Pendulum: "Bylo to sakra strašidelný!"

Tak co, už jsi dnes pil čaj?

Určitě dnes bude potřeba. (začne se smát)

Když jsi mi před pár dny odpověděl, že je vaším rituálem pití čaje před hraním, nevěděla jsem, jak si to mám přebrat. Je to opravdu čaj či nějaká metafora?

Není to čaj v pravém slova smyslu, je to bylinková směs. Hodně zpěváků ho pije před vystoupením. Jmenuje se to Throat Coat a je to taková tajná zbraň, kdykoliv tě škrábe v krku. Dobře to chrání hlasivky před poškozením. Jak slyšíš, dneska si ho budu muset dát hodně, i když to pak asi nebude ten pravej rock’n‘roll. (trochu chraptí)

To tedy slyším. Co dál je nutností, abyste se před i během hraní dobře cítili?

Jsme docela nenároční, všechno si vozíme s sebou. Před hraním moc nepijeme, doháníme to někdy až posléze. Ale teď to moc nejde, když je koncertů tolik.

Hlavně jezdíte svým obřím autobusem, který teď stojí před klubem.

Jo, náš tour bus je fajn věc. Daleko lepší než letadlo. Máme tam kuchyni a sprchy. Zkrátka je to taková pojízdná domácnost.

Co tam tak děláte, když máte trochu volna?

Toho volna není zrovna moc a většinu stejně prospíme. Je to teď fakt hodně náročné. Sakra, už zas chraptím. Vidíš to. (smích)

Postrádáte něco ze svého domova, když jste na cestách?

To je docela těžké říct, protože jsme v tomhle nováčci. Nebyli jsme zvyklí takto cestovat. Sice za sebou máme snad přes stovku vystoupení, přesto jsme pořád ještě ve fázi nadšení, takže na domov si jen tak nevzpomeneme. Snad jen naše oblíbené jídlo a spánek v klidu ve velké posteli trochu chybí.

Máte za sebou americké turné. Teď jste již druhý týden na cestě Evropou. Co nějaké srovnání publika? Liší se?

Rozhodně. Američani jsou hodně rockoví. Vidíš, jak reagují na kytary. Kdežto Evropané by spíš tancovali. Ale musím říct, že od té doby, co hrajeme jako kapela, se naše publikum hodně proměnilo. Hlavně se to promíchalo. Vidíš tam emo děti, pankáče, metaláky do toho týpky, co zjevně chodili na rave. Je to jeden velkej lidskej mišmaš a to nás baví.

Ovšem vy jste začali zcela jinde - v Austrálii. Myslíš, že se ta geografická separace nějak podepsala na vaší hudbě?

To se ani nedá říct, protože většinu věcí jsme stejně dávali dohromady až v Británii. První tracky jako Vault nebo Another Planet jsme samozřejmě složili ještě v Austrálii, ale pak už jsme přesídlili. Co ale je podstatné, že život ve Spojeném království ovlivňuje nás a naši tvorbu sakra hodně. Celé album Hold Your Colour bylo o návratu ke kořenům. Uvědomuj si, kdes začala a neohlížej se zas tak na to, kde bydlíš. Snažili jsme se držet toho, jak jsme postupovali v začátcích.

Když se tedy bavíme o Austrálii, nabízí se otázka: AC/DC nebo INXS?

Samozřejmě obojí! (smích) Vlastně teď momentálně spíš AC/DC.

Mají teď nové album, že?

Právě proto. Musím ho ještě pořádně naposlouchat.

Odkazujete i na Led Zeppelin…

Měli obrovský vliv na naše druhé album. Nemůžu říct, že nás a naše životy ovlivňovali vždycky a navždy také budou, ale rocková hudba nás vždy provázela. Já poslouchal rock od mala, Rob hrál v kapele… A když jsme dávali dohromady In Silico, poslouchali jsme právě takové interprety jako The Shadows, Queens Of The Stone Age, Led Zeppelin současně s mnoha interprety elektronické hudby a inspirovali jsme se.

A remixovali… Immigrant Song se musí připomenout.

Jasně, ten beat si o to říkal. (smích)

Moje dvaapadesátiletá máma je také velkým fanouškem Led Zeppelin. Nedávno viděla v televizi váš klip k Propane Nightmares. Děsně jí to vzalo a hned se sháněla po cédéčku. Máte i ohlasy starších posluchačů?

To je skvělý. (smích) Jo, v publiku je to vidět. Když už jsem mluvil o té stylové míchanici, je tu i věková. Kolikrát v publiku vidím desetileté děti se svými babičkami. Ani nevím, čím to může být. Je jasné, že mladší publikum jde hlavně po taneční složce, ti starší v tom zřejmě slyší ony odkazy na zmiňované rockové kapely, což samozřejmě potěší. Vnímavé publikum je základ.

Co vaši rodiče? Navštívili někdy váš koncert?

Jasně. Párkrát se zašli podívat, když jsme koncertovali v australském Perthu, odkud přímo pocházíme.

A líbilo se?

Ale jo, docela jo. (smích)

Když jsem zmínila Propane Nightmares, také se stala oficiální hymnou WWE Cyber Sunday 2008. (wrestlingové zápasy - pozn. red.) Docela bizarní. Jak k tomu došlo?

To je docela sranda. Dělal jsem podobné interview, akorát tazatelem byl wrestlingový zápasník Santino Marella. Dá se to najít na jejich oficiálních stránkách. Byl strašně srandovní a moc fajn.

Ty sleduješ wrestling?

Nemůžu říct, že bych ho měl moc rád. Vím o tom něco od doby, když jsem byl malý, takže jsem aspoň trochu tušil, o čem mluví. Prostě jen nejsem velký fanoušek. Každopádně zřejmě někdo ze Cyber Sunday slyšel náš track a přišlo mu, že se to k wrestlingu hodí. Nevím. (smích)

O jaký jiný druh sportu se vy všichni zajímáte? Ať už aktivně či pasivně. Vím, že El Hornet jezdí na skejtu…

Já už takový fanda do sportu nejsem. Když jsem byl mladší, plaval jsem, hrál baseball a podobně. Ale hudba pohltila veškerý můj život a všechno šlo do pozadí hlavně během střední školy.

To chápu. Ještě zpátky k Propane Nightmares, vašemu druhému singlu z alba In Silico. Video se točí okolo nějaké náboženské sekty…

To je pravda. Je to udělané podle příběhu americké sekty Nebeská Brána. Její členové věřili, že v době, kdy se k Zemi přiblíží nějaká kometa, mohou opustit své tělo a odletí ve vesmírné lodi, která měla být ukryta ve chvostu onoho asteroidu. Tak všichni členové spáchali někdy v roce 1997 hromadnou sebevraždu. Přišlo nám to zajímavé. Rob dal dohromady text a bylo to.

Tak to je ujetý. A věříš v Boha či nějakou nadpřirozenou sílu? Máš na krku křížek…

Ne, to je Armani. Móda je náboženství. (směje se a třímá při tom v ruce brýle Prada)

Ale četla jsem, že tě nadpřirozeno a mimozemšťané stejně děsili. Myslím tím…

…Válku světů. To je pravda. Patřím k těm lidem, kterým se nikdy nic nezdálo, ale tohle bylo jako noční můra. Když jsem byl malý, poslouchal jsem tátův vinyl Války světů a… prostě bylo to kurva strašidelný. I když se mi nikdy nic nezdálo, tak když jsem byl jednou nemocný, měl jsem halucinace. Bylo to jako kombinace Války světů a filmu Dark Crystal. Vyděsilo mě to tak, že od té doby jsem se nemohl podívat na obal té desky. Trvalo to roky až do doby, kdy jsme dělali na tracku Another Planet. Tři hodiny ráno. Robův dům. Najednou jsme dostali nápad. Vzal jsem auto, dojel k domu rodičů, vyšplhal do podkroví a poprvé po letech jsem se na tu desku podíval. Vzal jsem jí zpátky k Robovi a vysamplovali jsme z ní ten hlas. Tak jsme udělali Another Planet.

To je příběh! Teď něco ze současné produkce. Udělali jste coververzi Violet Hill od Coldplay pro nějakou charitu. Co to bylo?

BBC Radio 1 pozvalo různé kapely včetně nás na jednu charitativní akci, kde jsme měli předvést své nejnovější skladby. V našem případě Other Side. Ale vtipná věc k tomu byla, že nám dali vybrat z žebříčku nejhranějších songů, abychom si nějaký zvolili a předělali. Tak jsme si vybrali něco, co by od nás lidé nečekali a trochu to oživili.

Máte rádi hudbu Coldplay? Mně už to připadá jako pořád to samé kňourání Chrise Martina a nic nového.

Měl jsem je rád, když je ještě nikdo moc neznal. Někdy okolo 1998. To byli pro mě poslouchatelní. V té době to ještě byla opravdová hudba. Chris tvrdě makal a v jeho hudbě se odrážela určitá deprese jeho osobnosti. Doba pokročila a deprese je pryč. Nemůže zpívat o strastech života, když ten jeho je perfektní.

Pravda. Další známá kapela, která se dotknula vaší hudby, byli Linkin Park, se kterými jste hráli. Jaké to bylo?

Samozřejmě skvělé. Hráli jsme před sedmdesáti tisíci lidí. Nejsme zrovna fanoušci Linkin Park a podobné nu-metalové hudby, ani s nimi nechceme být příliš spojováni, protože jsou hodně pop a komerční. Ale rozhodně to byla úžasná zkušenost a jsme za ni rádi.

Proč drumandbass tak ladí s metalem a rockem?

Drumandbass je výjimečná forma elektronické hudby, která, aniž by byla nějak extrémní, má spoustu agresivní energie. Rock a metal jsou na tom stejně. Díky tomu jsem se i dostal k drumandbassu. Přesně ta specifická energie se mi na tom líbila.

Kdo je u vás v kapele šéfem?

No zřejmě manažer.

Ten byl hroznej. (s fotografem se smějeme, jelikož nám činil zbytečné potíže s fotografováním)

Jinak Rob je hlavní tahoun. Vždycky myslel dopředu a měl ve všem jasno. I když jsme neměli v kapele nikdy nějaké závažné problémy, tak všichni víme, že na něm to stojí.

Co umění mimo hudbu?

Já se moc rád koukám na obrázky, takže u mě vede fotografie a malba.

A pohyblivé? Vrátím se zpět do Austrálie… žijící Nicole Kidman nebo bohužel zesnulý Heath Ledger?

Naše rodina je propojená s Heathovou, takže je to jasné. Ať odpočívá v pokoji.

Netušila jsem. To je mi líto. Když už se tedy jmenujete Pendulum (česky kyvadlo - pozn. red.), četl jsi někdy povídku Jáma a kyvadlo od Edgara Alana Poa?

Jasně! A taky jsem viděl několik filmových zpracování. Netočili něco v Praze?

To nevím, jen že to také zpracoval český umělec Jan Švankmajer, jestli ti to něco říká. Ale to už bychom odbíhali. Teď je čas na vzkaz čtenářům a fanouškům.

Pro ty, co nás pořádně neznají, bude asi nejlepší, když se kouknou na Youtube.com, kde najdou záznamy našich live shows. A pro ty, co nás znají… Buďte hodní.

Foto: Klappa