ROZHOVOR
Netsky: "Hraju na holky..."
Co čekat od rozhovoru s dvaadvacetiletým klukem, který se během krátké chvíle stal díky svému talentu hvězdou celosvětové drumandbassové scény? Rozhodně ne nudu. Boris Daenen, jak zní jeho občanské jméno, je nejen skvělý hudebník, ale také neuvěřitelný showman. A proto nečekejte jen rozhovor o suchých otázkách a odpovědích, ale i téměř necenzurovaný popis jeho průběhu, kdy jsme si na malou chvíli dokonce vystřídali své role. Pokud vás tedy zajímá, jak to všechno vypadalo, proč si říká Netsky, co mu zabírá na kocovinu a koho nejraději poslouchá, čtěte následující řádky...
Netsky: "Skákej, skákej... Budeme celou dobu skákat." (Boris skáče dobře, skáče rád)
Saiha: "No jsi zas pěkně rozjetej. Slyšela jsem o Slovensku... Prý jste se strašně opili a ráno ses válel v blátě." (podařilo se mi zapnout diktafon během skákání)
Jo, to bylo hodně osvěžující... (pořád skáče a směje se)
Hele tak si sedni támhle. Otázky jsem si začala připravovat ve čtyři ráno, asi to podle toho bude vypadat.
Ale ty podle toho nevypadáš... (pokouší se o nějaké komplimenty)
To seš hodnej, ale budu z toho rozhozená.
Ne dobře, tak seš fakt hodně hnusná.
Taky super! Mohla bych mít během rozhovoru pytel na hlavě, Roni by měl radost... (použit název "Brown Paper Bag" - slavné skladby Roniho Size)
Dej mi mikrofon, ukážu ti rozhovor s Netskyem! (bere mi diktafon, obsadí mě do role sebe samého a začíná pokládat otázky)
Takže jak se máš?
Hraní bylo vážně super. Celý publikum mě naprosto ohromilo! (odpovídám za něj)
Takže jsi opilá?
Ne, ale jsem samozřejmě na drogách... (byla jsem naprosto střízlivá)
Jasně. A co děláš za hudbu?
Snažím se o co nejvíc čerstvý zvuk, hodně melodický věci... Znáš to.
Jaký máš vůbec DJ nick?
Hmm... Tak třeba Makovice. (anglicky poppy head)
Makovice! To zní jak z nějakýho porna! Koukáš na porno?
No jasně, ale klasika už mě nebaví. Nic to se mnou nedělá. (následuje krátké překřikování se s přihlížejícím osazenstvem backstage o obsahu oblíbeného druhu pornografie. Je na čase začít se ptát normálně)
Naval diktafon, ptám se já. Takže to vypadá, že asi občas víš, co je to kocovina. V DJ Magu ses nedávno podělil o svoji oblíbenou městskou legendu, že na ni zabírá jedině poslech trance…
Jo, to vyšlo asi před měsícem. Někde jsem to viděl napsaný. Prý trance zabírá na kocovinu, udělá ti dobře. Strašný. Myslím si totiž, že trance je hudba pro lidi, kteří neumějí přemýšlet...
To jsou dost silná slova. Někteří naši čtenáři mají trance rádi.
A ty ho máš ráda?
Ne, nemám. Jen to nikomu neberu. A nějaký hodně starý věci bych úplně nezahazovala. Ranej Tiesto se docela dal.
Díky. To máš pravdu, nějaký jeho starý věci mám rád.
Tak to si ho rovnou můžeš pustit při kocovině! Nebo co na tebe tedy doopravdy funguje?
S tím se nedá dělat nic jinýho, než ležet v posteli a zaspat to. Flašku vody při ruce a doufat.
Znám. Jsi z Belgie. Pořád tam žiješ? Jaká je tamní scéna?
Jasně, pořád jsem tu. Scéna je, co se drumandbassu týče, fakt velká. Neustále se pořádá spousta dobrých a velkých akcí. Chodí na ně zástupy pěkných holek, jako tady u vás... Konkrétně u nás v Antverpách je pár vážně dobrých promotérů a pořád to tu roste.
Jak to přišlo, že ses z Belgie dostal k britskému Hospitalu?
Začal jsem dělat hudbu, když mi bylo asi sedmnáct...
Rovnou drumandbass?
Nene, nejdřív mě bavil hodně house a electro. Rovnej beat. Ale když jsem slyšel High Contrastův remix Gold Digger od Kanye Westa, měl jsem jasno.
Takže jsme u toho Hospitalu...
Poslední rok jsem jim začal posílat tracky. Některé se jim líbily, jiné ne. Na konci roku 2009 mě začali sami od sebe kontaktovat, protože chtěli použít nějaký věci na kompilaci Sick Music. Tak se taky stalo a za nějaký čas se mi opět ozvali, že by si se mnou chtěli promluvit osobně v Londýně. Že by to se mnou možná podepsali. Za pár dní už jsem hrál na své první Hospitality. Neuvěřitelný!
Neplánuješ se do Londýna přestěhovat? Byl bys v centru dění…
Miluju Londýn jako město a vždycky se tam rád vracím. Beru to jako dovolenou, možnost pohybovat se v trochu cizím prostředí. Ale žít bych tam asi nechtěl. Chci zůstat tam, kde mám své kamarády a rodinu.
Zmínils Hospitality, párty, která křižuje svět. Pamatuješ si nějaký ze svých prvních významných večírků?
Samozřejmě, že si to pamatuju. Doufám, že si budu pamatovat i dnešek. (smích) Když bych zabrousil do festivalů, tak by to byl určitě belgický Pukkelpop. Hrál jsem hodně brzy, i přesto tam bylo asi deset tisíc lidí. Veliká výzva. Je to pro mě jeden ze zásadních festivalů v Belgii a neuvěřitelná příležitost setkat se s mnoha skvělými umělci z celého světa. (začne si všímat fotografa Dravona)
Pojď, pojď nás vyfotit! (zase má nějaký široký sklo, to budeme mít krásně šišatý hlavy)
Fisheye! Skvělý! (začne pózovat a přihlížející pokřikují cosi o naší přílišné blízkosti: "Co na ni tak saháš?")
Aby jí nebyla zima. Mohla by se nastydnout... Hej, jsem opilej, fakt sorry! (smích) Tak další otázka!
Nabízí se: umíš hrát na nějaký hudební nástroj?
No jasně. Hraju na holky. Pak hraju na bubny... Jako vážně hraju na bicí, taky na piáno a trochu na kytaru. (pauza) Už jsem říkal, že hraju na holky?
Tak ty holky se asi vážně hoděj. Využiješ to při své tvorbě?
Určitě se to hodí. Na ty bicí jsem začal hrát, když mi bylo asi sedm. Na klavír od jedenácti... (opět si začne všímat přihlížejících a směje se) A je to tu zas. Vždycky nás vyruší! (kdosi se zeptá na věk) Dvacet dva. Kolik je tobě?
Mně je čerstvě dvacet čtyři a je to poprvé, co dělám rozhovor s někým mladším, než jsem já. Divný. (smích) Co na tvoji kariéru rodiče?
Jsou mojí velikou oporou. Vždycky mě hodně podporovali a občas chodí i na má vystoupení. Máma i táta. Tátu bys měla vidět, jak tancuje. Miluju je. Jsou úplně nejvíc v pohodě.
Tys ale nejdřív skládal, než jsi začal hrát jako DJ, že? Umělecké jméno vychází z názvu počítačového viru…
Jo. Napadlo mě to někdy v šestnácti. Jako Netsky jsem se pojmenoval na protest proti pirátství. Když si někdo chce stáhnout moji hudbu nelegálně, neplatit za to, stáhne si vlastně virus. Alespoň tedy jeho jméno.
To seš asi pěknej nerd…
Tak to je naprostá samozřejmost. Bohužel jsem si dnes zapomněl své brýle, tak to není na první pohled poznat. Ukázal bych ti opravdovýho nerda!
A studuješ ještě?
No jasně, jasně že (pauza) ne. Popravdě jsem začal studovat audiovizuální tvorbu, ale pak jsem musel dělat na svém albu a skončil jsem s tím.
Takže jsi schopný zvládnout nějaký vizuály pro vlastní desky a podobně?
Jo, pár jsem jich udělal.
Zmínil jsi své eponymní album z minulého roku. Na čem děláš teď?
Připravuji další. Je to tedy na delší dobu a zatím k tomu není moc co říct. Počítám, že ho vydáme tak v březnu, dubnu příštího roku. Tvrdě na tom pracuju a snad to lidi ocení.
Jaký je vůbec rozdíl v tom, když tvoříš samotný singl a když tvoříš track pro album?
Rozdíl je určitě velký. Dneska, když děláš singl, musíš počítat s tím, že bude pod daleko větším drobnohledem. U alba tomu tak není. Máš tam podle mě daleko větší svobodu v tvorbě. Nehledě na to, že singl je prostě jen jeden, kdežto albem můžeš postupně vyprávět příběh.
Jak se ti spolupracovalo se všemi těmi skvělými MCs, kteří na tvém albu účinkují? Třeba Jenna G…
Jenna je úžasná. Miluju ji. Je to moje vysněná dívka. Chtěl bych s ní být, ale asi by to nefungovalo. (smích)
Nikdy nevíš! Jinak máš na kontě taky spoustu remixů. Dneska tady zazněl například Miike Snow s jeho skladbou Black and Blue...
To bylo dobrý. Jeho značka kontaktovala DJe Hypa poté, co mi u něj vyšlo pár singlů. Nabídli mi, abych ho zremixoval. Tak jsem to zkusil a jim se to líbilo. Vůbec jsem to nečekal!
To byl asi takový odrazový můstek k velké kariéře, že? Miike je docela pop, ale co jiné styly, které tě baví?
Miluju reggae, funky, soul... Znáš Marvina Gaye? The Originals...
To vypadá na oblibu labelu Motown. Tak to chvíli počkej... (vytahuji mobil, ve kterém mám obří antologii právě Marvina Gaye. Probíráme, co všechno mám mezi MP3: The Glitch Mob, Mark Ronson...)
Jo. Glitch Mob můžu, ale Marka Ronsona úplně nesnáším. Nesnáším toho chlapa! (konečně dojdeme k Marvinovi...) No tak to si děláš srandu! Ó můj Bože! Jsi moje hrdinka! To je úžasný! Miluju tě. Můžu tě obejmout? Kterou písničku máš nejradši?
Ain’t No Mountain High Enough! (Přesně v tu chvíli na ni Boris kliká)
Hej, to je neuvěřitelný! Tys řekla tuhle a já ji zrovna vybral! Musíme se obejmout! Wow! Nejlepší hudební vkus! Děkuju strašně moc... (posloucháme společně track a já do něj falešně zpívám)
Jinak dubstep tě baví určitě taky, že?
Hodně! I na svém kontě mám jednu dubstepovou věc. Celkově mě baví elektronická hudba. Snažím se sbírat inspiraci ze všech koutů a v tomhle mě elektronika baví. Dokáže být tak různorodá! Dubstep mám radši jemnější, hravější, než když je to samý "oblobloblo".
Mám to podobně. Nějaký wobbly občas jen na párty...
Marvin Gaye! Marvin Gaye! Marvin Gaye! Úžasný! (strčí si opět sluchátko do ucha) Obejmu tě!
Tak jsme skoro na konci...
Jo? Marvin Gaye! Marvin Gaye! Marvin Gaye!
Ještě mě zajímalo, jak odpočíváš?
Poslouchám Marvina Gaye s holkama z Čech! Občas si zabušim na bubny... A pak se taky rád opíjím s holkama z Čech!
Ještě bude příležitost! Dostáváš takhle od holek nějaký zamilovaný vzkazy? Vím, že máš dost velkou základnu fanynek...
To máš tak. Některý holky jsou fakt blbý a některý se mnou dělají rozhovor. Tak bych to rozdělil.
V pohodě. Jaká je další meta, které bys chtěl dosáhnout? V hudbě, ne v holkách.
Chtěl bych dělat live show s bicími a Marvinem Gayem. To by bylo fakt super. (smích) Chtěl bych zpěváka a kytaru možná.
Je tu ještě něco, co bys chtěl vzkázat svým fanouškům?
Jo. Omlouvám se za opilecké interview. Příště budu určitě střízlivý! (smích)
Ptala se Saiha (a Netsky) v červenci 2011.
foto: Martin Dravon Vondra dravon@techno.cz