Mladí a neklidní: N-Rico

Romane, máš po své zatím největší akci, jak si to užíváš?

Samozřejmě jsem plný těch nejkrásnějších dojmů. Párty pro mě byla luxusní, moc jsem si to za mixem užil. Dlouho po akci se objevovaly nové a nové ohlasy a pozitivní reakce lidí, kteří tam byli až do konce, ani jsem nečekal, že na můj set zůstane tolik lidí... Za sebe můžu říct, že jsem maximálně spokojený s tím, jak párty proběhla. Pro mě zatím opravdu nejlepší hraní!

Splnila se tvoje očekávání, co se týká návštěvnosti, výkonů Above & Beyond, ostatních DJs i tvého hraní?

Já si tam užíval atmosféru už od samého začátku. Hala byla narvaná k prasknutí, hlavně když hráli "Abováci", ale na mě nejvíc zapůsobil set Mr. Pita. Ten pro mě nasadil laťku hodně vysoko. Hrál docela agresivně a bylo vidět, že tohle lidé po příjemném setu Above & Beyond potřebovali. Já pak zvolil rychlejší tempo, takže celý můj set se pohyboval na stupnici 137–142 BPM. Hezky jsem se při tom vyblbnul společně s neúnavným, šíleným publikem. Zpětná vazba fungovala dokonale. Lidi vytvořili úžasnou atmosféru, k tomu pár autogramů - opravdu krásné vzpomínky.

Sice jsi teď objektem zájmu médií, ale na Techno.cz tě čtenáři zřejmě ještě neznají. Mohl bys nám v krátkosti říct něco o svých hudebních začátcích?

Moje hudební zkušenosti se vždycky točily kolem poslechu stylu trance, hlavně okolo osoby Paul van Dyka. Hodně jsem poslouchal jeho sety. Pak se v roce 2004 konal jeho koncert v Praze a to byla moje první návštěva párty vůbec. Do té doby jsem trance akce vídával jen na hudebních programech a moc mi to neříkalo. Zásadní zvrat nastal v roce 2007 na Transmission tady v Praze, kde hrál Ferry Corsten. Slyšel jsem tam i tvorbu jiných DJs a ti mě seznámili s dalšími typy a poddruhy stylu trance. Když jsem se vrátil domů, hned jsme se do hraní s bráchou pustili. Mě to úplně pohltilo...

Od začátku jste v tom tedy s bráchou... Ten taky hraje?

Začali jsme společně, jen já mám k téhle hudbě trochu silnější citovější vztah. Ale podporujeme se navzájem, občas spolu zahrajeme na nějakých menších akcích v Praze nebo v Ostravě.

Proč sis vybral vlastně tenhle nick "N-Rico"?

Ten nick byla moje přezdívka už dávno předtím, než jsem začal s DJingem. Pochází z mého minulého zaměstnání, kde mi z jistých důvodů začali říkat "Enrico".

A můžeš nám ty důvody prozradit?

Jednou jsem se vrátil z dovolené opálený úplně do hněda a kolegové z práce mi začali říkat pěkně s italským přízvukem "Enrico Viviali" místo Roman Vyvial. Tak nějak z toho pak vyplynul ten nick, akorát psaný "N-Rico".

A už se ti stalo, že si tě někdo spletl s českým DJem Enricem?

No právě, díky našim podobným jménům dochází často k nedorozumění. On tedy Enrico hraje spíš house než trance, ale lidi si nás docela pletou. Nejhorší je, když to jen slyšíš, třeba někde v rádiu, ta jména zní úplně stejně. To často posluchači neví, o koho z nás jde. Ale když pak přijdou na párty, kde se hraje house, setkají se tam jedině s DJem Enricem a na trance párty si můžou být z 99% jisti, že tam budu hrát já, N-Rico. :)

Nepřemýšlíš, že bys svoje jméno nějak vyšperkoval?

Samozřejmě jsem nad tím zauvažoval, dal jsem otázku mezi kamarády trencaře a ti mi říkali: "Rozhodně neměnit, nechat!" Jméno N-Rico je samo o sobě dost graficky i zvukově výrazné, nejde tam přidat žádné slovo ani písmeno. Uvidíme, jak to bude dál. Doufám, že si publikum časem zvykne rozeznávat nás od sebe.

Loni jsi vyhrál Storm DJ Star, co to je vlastně za soutěž?

Tuhle soutěž pořádala agentura Kick Da Night, kde je hlavním aktérem DJ Bon Finix. Zúčastnilo se tuším 17 DJů a porota tak nějak rozhodla, že by můj set měl být nejlepší...

Změnilo se výhrou pro tebe něco?

Všechno se dalo do pohybu. Hned jsem dostal nabídku hrát v klubu Mecca na prepárty Sensation White. Bon Finix mi taky slíbil, že až bude nějaká trance párty přímo na mě šitá, zkusí mě obsadit. Takovou akcí se stala prepárty Transmission 2011, která se uskutečnila den před v SaSaZu. Pak mě začalo znát více lidí a dostal jsem nabídku do Fabricu v Ostravě. Tím se mi vlastně splnil takový můj sen. V tom klubu jsem vyrůstal, a když jsem tam býval na párty, snil jsem o tom, že bych chtěl stát tam nahoře a hrát pro kamarády. To se mi krásně splnilo a nabídku jsem využil doufám nejmíň na 300 %. Lidi byli spokojení, majitel Fabricu Jirka Gredner si mě pozval zase s tím, že dveře tam mám otevřené vždycky. Toho si vážím!

Dá se říct, že Fabric je takový tvůj domovský klub?

Ve Fabricu vždycky rád zahraju. Mám tam spoustu známých, protože kousek odtamtud pocházím. Cítím tam hodně přátelskou atmosféru, skoro až rodinnou. Připadá mi, že tam můžeš i se světovými DJi vypít nějaký drink na baru, uvolněně pokecat o muzice, prostě perfektní. Mám to tam strašně moc rád.

Říkáš popít... Piješ před svým vystoupením?

Něco určitě před vystoupením vypiju. Na DJ pultu mi pak během setu stojí většinou pivo a nealko. Tuhle kombinaci mám rád po ruce. Musím se přiznat, že na mém úplně prvním hraní v Praze jsem se dost přiopil a byla to katastrofa. :) To mě vytrestalo, takže od té doby nikdy více.

V ostatních rozhovorech zdůrazňuješ, že hraješ pro lidi a máš rád, když se ti energie vrací. Jaký feedback se ti nejvíce vryl do paměti?

První největší zážitek byl v SaSaZu na té Transmission prepárty, kde první řadu tvořili skoro samí přátelé. Tolik rozproudili dav, že se přidali i ostatní a skandovali mé jméno. Stejné to bylo i ve Fabricu. Vždycky v těchto vyhrocených emotivních chvílích se mi párkrát stalo, že mi ukápla i slza.

A čím dosahuješ toho předávání energie fanouškům?

Poskládám si tracklist takovým způsobem, až mě to samotného vyburcuje. Vyloženě si za pultem tancuju, usmívám se, protože mě ta hudba baví, a snažím se úsměvem a tancem naladit fanoušky na stejnou vlnu. Nejsem zastáncem stylu, kdy DJ přijde, pustí si tam své tracky, svůj rytmus a s lidmi nekomunikuje. Já se na akci utrhnu z řetězu, blbnu, tancuju, skáču... Za pultem se ve mně probudí zvířátko. :)

Tvůj "fanklub", to jsou vlastně lidi z facebookové Czech Trance Family. Patří tam jenom tví přátelé?

Spustilo to vlastně pár kamarádů, kteří tu byli i předtím, než se skupina vytvořila. Na párty se postupem času přidávali další. Jsou to všechno lidi, kteří trancem žijou, chtějí ty zážitky prožívat společně, takže se nás pravidelně schází třeba třicet, čtyřicet – to už je dobrá grupa. Když si jdu na nějakou akci vyloženě jenom zatancovat, tak procházím halou a každých 15 metrů někoho potkám, zdravím ho. Máme natisknutá trička "Czech Trance Family", podle toho se navzájem dobře poznáme. Je na něm logo, které jsem sám navrhoval, a zezadu máme svůj pokřik "KALÍÍÍMÉÉÉ!!!"

Na scéně nepůsobíš zas tak dlouho a už máš svého manažera, a ještě k tomu z Holandska. To moc českých DJů nemá, jak jste se k sobě dostali?

Martijn žije už 4 roky v Čechách a sblížili jsme se na našich oslavách narozenin na Boat Party na Vltavě. Tuhle akci jsme ještě s dalšími kamarády organizovali. Tam proběhla největší komunikace, největší sblížení. Martijn mi pak povídal, že ve mně vidí něco víc a rád by s tím něco udělal. Česká trance scéna je bohužel docela malá, proto se soustředíme na nějaké zahraniční akce, například v Holandsku, kde to víc jede. Martijn mi pomáhá hlavně s bookingem a PR. Jsem rád, že se o to nemusím starat, protože jako většina ostatních DJů normálně pracuji a na hraní i produkci mi zbývá čas jen po večerech a o víkendech.

Co si myslíš ty o současné české trance scéně?

Dost dobře nevím, kam to teď směřuje. Jsou tu tendence většiny světových DJů zpomalovat. Když jsem slyšel například Ferryho Corstena na Transmission 2007, tak hrál úplně jinak, fantasticky. Teď, kdybych si ho poslechnul se zavřenýma očima, nepoznám ho. Nevím, jaký postoj k tomu mají čeští trance DJové a jestli budou po tomhle vzoru taky zvolňovat. Já se tedy nechystám, chci si zanechat tenhle rychlý, svižný trance, ať to tu alespoň někdo hraje.

Je otázkou, jestli je tenhle přirozený posun dobře, nebo ne…

To nevím. Doufám jen, že nedojdeme k tomu, že se budou hrát jenom trouse hity a podobné věci, co má ráda široká veřejnost. Trouse začínají poslouchat i ti, co neznají trance. Nejsem jeho úplný odpůrce, taky mám pár takových tracků, ale že bych vyloženě hrál jenom tenhle styl... Určitě tím producenti zaujmou větší masu, budou mít víc fanoušků, protože tenhle styl obsahuje komerčnější prvky a lidi mají zřejmě radši pomalejší tempo.

Co je pro tebe tedy dobrá muzika?

Dřív to býval Armin van Buuren, ale poslední dobou se mi zdá, že jeho tracky jdou trošičku jiným směrem, než mám rád. Takže aktuálně je to Markus Schulz, nějaké emotivní tracky od Aly & Fila... Nedávno jsem objevil tvrdší, rychlejší trance Simona Pattersona nebo Bryana Kearrneyho, jejich styl se mi teď hodně líbí. Kearney bude zanedlouho ve Fabricu, takže tam určitě pojedu. Zahrát si s ním back to back, to bych asi brečel.

Jsi také novopečeným producentem, jak se to vyvíjí?

V tomhle odvětví ještě hledám svůj směr. Udělal jsem během dvou měsíců svůj první track "Sonar Impulse" a ten možná všechno vystihuje – jsou tam nějaké emoce, trošku beatů. Vlastně jsem se na něm tak nějak učil. Považuju ho za své první dítě a jsem na něj náležitě hrdý, ale zatím je nevydaný. Je jenom můj, ale já ho pouštím všude. :)

Co tě víc baví – produkce nebo DJing?

Zrovna teď je to asi tak půl na půl. Když jsem s produkcí úplně začínal v roce 2004, ještě ve FL Studiu, hrozně jsem chtěl něco vytvořit, ale chyběl mi ten tah, takže jsem to po pár hodinách snahy vzdal. Teď, jak jsem se naučil s Abletonem, je to úplně o něčem jiném. Sice je to časově náročné, ale mám rozjeto víc tracků a taky jsem rozjednal menší spolupráci s mými DJskými kolegy a kamarády, tak uvidíme, co se podaří vyprodukovat.

Chtěl bys na závěr poslat nějaký vzkaz pro čtenáře Techno.cz?

Chtěl bych pozdravit hlavně všechny trencaře a poděkovat fanouškům za podporu, kterou mi dávají najevo, že co dělám, asi nějaký smysl mít bude. Tím mi dávají další energii. Ty, kteří mě ještě neznají, tímto rád pozvu na nějakou z příštích akcí, třeba 13. října na párty "Balance" s Jonasem Stenbergem, aby si sami mohli utvořit hudební obrázek. Těším se na vás!

Ptala se shary v září 2012.

foto: terezi + Lukáš Klusák