zajímavé výsledky. Myslím si, že i skutečnost, že to zajímá naše klienty dokládá jediný fakt. Že to prostě může fungovat. Problém Tomášova podnikání byl ten, že toho dělal strašně moc. Včetně Ultramixu a mejdanů, které mu mohly brzdit nové projekty. Druhý problém byl obdobný jako u toho vinyl shopu. Totiž, že nemůžeš neustále vyrábět na sklad a když už to děláš, musíš s ním operovat. Navíc ty časopisy, které děláme jsou hodnotné tím, že to nejsou jen časopisy, ale obsahují i nosič. To znamená CDčko nebo DVD.

Já mám pocit, že dobrý film jako u XMAGu je takovým hlavním motorem, který to vlastně prodává.

Souvisí to se vším. Nám se dobře prodávají i XMAGy s CDéčky…

Když už mluvíme o XMAGu, tak ta změna provedená politikou Aleše Blehy a Pavla Čejky byla opravdu razantní. Sám jsem stál u zrodu nové redakce a jeho podoby. Musím říct, že ohlasy i mě samotného překvapily. Časák si začali znovu kupovat lidi, kteří o něj už před lety ztratili zájem…

To je hrozně pozitivní právě! Byl i patrný nárůst inzerce a to je přesně to vytváření trendů, jak jsem ti povídal. XMAG je stále tahounem vydavatelství, ale teď nám jde strašně nahoru i hihop. Máme tady dva roky Dalibora, který začínal jako produkční ještě v Ultramixu a s ním vozíme americkej hiphop a koho zabookujeme, to je vyprodaný. Časopis Street nám jde inzertně i prodejně rychle nahoru. Nakonec to vypadá tak, že příští rok by mohl převzít žezlo XMAGu.

Na jedné redakční schůzce jsem si povídali o rozšiřování projektů….

Několik nových naplánovaných projektů samozřejmě máme. Zkusili jsme zabalit CD či DVD do časopisu jako jedni z prvních u nás, takže se snažíme v rámci mediálního trhu  hledat nové věci. I do budoucna chceme hledat nové možnosti. Například v tom, jak dělat tištěná a digitální média. To se týče i marketingu a eventů. Ten cíl je takový, aby společnost zůstala stabilní, ale v žádném případně ne zakonzervovaná.

Paráda. Dušane, tlačí nás čas, takže si  na závěr tradičně vystřihneme nějaké to life-stylíčko. Jak vlastně žiješ mimo pracovní dobu? Nebo jinak, jak vypadá tvůj typický průměrný den?

Já mám svoji práci rád, takže jsem celý den v práci a večer si jdu maximálně zaběhat nebo do sauny. Já sem vlastně v práci pořád.

Úplné finále. Máš nějaký vzkaz čtenářům Techno.cz? Pobav nás nějak fajnově! Klidně na sebe práskni něco pikantního a já ti ještě před tím poděkuji za příjemné povídání. Hm? Brzy ahoj!

Milujte se a množte se.