Tomáš "Spejbl" Votruba: "Prohlásili mě za magora"

Když jsem přemýšlel, koho si pozvu na první profilový rozhovor roku 2008, vrátil jsem se o dvanáct měsíců zpátky a znovu si přečetl povídání s DJem Trávou. Bylo mi jasné, že by to měl být někdo, kdo stál u zrodu taneční scény, někdo svým způsobem výjimečný. Většina mladších čtenářů tě asi znát nebude, no faktem je, že i tebe můžeme s klidným svědomím nazvat "legendou." A určitě ne pouze proto, že jsi byl prostě ten první. Ale o tom později. Představíš se nám, prosím? 

Jmenuji se Tomáš Votruba a před pár měsíci mi bylo třicet osm let. Původem jsem rodilý Pražák, narodil jsem se v dnes už neexistující porodnici na Štvanici. Dá se říci, že pocházím z akademické rodiny, protože maminka je stavební inženýrka, která učila na stavební fakultě a dnes pracuje se studenty na architektuře. Otec byl jaderný fyzik. Mám o dva roky mladší sestru, která je dost po mámě a pracuje dokonce ve stejném oboru jako ona. Co se týče mě, studoval jsem informační technologie na elektrofakultě. Tu jsem ale nedodělal. Ne z důvodu, že bych to nezvládal, ale po revoluci, v níž jsem se mimochodem dost aktivně angažoval, jsem školu přerušil a odcestoval do Spojených států. Ačkoliv jsme měl prospěchové stipendium, po návratu mi řekli, že došlo ke změně studijních plánů, a já to musím celé opakovat. To se mi už prostě nechtělo... V současnosti se živím programováním, mám nahrávací studio na Žižkově, nějaké ty party produkce, stavím studiové i PA systémy reprobeden, ale dělám i grafiku aj.

Vyrůstat s rodiči, kteří měli takové vzdělání, muselo být docela zajímavé. Moji hosté měli různé rodiny, ale jaderný fyzik, to tu ještě  nebylo. Můžeš zavzpomínat na svoje dětství?

Bylo to jiné, než to asi na první pohled vypadá. Když mi bylo šest let, tak táta spáchal sebevraždu. Maminka nechtěla, abych moc pátral po důvodech, a tak jsem to dozvěděl až v osmnácti letech. Jako jaderný fyzik jezdil hodně do zahraničí a měl za zadkem pravděpodobně dost různých tajných služeb. Domníváme se, že byl pod tlakem a chránil tak svojí rodinu a kamarády. Nechtěl nás ohrozit.

To je mi líto. Od šesti let jsi tedy žil s mamkou...

Vyrůstal jsem pak v docela ženské rodině, protože kromě mě a sestry s námi ještě byla babička a teta. Byly sice v jiném bytě, ale ve stejné domě v Holešovicích. Nevím jestli takový babinec byl to nejvhodnější pro mojí osobnost, nicméně stalo se. V některých  věcech tam prostě ten chlapský element asi chyběl a musel jsem to později dohánět sám.

Když se v čase posuneme do doby konce základní školy a začátku tvého dospívání, jaká byla atmosféra doma tehdy?

Docela v pohodě až tak do druháku, třeťáku na gymplu. To bylo období, kdy jsem se domáknul pravdu. Co ti budu povídat, byl to pro mě obrovský šok a strašně mě to naštvalo. Vnímal jsem to jako zásah do svého vývoje, že mi to neřekli, protože hodně věcí se mohlo dít jinak. I když jsem si uvědomoval máminy důvody, bily se ve mně protichůdné pocity a pro mě i bez toho začínalo náročnější období dospívání - nejsem si jistej, jestli už skončilo, ale prča je to pořád. Nebo spíš drama? Asi jak kdy...

Jsme především hudební server a tak mě zajímá, jaká hudba se doma nejvíce poslouchala? Pamatuješ si jaké žánry měli lidé kolem tebe rádi?

Maminka hudbu nikdy moc neposlouchala a dodnes de facto neposlouchá. Táta měl rád country. Ale takové to soulovější, které končilo Johnym Cashem - pak to už byla v country spíš diskoška. Jinak jsem po něm zdědil i hromadu jiný dobrý muziky - Jimi Hendrix, černošský souly, Woodstock album aj. S odstupem můžu říct, že měl docela dobrý vkus a když jsem začínal poslouchat já, hodně jsem jsi pouštěl desky po něm. No a pak jsem měl štestí, protože na zimním táboře ve 12 letech jsem poslouchali šumící nahrávku desáté kopie Queenů. Znělo to pekelně, syrově a dost ujetě, ale nějak mě to oslovilo. No a sestra frčela ve folku a Velvet Underground.

Předpokládám, že jsi se po té kapele začal hned aktivně pídit.

Přesně tak, ale zaujalo mě i pár dalších věcí. Vlastně jsem šel po čemkoliv, co pocházelo ze západní ciziny. Hudbu jsem začal vnímat hodně intenzivně. Rozvinulo se to pak na gymnáziu, kam jsem nastoupil v roce osmdesát čtyři. Poslouchal jsem dost i kapely jako Garáž nebo Joy Division, Frankie Goes To Hollywood, Depeche Mod ... Co je ale důležité poznamenat, že za muzikou jsem jezdil hodně do Polska.

Proboha proč do Polska? To zní dneska dost neuvěřitelně...

To možná ano. Ale v té době byli Poláci naprosto vepředu. Dokonce tak, že tenkrát mnohem více než západní země Evropy dneska. V Polsku bylo za léto třeba třicet až padesát hudebních festivalů různých žánrů. V hluboké totalitě to tam takhle frčelo. Celé město bylo například na několik dní totálně "taken over." Přál bych ti vidět ty hradby zvukových aparátů. Všechno úplně převálcovaly, mohl jsi být kdekoliv ve městě a poslouchal jsi hudbu. Hrál se rock ale hodně i blues, reggae a hare krishna. Jak na kterém festivalu... Bylo to oproti ČSSR jako v jiném světě.

Takže jste se s kamarády sebrali a jeli na výlet přes Těšín na fesťáky...

Ale kdepak! Českoslovenští komunističtí poliši by tě vůbec nepustili. Museli jsme to odstínit a tak se jezdilo přes východní Němce. Takže napráskanými vlaky tam a teprve až potom k Polákům.

Já bych se ještě s dovolením vrátil do školy. Tys tam založil taky vlastní kapelku, viď?

Bylo to na střední s kamarády. Hrál jsem na kytaru. Hráli jsme asi tak dva roky, ale koncertů jen pár pro kamarády a pár hodně šumných nahrávek.

Máš vůbec nějaké hudební vzdělání?

Hmm. Mám. Hrál jsem osm let na housle. Vybral jsem si je prý proto, že si člověk musí i ten zvuk vyrobit... Tak mi to později řekli, ale já si tenhle svůj nápad už nepamatuju... Vážnou hudbu mám taky rád.

To jde. Ty jsi normální houslista! Ale dál. Prošel jsi tedy gymnáziem a nastoupil na vysokou školu. Netrvalo dlouho a přišla sametová revoluce. Chodil jsi na demonstrace?

To je  zajímavé téma. Já jsem v té době ještě netušil, co se stalo s tátou, ale i tak jsem si pomalu pro sebe skládal informace. A po střípkách to do sebe zapadalo líp než oficiální propaganda - kdyby to tak někdo dělal i dneska... Na horách jsem si našel kamarádku, která v tomhle ohledu věděla docela dost - asi z problematické rodiny (smích)  - a poměrně úspešně mě jakoby naočkovala. Občas jsem si pustil Hlas Ameriky nebo Svobodnou Evropu. Bylo mi docela jasné, že některé věci, o nichž se mluví, jsou nepopiratelné. A tak jsem se začal k demonstrujícím pomalu připojovat. No a za pár "dní" , když vymlátili studenty na Národní třídě, kde jsem byl samozřejmě taky, jsmě ještě se dvěma kluky vyburcovali celé ČVUT. Měli jsme tam moderní tiskárny - studoval jsem počítače, takže se tiskly letáky atd. Šedivosti a myšlenkový průměr ovšem dřív než brzy začínaly mít opět navrch, a tak jsem pak jezdil na výjezdy na venkov za zemědělci a informoval je, co se to v tý Praze vlastně děje.

Když opět přesočíme k muzice, kam jsi kolem devadesátého roku v Praze chodil za zábavou? To už tu přece pomalu, ale jistě klepalo embryo taneční scény na vrátka, ne?

Před revolucí zábava v našem pojetí slova smyslu moc neexistovala. Občas se vyrazilo na nějaký koncert, za kamarády. Byly tu diskotéky, na které jsme ale odmítali chodit. Tam to byla hrůza. Vlastně jako dnešní komerční diskotéky, akorát se nosily mrkváče... Undergroundové podniky skoro nebyly, protože většina dobrých kapel byla zakázaná. A když už se poštěstilo a něco se dělo na Chmelnici, byl zase obrovský problém se tam dostat. Třikrát jsem stál frontu a nakonec jsem stejně musel nějakým záchodovým okýnkem...

Měl jsi už nějakou zkušenost s elektronickou hudbou?

Elektronika mě moc ještě nezasahovala a když jsem tenkrát slyšel Technotronic, naskakovala mi vyrážka. Je ale fakt, že jsem ještě nevnímal texty, které jsou, i když to většině dnešních DJů uniká, minimálně půlka hudby. To se začalo měnit po mém návratu z New Yorku, kam jsem v roce 1990 odcestoval za poznáním. Když na to ale tak myslím, vždycky se jednou za čas stane, že se povede nějaká mainstreamová skladba, která mě osloví. Jedna z nich, ještě v době než jsem začal poslouchat vyloženě house, byla Gypsy Woman - Crystal Waters (mimochodem typický house groove), která se hrála na komerčních rádiích v Belgii roku 1992. V Americe jsem hodně poslouchal electronic body music. Techno jsem pořád ještě nepotkal.

Vím, že po návratu z USA jsi se znovu zaangažoval jako muzikant v jedné kapele, nepletu se?

Hrál jsem tehdy na basu s Kurtizánama. Často ve Futuru, což byl takový náš domovský klub, ale i celkem všude jinde. Každopádně čas plynul a já byl u centra kulturního dění ve městě, a tak první houseová akce neušla mojí pozornosti. Já už v té době kouřil jointíky - i když tenkrát to byla ještě pořád svátost a malej špek vystačil na celou noc prime zábavy pro tři, čtyři chuligány, a tak jsme si řekli, že si i něco seženeme a vyzkoušíme. Šel jsem po čuchu, a jak se ukázalo i na jistotu k týpkovi, co tam skromně postával. Byl dost překvapen z velmi brzkého odhalení a vyhověl nám. Vyklubal se z něho Američan, který žil nějakou dobu v Amsterdamu a tuhle akci pořádal. Bylo to na jaře 1992. No někde, asi v Bruselu, potkal partičku Belgičanů, kteří měli chuť udělat nějakou houseovou akci v Praze. Ten Amík se jmenoval Spike, vydal i nějakou tu desku, je moc fajn. Příklad duchovního přístupu k house culture. Ne jak tady: prodat to, prodat, ještě to natřít na žluto a hlavně to prodat.

Ty Spejble, když tak přemýšlím nad tím, co mi tu vykládáš, nebyla to úplne náhodou ta pověstná první party v klubu Meloun?

Hehe, jo, máš naprostou pravdu! Byla to ta legendární party číslo nula v Melounu. Od té doby jsem víceméně dlouhá léta poslouchal jenom elelektronickou hudbu.

Mohl bys jít trošku do hloubky? Hodně lidí o téhle akci ve svých vzpomínkách mluví, mnohým z nich dokonce změnila život. Buď profesně nebo i jinak. Třeba, že tam měli poprvé zkušenost s drogama. A vůbec, kdo to byl ten Spike?

Spike byl prostě a jednoduše organizátorem té akce. On to tu začal. To by si měli lidi uvědomit. Později jsem se s ním ještě párkrát setkal. Byl to veskrze duchovní člověk, který šel svojí ojedinělou cestou - fůze indiánského šamanismu a house music. Ve věcech, které dělal, se snažil udržovat hlubší pozitivní smysl. Přivezl sem potom ještě pár lidí, ale brzy to tu převzali úplně jiní a ta původní parta i ideje se začaly hodně rychle vytrácet. Jenomže: drogy byly ještě velmi čerstvé a nikdo to zavčasu nepostřehl.

Pamatuješ si na nějaké známé tváře, které tam byly?

No, já měl poprvé XTC, takže jsem to skoro celé protančil se zavřenýma očima. Moc si jich vlastně nepamatuju, ale je fakt, že na mě co chvíli někdo tuhle akci vytáhne. Většinou to byli lidi z okolí Mama klubu a určitě tam byl i Michal Loutka. S tím jsem na tu akci šel - znali a kamarádili jsme se z Futura.

Jak jsi se vyvíjel dál? Základní stavební kámen byl položen a všechno pomalu začalo směřovat až k věcem, které děláš dodnes.

Změnilo se hodně věcí. Ve stejné době jsem navštívil také přednášku pana Stanislava Grofa, který u nás v šedesátých letech s panem Houserem dělal výzkumy LSD. Když to pak u nás zakázali, přesunul se do států. Brzy to zatrhli i tam a on tak vyvinul metodu holotropního dýchání, kdy podobných stavů jako na LSD  dosahoval bez intoxikací. Měl bych tedy říct, že mě ovlivnily dvě věci. Ta akce a ten seminář. Houseovou hudbu jsem začal vnímat jako dokonalé médium ke zprostředkování inspirace a osvícení publika, protože lidé se mohou zároveň pobavit i získat nějakou pozitivní informaci. Já jsem to vždycky vnímal a cítil hlouběji než jen sex, drogy a rokenrol a tak jsem tu stále trochu jako exot. Ale například v Belgii a Holandsku, kam jsem často jezdil za hudbou, o tomhle bylo docela dost velké povědomí.

Myslíš, že house má trošku širší a duchovnější význam?

Rozhodně. To byl ten původní dynamit téhle hudby v jejím počátku a nejlepších letech. V té době to bylo samozřejmě mnoha lidem jasné, a to je i gro tý skvělý atmosféry, kterou bez toho nelze vyvolávat, já to tak také cítil. Později se to hrozně utlouklo komercí i egama a mně je docela smutno, když si o tom tady  takhle povídáme.

Já jsem s taneční hudbou začal kolem roku devadesát šest - sedm, vlastně s prvními akcemi Roxydustu a Shakem. A v té době to hodně mladších lidí jako já cítilo podobně. Fakt je, že se to později úplne vytratilo...vnímání lidí se změnilo.

To bylo, ale všude. Je to jako paralela s celou českou společností. Zpočátku obrovské nadšení, idealismus, láska . Pak hned, že se na tom dá dobře vydělat. Začalo se na tom prostě vydělávat. S lidmi, co to takhle měli nastavené, jsem nějakou dobu zápasil, ale neměl jsem sám na to být silnější. Navíc jsem v té době byl hodně nešťastně zamilovanej, což je při mé povaze docela průser. No a dopadlo to, jak to dopadlo. Nicméně, abych jen nesmutnil, v dnešní době to není ještě úplne ztracené, máme třeba Crossík a tak...

Za malý moment se dostaneme k trochu důležitějším věcem a proto bych decentně zrychlil. Můžeš mi ve stručnosti shrnout, jak se tedy tvoje aktivity na taneční scéně vyvíjely? Jaká k nim byla motivace a jaký pocit máš z jejich realizace?

No motivace byla vždycky stejná. Když to zjednoduším, tak mi šlo vždycky o odvedení publika od konzumu do duchovnější a společenštější roviny. Ukázat jim, že pocit sounáležitosti a ještě navíc ve svobodě je prostě největší a nejlepší vodvaz. A když si to rozšíříte o využívání technologie, která se dnes nabízí, může to být docela pecka. Vždycky mě akorát mrzelo, že jsem měl pocit, že nestíhám, jak to jde celé jinam. Navíc mě trápila láska a to bylo hrozně vyčerpávající.

Je zajímavé, že se k tomuhle tématu dostanu vždycky na jaře. Chceš o tom mluvit?

Pohovořil bych o tom jen krátce. V tomhle ohledu jsem byl vždycky hodně citlivej a i v dřívějších letech mi trvalo dlouho vyhrabat se ze srdečních záležitostí tak půl roku, rok. Vzhledem k tomu, že do týhle belgický buchty jsem se zamiloval ještě navíc na extázi, tak to celý trvalo mnohem dýl. A aby toho nebylo málo, spojilo se mi to ještě s nějakými mystickými rovinami a pocity...

A nešlo to.

Bohužel to nešlo, byl to marný zápas celkem osamoceného jedince, kterým jsem sám udusil. Skončil jsem dost v hajzlu. Samozřejmě taky drogy, ke kterým jsem si chodil v zoufalství pro energii, abych to celý nějak zvrátil, a tak dále. Jednou nohou v blázinci. I když jsem toho v zdaleka nezbaštil tolik co jiní, vzhledem k mé velké citlivosti na nejrůznější věci, o nichž tady vůbec nechci mluvit, to nedopadlo moc vesele. Také díky naprosto ignorantskému a necitlivému přístupu mojí rodiny, lidí, na kterých mi nejvíc záleželo, se mi prostě rozjely určité vzorce chování, které nevedly k řešení. A postupem času jsem se úplně vysílil. Přesněji odrovnal, ale nebyl jsem schopen se jen dívat, jak to jde do povrchnosti a komerce. Když se zamyslím, co mě vlastně zachránilo od nejhoršího, byly to především můj respekt k čemukoli, s čím jsem zacházel a můj dobrý úmysl a vůle pro kterou mě "Ten Nahoře" nenechal úplně padnout.

Docela to navazuje na podobnou bilanci s Trávou...

Nevím jak Tráva, ale mě to rozkopávalo. Víc a víc a hůř. Ale ani z dnešního pohledu si nemyslím, že bych byl úplně mimo. I v době mého nejhoršího zatmění lidi z ciziny, co znali house, říkávali, že jde o jedinou hudbu ve městě, co dává smysl. Oni chápali moji hudbu a to mě dost podrželo. Navíc tady na téhle scéně mě už dávno, než jsem měl nějaké skutečné problémy, odepsali a prohlásili za magora, se kterým nemá cenu se ani bavit. A aby toho nebylo málo, dnes se opět vracím ke svým původním myšlenkám a dá se říct, že je to jedna z těch příjemnějších věcí co zažívám, i když ne úplně ke všem! Fakt jsem nebyl tak úplně v prdeli, jak se spousta lidí možná stále tváří.

Bingo. Tohle jsem měl v arzenálu témat připravené už dlouho, jen jsem nevěděl, jak s ním začít. Takže, já popadnu odvahu a prostě to hodím před nás na stůl. Za ta léta, co se v tom pohybuji, jsem to totiž taky párkrát slyšel, Spejble. Prý jsi magor, jinej, divnej, prostě ufo. Upřímně, sedíme tady spolu, já tě pár let znám a nemůžu říct, že bys neměl všech pět pohromadě. Proberem to? O mně taky říkají, že jsem cvok, ačkoliv si to teda docela užívám.

Docela rád, Juki. Já jsem byl od začátku dost nekompromisní. Mně prostě vadilo, když se objevil nějakej nýmant, ukázal na house music a řekl: "Na tom se bude dobře vydělávat!" A také jsem řekl, že takhle si to nepředstavuju a snažil se to zvrátit. Nešlo to.

Jenže pro ně to všechno nemělo duchovní význam a pokrytí jako pro tebe. Prostě hodnotu.

Hlavně já jsem si v té době na základě nějakých zkušeností uvědomoval, že některé věci by se prostě míchat neměly, že to prostě nevede k dobrým koncům. Cítil jsem to a vadilo mi, že někdo je třeba schopnej dát někomu extošku, aby ho později opíchal, ale i jiné méně křiklavé a nápadné věci. Vývoj mi dal později za pravdu, ale to není to uspokojení, který mě baví - jsem z toho stále smutnej.

Dá se říct, že bys ve vnímání toho všeho někdy ustoupil?

Musím říct, že v dobách, kdy jsem na tom nebyl úplně nejlíp a byl jsem i hodně nešťastnej, jsem udělal i pár věcí, které bych si rozmyslel. Ale v sumáru jsem tu svoji kontinuitu neporušil.

Tak zpět. Jsme v době, kdy jede naplno PlanetAlfa, Sluníčko, Miš Maš, Radost FX. Taneční scéna jde nahoru a hodně věcí se mění. Ty jsi jeden vůbec z prvních DJs u nás. Jaké to bylo?

No poté, co proběhla ta legendární akce U Melouna, jsem do toho skočil naplno a uspořádal jsem mojí  první akci Cosmic Rave v dnes již neexistujícím klubu U Zoufalců v Celetné. Tam jsem později pořádal i pravidelné akce. V létě roku 92, kdy to všechno vypuklo, jsem pak dělal akce ve Slovanském domě. I v dalších letech, kdy tu již byly jiné kluby - sekvenčně to byly Ubiquity, La Klub a Tam-Tam klub. Dále jsem byl prvním residentem Radosti FX, kde jsem jim "nainstaloval" klubový electronic house sound - vlastně maximálně progresivní zvuk té doby, rezidentem MišMaše (nejhustší kalírna, kterou tohle město kdy zažilo). Občas jsem hrál taky pro Lighthouse a podobně.

Je pravda, že jsi byl prvním oficiálním DJem  klubu RFX?

Ano, hrál jsem každý týden čtvrtek, pátek, sobota, neděle. Ale jednou v neděli jsem pak chtěl skončit dřív, protože jsem se chtěl bavit jinde, a oni mi řekli, že už se tedy nemusím vracet - měli takovej trochu korporátní přístup.  Šel jsem. Jinak Radost v té době byla naprostý úlet, alespoň ze začátku. Velký fronty až na ulici i přes týden, jel tam jeden velkej dlouhej mejdan i když dnes musím dodat, že trochu zvláštní.

Teď mě napadá, víš jak to vlastně bylo úplně na začátku, s tím prostorem, kde ten klub je?

Jasně, že vím. K prostoru Radosti pomohla skupina uznávaných vizuálních umělců. Tak, aby ten prostor dostali za velice výhodných podmínek a mohli to celé uskutečnit. Také dodali jméno, vizuál, corporate image etc.

Kdo to byl konkrétně?

Například Petr Lukáš, který mimo jiné vydával POST, podle mého názoru jeden z naprosto nejlepších časopisů, které tady v republice kdy vycházely. Umění a duchovno v podání člověka, který na to měl. Dopadlo to tak, že za to měli slíbené studio v tom prostoru, aby si mohli dělat svůj art a vydávat. Radosti ale chybělo nějaké produkční zázemí, takže kluci museli jít. V Čechách už trochu klasika a podle toho to tu také vypadá. Až to lidi pochopí, začne se to měnit k lepšímu.

Jsme v roce devadesát sedm a období prvních Shakeů. Podle mě tohle bylo takové to první období, kdy se na taneční scéně začaly točit poměrně solidní peníze. Mám pocit, že tys měl už tendenci se stáhnout...

To se ani říct nedá. Co se týče těch peněz, ty v tom byly bohužel zajímavý hned od začátku - lidi se zprvu hnali i za menšími obnosy. A já v té době jsem měl to nejhorší za sebou. Dokonce se objevila nová holka, se kterou jsem vydržel nejdýl v životě. Kolem roku devadesát devět jsem se dokonce dostal k pravidelným večerům v Radosti a vůbec obecně jsem prožíval jistým způsobem come back.

Jak jsi tohle období vnímal? Dá se to charakterizovat několika větami?

No... já mám pocit, že je to tu od začáku – tedy od roku 92 stále o tom samém. Mění se jen lidi, kteří, když do toho přijdou, jsou okouzlení, fascinovaní. A pak je to semele a oni končí u alkoholu a cigaret jako přijatelné normy - ostatní je zlo. Typický příklad maloměštáctví. Osobně to vnímám tak, že se tu vůbec nic nezměnilo a bylo to v podstatě vždycky stejný. Od začátku tu měly navrch obchodní elementy. Že každá ta generace si to časovo-pocitově rozdělí ze svého pohledu, protože právě prožívá to "svoje." To je druhá věc, ale skutečnou podstatu věci to neodhaluje. Tímhle ty generace procházejí stále dokola stejně a je to stále dokola stejně šílený a smutný. Dost smutnou úlohu tu třeba sehrál i klub Roxy. Ti lidé v jeho top managementu jsou sice lidsky v pohodě, mají umělecké cítění a slušní jsou také. Nicméně zapomněli na to, že v místě, kde se konzumují psychadelické látky, hodně záleží na kontrolách energetických toků. Protože tam se uvolňuje ta nejjemnější a zároveň i nejsilnější energie či síla. Oni si z houseu udělali dojnou krávu, která jim vydělává na tzv. skutečné umění a ještě se snaží držet punc nějaké undergroundovosti. Ve skutečnosti si tedy té kultury nikdy nevážili a to také sehrálo ve vývoji významnou úlohu, tím hůř, že to není vidět. Dostalo se tam i dost lidí, kteří to chápali trochu jinak, ale rozhodně neměli navrch - chce to asi silnější žaludek a více diplomacie. To já bohužel nemám.

Dobrá. Rok 2002 byl svým způsobem další poměrně zlomový. Scéna se díky některým promotérům rozštěpila. Na jednu stranu došlo k obrovské komercionalizaci scény, na stranu druhou vznikly zárodky mnoha zajímavých projektů, který zformoval pozdější "druhý underground." Třeba zrovna ten Cross, který jsi zmínil. Zbylo tam nějaké duchovno podle tebe?

Těžko říct jestli se duchovno vytratilo. Poslední a možná i jediná parta, která tu měla nějakou trošku lepší kulturu, byl Lighthouse, každopádně na ty naše větší akce chodí obrovské množství mladých lidí, kteří si ve svém věku formují osobnost. Jestli tam nějaké duchovno zbylo fakt posoudit neumím, můj kamarád budhista říká, že je to peklo. Obrovské akce, které se nestihnou kontrolovat, jsou tak občas celkem OK, když dorazí nějaký lepší DJ. Jinak také máme celkem OK systémovou techno scénu - která na rozdíl od main streamu jde dopředu a ne nazpět, anebo pár príma menších klubků. Bohužel některý lidi se asi budou pořád snažit akcím typu sjet a vojet se dávat nálepky - šamanský, mystický atp. Je to nebezpečná demence - mystika a šamanismus mají základ v hlubokém poznání a lásce nikoli choutkách více méně primitivních individuí.Tím nechci říct, že není možné se s někým "pod vlivem" hluboce a super fajn potkat, ale dělat z toho pravidelnou víkendovou zábavu nebo styl?

To je zajímavý názor. Je na současné taneční scéně někdo, koho si niterně vážíš?

Pár lidí je určitě fajn, ale celkově takoví lidé už tam bohužel dávno nejsou. Tedy ve smyslu tvé otázky. Kdyby tam mohli být idealističtí, inteligentní a slušní blázni, byl bych tam i já:) Tu hudbu miluju. Takže vlastně jediná scéna u nás je Cross a systémy no a to určitě můžu.

Co třeba CzechTek? Jednou jsi mi říkal docela zajímavý názor.

Nevím už, co to bylo, ale první CzechTek jsem trochu pomáhal organizovat a s klukama ze Spiral Tribe jezdil kolem Prahy a hledal nějaké místo. Potkali jsme se na Kamíku - tehdejší Pražský underground place - coffee shop style, hlavně v létě. Samozřejmě jsem na většině ročníků byl a často si tu i zahrál. Nejlepší bylo podle mě Kopidlno - hodně tvrdý muziky pouštěný extrémně citlivě - tak to má podle mě bejt. Kupodivu tu brali i tu mou jemnější odnož techna a houseu. A já dnes hraju i daleko víc hustýho techna a acidu než tenkrát.

Trošku nás tlačí čas a já bych se proto rád posunul do současnosti. Hodně čtenářů bude zajímat, jak žiješ teď a co vlastně všechno děláš...

No dokončil jsem svoje nahrávací studio na Žižkově - mám tam velký rozsah od elektroniky po kapelky, i zkušebnu apod. Takže se teď zaměřím na tu obytnou dodávku, dodělám tu hromadu  tracků, který mám rozdělaný a krom toho, že si občas zajamuju, možná udělám i ten projekt kapelky, co mám pár let v hlavě. Jinak dělám teď několik produkcí. V klubu Gecko rozjíždím projekt Central Techno Station a moje soboty, kde mám dramaturgii se budou jmenovat Magma High. Hrát se bude především progressive techno a acid. V klubu Styx pořádám měsíční INTERSYSTEM Underground Communications. Akce, kam si budu zvát lidi z různých sound systémů. Chtěl bych takový meeting spot pro tyhle lidi, ten klubík je fajn. Dále, pro hustší kaliče a kaličky, je tu opět můj PLAYGROUND, který snad rozjedu v Bordo. Bude to late hours od 3-4 hodin rána, pátky, soboty. Hodně hot housová progressivní extravaganza. Mám pro to i nejlepší rezidenty z týhle Pražský vesnice. Nic proti vesnicím! K tomu ještě Gheto Blaster v Manana music Baru na Bulovce, Cytronique v Akropoli a hlavně chci spustit s Yukimurou ELECTRORAMA noc v Crossu. Chci tu tři stage i s chill outem, prezentovat tu zkraje v kavárně i staré psychedelické desky z 60tek a 70tek (všiměte si v Čechách frčí 80tky a 90tky - to je v hudbě již doba úpadku), no a pak techno-house, break a chill out stage. Hodně prostoru pro výtvarné a vizuální umění, pozitivní politické a společenské myšlenky, projekty pro záchranu konkrétních stromů a eklogicky laděné výstavy atd. Ten klub mám rád a říkám mu naše malé San Francisco. V Libereckým Liquidu také chystám nějaké progressive techno-house psychadelické taneční produkce s nerůznějšími lidmi ze známých českých systémů a jiným dobrými houseovými DJi. Začneme na konci dubna. Hory mám rád.

Stíháš i jiné věci než muziku? Třeba divadlo, knihy a tak?

Divadlo mám rád, i dobré filmy, ale moc to teď nestíhám. Spíš si občas něco přečtu anebo pustím nějakou starší desku či úletovej filmek z mé celkem slušné kolekce. Co ještě stíhám, je občas někam vyjet, rád cestuju, a občas si vyrazit s kamarády, trochu zajít za holkama a víc už fakt moc nestíhám. Možná jen dočasně jsem pustil i práci programátora a cítím se líp, nezapojenej do toho celýho "Tesco šílenství". Dnešní korporátní programování je fakt více méně nuda, ale trochu se mi rýsuje projekt  vývoje nějakých audio softwarů s jednou renomovanou firmou - to mě zajímá určitě víc. Navíc teď dělám vývoj repro soustav, vlastně pro největšího dovozce, trochu výrobce, prodejce v republice - RH Sound. Ta firma má zatím více méně nejlevnější segment trhu, ale pokud vytrvají, mám pro ně připravenej jeden fakt vymazlenej modýlek a navíc bude super cena. Začínáme na tuningu jeho nižší řady. A říkám si NewSurround.

OK. Máš nějaké motto nebo vzkaz čtenářům, kteří nám věnovali svůj čas?

Jděte si za svým a nevěřte hned tomu, co vám kdo řekne a zkuste jít trochu do hloubky. Vlastně je potřeba jít až úplně na dno. TV a tisk jsou dnes hodně zaprodané, a tak je třeba číst spíš mezi řádky, anebo si to spíš nepouštět! Nenechte se odradit a realizujte svoje sny. Dobro a zlo nelze úspěšně míchat - snad dočasně - z toho žije "Satan" - ten smraďoch. Jedině skutečná harmonie s celkem - což je de facto celý Vesmír včetně zvířat, rostlin a všeho kamení přinese skutečné štěstí a pohodu. Zůstaňte lidmi!