Mladí a neklidní: DJ Subgate

Ondro, vítej v Novém roce! Jak jsi vlastně prožil Sivestra a první dny roku 2012?

Silvestr jsem trávil pracovně a ty první dny tohoto roku si zatím ještě ani nijak neuvědomuju... Bylo toho tolik, tolik hraní a všeho, že jsem ten nový rok prostě nepostřehl. A vlastně pořád je toho hodně...

Když se vrátím k tvým začátkům, techno začátkům, jak na ně vzpomínáš?

To bylo parádní období a dokonce se občas k technu prostřednictvím různých techno akcí, na kterých hraji víc tvrdě, občas vrátím a vzpomínám na ně...

To znamená, že techno jako takové ti není cizí...

Přijde mi, že se to všechno pomalu zase vrací a aktuálně mám za sebou pár akcí podobného ražení. Hlavně jsem si to i hezky připomněl - například na Štědrý den, kdy jsem byl u mámy, oprášil jsem pár vinylů a bylo to úpně jako tehdy, když jsem jezdil co 14 dní do Liberce s kufrem narvaným deskama...

Ty jsi na scéně už víc jak deset let, aktivně hraješ od roku 2001. Jak ses k tomu všemu vlastně dostal a jaká byla z tvého pohledu situace tady v Praze?

Hele, to bylo tak, že jako kluci jsme rozesílali demáče (promo CD se setem DJe pro ty, co nevědí - pozn. aut.) a nabídky hraní na různá místa, abychom na sebe upozornili a dostali třeba šanci. Tehdy se toho chytil Jirka Vlasák z klubu Liquid v Liberci a tehdy na tom prvním večírku bylo strašně natřískáno, což bylo bezesporu nejen tou dobou, ale i tím, že Liquid byl v kurzu. Dnes se tam dělají akce jednou za měsíc, protože to má jiný majitel, ale Jirka Vlasák to dělá pořád. Navíc mě tam poznal i Láďa Kozák, kterému se to hraní hodně líbilo a ten mě vzal do severočeského seskupení a to mi otevřelo další možnosti na hraní, hlavně tedy na tom severu Čech. Ono v Praze tolik prostorů nebylo a hlavně nebylo lehký se tu prosadit. Další metou bylo, když mne přizvali do agentury Dynamic Line, což pro mě znamenalo hodně velký posun...

Já se k tobě osobně dostal až později, shodou okolností v Liberci a to si hrával techno. Co ta Praha?

V Praze se to začalo rozjíždět postupně, to jsem měl i dvě hraní za večer, na která jsem musel náročně přejíždět. Pak nastala menší komplikace, protože jsem šel pracovat mimo Prahu... Sice to bylo jen pár desítek kilometrů, ale přeci jen ztratíš ten kontakt s lidma a ani internet nebyl v tak dobré dostupnosti jako je dnes. Bylo to tehdy opravdu náročné...

No a ten hudební  zlom? Že jsi se vyprofiloval z čistě techno DJe na to, co hráváš dnes, k tomu došlo kdy?

Já začal tak nějak koketovat s minimalem a hrával jsem producenty, kteří si doteď drží svůj zvuk. Ale právě po nějakém tom roce, roce a půl, co jsem se vrátil z té mimopražské práce, jsem neměl jakoby nic. Neměl jsem žádné povědomí u lidí, prostě o mě nikdo neslyšel, to bylo hodně náročný... Najednou tu byla jasná volba - stále hrát to svoje, co už tady nebylo tak lehké, protože ti, se kterými jsem techno hrával dřív, neměli žádná hraní, nebo se zkusit prostě posunout dál. Trošku se podřídit, ale jen do určitých mezí a stále hrát to, co je dle mého vkusu v pořádku jak pro mě, tak i pro ostatní a až si upevním nějakou tu pozici DJe, tak pak pokračovat v tom svém...

Ale to už byla stejně doba onoho velkého ústupu techna, co se Prahy jako takové týče... Kdy ses dostal jako DJ ke Studiu 54?

Ale to hodně předbíháme... Každopádně to bylo tehdy tak, že jsem začal hrát a pomáhat i produkčně určitým lidem, co v Praze pořádali akce a after party. My jsme začali dělat after party po velkých halovkách a přes produkčního klubu Retro jsem se dostal do kontaktu s Enricem. Spolu jsme udělali velký after po SW, on byl spokojený s tím, jak se to povedlo a tak jsme se domluvili, že jim budu dělat PR a tím pádem jsem se dostal i k tomu hraní v klubu Studio 54.

I tak jsi pro mě takový Ferda Mravenec. Nechápu, jak jsi toho mohl tolik stíhat...

Stíhat se to dá, ale vždy je to na úkor něčeho. Třeba na úkor zdraví a nebo času, který nemůžeš věnovat ničemu jinému. Normální člověk jde do práce, oddělá si svých osum hodin a má hlavu relativně čistou. Ale pokud si musíš po práci ještě korigovat další práci v podniku a na různých eventech, tak samozřejmě musíš fungovat od rána do večera. To je každopádně vždy na úkor něčeho. Pokud ale chceš něco dokázat, tak ten čas tomu musíš dát...

Tohle mě ale Ondro zajímá... Spousta DJs je spokojená s tím, když má každý víkend hraní, někde mixují a daří se jim. Co tě lákalo na tom, aby sis k tomu přibral víc a víc aktivit?

Mě to hrozně bavilo a strašně jsem si užíval, že se na té akci mohu podílet. To už začalo v dobách festivalu Shotgun, kde jsem klukům pomáhal dělat například runnera nebo s propagací. Postupem času jsem ještě začal psát i nějaké věci pro techno.cz, atd. Je to o tom, že můžeš lidi nejen dobře informovat, ale také je nasměrovat a prostě tomu mejdanu udělat podporu. Pak je fajn, že jsi pro to udělal víc než jen to, že jsi přišel, zahrál a odešel. A když pak vidíš i ten výsledek, který se povedl, tak jsi fakt spokojenej...

To mi hned nahrává na otázku, zda tě v téhle situaci baví být víc DJ, nebo člověk, co za něčím stojí a něco buduje...

Ono to s tím pořádáním není zase tak horký. Už jsem si prožil i velkou nepříjemnost se spoluorganizátorem jedné velké akce v roce 2006/2007, kde bylo hodně naslibováno a hodně věcí mi zatajeno. Dostal jsem se pak ve finále do průšvihu v řádech statisíců, které jsem sice platit nemusel, ale nebylo to nic příjemného. V tu chvíli jsem si uvědomil, že dělat velké akce úplně sám bez sponzora a čistého stolu, tak to fakt nejde. Navíc dělat to v klubovém měřítku je příjemnější, pokud tedy nejsi úplnej trouba a máš to alespoň trochu promyšlené. Taky je to o financích - ten čas, co tě stojí to usilí a pak ty peníze, to se nedá srovnat. Každopádně hraní mě baví hrozně moc.

A tak to šlo pořád dál a dál a toho spolupracování bylo víc a ty sám jsi začal dělat mejdan Creative. Jak dlouho už funguje?

Už tu bude pátý rok! Za tu dobu vystřídal několik podniků - začalo to v klubu Peklo, pak to šlo přes kluby Prdel a Ústuff až do současného působiště, do Chapeau Rouge. Já nechtěl skončit někde v podniku, kde to bude fungovat krátce a právě v Chapeau to funguje dobře a má to perspektivu. Za tu dobu se na této párty vystřídala spousta předních domácích DJs a dokonce i několik zahraničních umělců.

Všiml jsem si, že vozíte i zahraniční jména a přesto, že ne mnohdy příliš známá, ve finále hudebně naprosto dokonalá!

Ono to v začátcích nebylo tak snadné. On od toho každý něco očekával a po prvním mejdanu s jedním polským DJem, který vůbec nedopadl dobře, jsme se rozhodli to chvíli nechat běžet jen na českém line-upu a až opět po nějakém roce, co lidi začali na Creative pravidelně chodit, jsme se rozhodli vozit zase lidi ze zahraničí. I když tam nechodí tolik Čechů a spíše převažují cizinci, tak ten event návštěvnost má. Já se tam snažím vozit i co se týče českých DJs taková ta jména, která nejsou prvoplánová a hudebně mě baví. Při mé minitour na Kostarice jsem se také seznámil se sympatickým kanadským producentem a DJem Seanem Millerem ze stáje Viva Music a toho sem dovezu 20. ledna, kdy oslavím své narozeniny. To on zremixoval track Sinnerman od Felixe da Houscata, který má ve svém recordbagu snad každý tech house a house DJ a který byl v TOP 10 na Beatportu po několik měsíců... On hraje opravdu šlapavě a fakt baví.

Hodně lidí tam nerado chodí právě kvůli tomu turistickému ruchu a prostředí...

To chápu, ale Chapeau prošlo dost radikální změnou, co se prostoru týče. Klientelu má samozřejmě stále stejnou, jen jde o to, aby se na určité večírky dostali ti domácí clubbeři a to se nám snad daří.

Já tam byl naposledy, když hrál plzeňský Da Moon a vážně šlo o velkou změnu, jen mě zarazilo vstupné. Nebude to mít negativní dopad?! Lidi byli vždy zvyklí chodit do Chapeau zdarma a vlastně mít v dnešní době všechno zdarma... :)

Platí se, ale ne vždy - je to jen na určité akce. Hodně lidí to asi odláká, bohužel. Ti by si ale měli uvědomit, že když chceš jít na dobrý večírek, tak prostě pokud nemáš na vstup, tak nemáš ani na to pivo. Prostě za dobrý line-up by se mělo zaplatit a to vstupné přitom není vůbec přepálené...

Přesně tak - všichni tu chtějí nějaký posun a sound jak v Německu a pak nedají ani 50 nebo 100 korun za vstup...

Ale tady je to i tím, že spousta lidí na ty klubové akce nechce jít. Oni jdou raději za davem... Je to tu dost o velkých akcích a lidi prostě raději dají obrovské vstupné jednou za čas a tohle už jde mimo ně. Taky mě mrzí, že ti malí pořadatelé jdou dost často i proti sobě s termíny, což je škoda. Další věcí je, že jsme přeci jen malá země například oproti tomu Německu, kde je prostor jak na komerčnější akce, tak i na ty ostatní, které jsou téměř vždy nabité až po strop. Faktem také je, že mnoho lidí se o elektronickou scénu a dění na jejím poli moc nezájímá a ve výsledku to dopadá tak, že hvězda, která stojí poměrně dost peněz a fajnšmekři by jim za ni utrhali ruce, nesklidí tolik úspěchu, a na ten či onen event dorazí převážně právě oni.

Já teď trochu odbočím... Ty jako Subgate hraješ stále z CD, že? Nezajímá tě technologický posun, nebo tě to takhle baví víc?

Začínal jsem klasicky z vinylů, ale tam ty investice byly neúnosné. Samozřejmě vinyly vždy měly a mají své kouzlo, ale v dnešní době je to mnohdy tak, že muzika, která vychází v digitální podobě, se na vinyl ani nedostane. Co se týče moderních technologií, tak nejsem úplně proti, ale na mnohých místech je trochu risk zapojit počítač a pak doufat, že ti ho někdo proleje vodkou s redbullem. :) Pak musíš brát v potaz i mnohdy náročnější zapojení a řešení případných problémů. Takhle strčím do playeru cédéčko a pokud není poškrábané, hraje... :)

Mně to hraní z kompu přijde chladný, učesaný a bez citu, to říkám často...

Hele, jak u koho. Ne každý to dělá tak nudně. Například Kaisersoze teď naposledy v L-Klubu zahrál parádně a i Orbith to umí podat hrozně zábavně a živě. Je to samozřejmě o tom, co mají ti DJs za sebou a pokud je to nějaký nováček, co nikdy nešáhnul na nic jiného, tak je to znát a ten rozdíl je velkej.

Ty máš ale za sebou i hudební tvorbu a to u těch mladších DJs není úplně standard...

Já s tou tvorbou začal už jako malej kluk, ale tehdy jsem tomu nepřikládal takovou váhu. Pak jsem se k tomu vrátil, asi tak čtyři roky zpět a v dnešní době je to fakt důležité. První věc mi vyšla v roce 2010 u Nightphunk Records. Já tomu chtěl dát fakt hodně, protože když jsi v kontaktu se zahraničím, tak každý po tobě vyžaduje produkci. Spousta lidí, co nyní hraje, tak v podstatě nemá k hudbě hlubší vztah. Prostě mají možnost díky moderní technologii jen jít a něco zahrát. Stáhnou si TOP 100 na Beatportu a víc je v podstatě nezajímá. To mne trochu mrzí a na základě tohoto faktu i částečně ta scéna vypadá tak, jak vypadá. Pokud se někomu nějaký track z TOP 100 líbí, tak samozřejmě proč ne, ale člověk by měl být určitým způsobem osobitý. Další věcí je, že pokud se ti někdo jakožto producent líbí a je tvůj oblíbenec, měl by ses o něj zajímat. Já se například o své vzory zajímám a mnohdy je to pro  mne, co se týče inspirace, hodně důležité...

Dostávám se pomalu k otázce na hraní v zahraničí. Jaké zážitky z něho máš?

Tak třeba na Srí Lance to nebylo tak jednoduchý... Oni jsou dost nepřístupní vůči cizím lidem. Mají raději ty místní a je to už historicky z dob okupace, kdy se v této zemi vystřídali Holanďané nebo Britové. Na Kostarice to bylo zase jiné. Tam najdeš nejen komerční večírky, ale i opravdu kvalitní hudbu a kvalitní kluby, mezi které patří například Vertigo v San Jose. Jsou tam zvyklí hrát 126 BPM a prostě jim to valí. Tam to bylo opravdu moc fajn. Z toho místa jsem do Roxy přivezl i nejznámější osoby tamní elektronické scény - Kabuto a Koji. Hrál jsem i dvakrát ve Švýcarsku a letos bych tam měl jet zase, do klubu Borderline, který je největším klubem v Basileji a kde pravidelně vystupují hvězdy z celého světa.

To zní skvěle! A co tvá nejbližší budoucnost?

Kromě toho Švýcarska mi včera přistála na stůl nabídka z Německa, kterou jsem s chutí přijal a tak vyrazím společně s majitelem labelu Beef Records - DJem Schwou do mnichovského klubu Palais. Teď se také soustředím hlavně na rozhovory pro techno.cz s podporou různých eventů, mezi které patří i blížící se vystoupení francouzského Popofa v pražském klubu Yes! a také přípravy na narozeninovou edici párty Creative se Seanem Millerem. Co se týče produkce, tak v listopadu mi vyšlo EP s názvem Just Dance, na němž jsem spolupracoval s Leo Falfanem aka Tekesem z Kostariky, s domácím P-Jayem a začátkem tohoto roku spatří světlo světa další titul na polském labelu Fairy a koncem března vyjde můj společný release One2One, na kterém jsem spolupracoval s kolegou Michaelem Jayem a který zremixovali hradecký Miquel a Roman Rai. A dělám dál - mám několik rozdělaných věcí a to mi dává zase úplně jiný rozměr než jen to hraní, tohle mě baví. Jinak jsem také rád za svou přítelkyni, v ní mám obrovskou podporu a hrozně mi pomáhá. Až nyní po těch deseti letech můžu říct, že poslední dva roky to bylo super, a jen čekám, kam to vlastně ještě půjde dál. Zatím to jde pořád dopředu a to je dobré znamení...

Takže se dá říct, že jsi klidnější než dřív?

Jak se to vezme. Dřív jsem býval ten nadšenec, co si furt říkal: "musíš hrát, hrát, hrát..." Chceš se dostat na super mejdany a nahoru a todlencto a támdlencto. No a přemýšlíš nad tím, že až tam budeš, tak co? Po nějaké době jsi najednou na levelu, o kterém se ti dříve jen snilo, ale cítíš, že je pořád na čem pracovat. Takže asi jsem rozvážnější než kdysi a uvědomuji si moc dobře rady zkušenějších před několika lety, kdy mi říkali, že není kam spěchat a že to všechno přijde...

Jak vlastně trávíš volnej čas?

Žádnej nemám. Bylo tu pár pokusů, abych šel sportovat a nebo plavat, ale na squashi jsem si vyvrtnul kotník a prostě už mi to asi ani nejde. :) Když už mám volno a nehraju, tak si chci odpočinout - prostě vypnout a mít klid. A když neodpočívám, snažím se věnovat své přítelkyni - ta si to totiž zaslouží... :)

A jak dlouho vlastně ještě hodláš hrát a na scéně fungovat?

Vždycky jsem si říkal, že až to bude dobrý a budu cítit, že jsem tam, kde bych chtěl být, tak zvolním. Jenomže já pořád cítím, že to jde kupředu a stále je co dělat a kam postupovat, takže zatím pokračuji. Až to bude takový, že ten posun už nikam nepovede, tak pak začnu přemýšlet nad tím, jestli zvolním nebo přestanu. Hodně už i přemýšlím nad každým hraním...

Nějaký vzkaz čtenářům techno.cz?

Buďte dobří, mějte se, smějte se a doražte příští pátek 20. ledna do Chapeau na Creative party... :)

Ptal se čéša v lednu 2012.

foto: Vítek