Chris Sadler: "Auto je snad jediná věc, co mě baví tolik jako hudba..."

Chrisi, na internetu je o tobě spousta informací a já bych rád začal tvým vzděláním... Vystudoval jsi biomedicínu. Jaké jsi měl zaměření a proč sis vybral zrovna tenhle obor?

Studoval jsem vejšku tři roky a mám titul bakalář s červeným. Měl jsem zaměření na patologii a výběr pro zrovna tenhle obor padl díky tomu, že jsem v mládí poslouchal death metal. Často byly na deskách a
kazetách obrázky mrtvol a různých dalších motivů ze záhrobí. Když vygoogluješ třeba obal k albu "Reek Of Putrefaction" od kapely Carcass, uvidíš dokonalý případ. Začalo mě to fascinovat. Zní to trochu úchylně, ale je to tak...

Proč jsi toho nechal?

On to nebyl úplně původní plán, ale rozhodl jsem se, že po vejšce se někam na pár měsíců odstěhuju, vybouřím se a pak se vrátím a začnu v oboru pracovat. Měl jsem v užším výběru Amsterdam, San Francisco a Prahu, a jelikož se mi ozval kamarád, že u něho můžu pro začátek v Praze bydlet, vybral jsem si Prahu. Po těch pár měsících mi začalo chodit více a více nabídek na hraní, tak jsem to ještě na nějakou dobu odložil. Nějak se mi to protáhlo a tak už jsem tady 16 let. Dnes už si ani nedokážu představit, že bych trávil celý den v laboratoři a zkoumal mrtvoly... Tenkrát mi to nijak nevadilo, ale dneska z toho teda nijak vodvařenej nejsem. (smích)

Co považuješ ve své kariéře za největší zlom a co tě posunulo tam, kde jsi teď?

Největší zlom byl rozhodně díky agentuře Lighthouse! Tenkrát to byla v podstatě jediná agentura, která dělala větší akce s velkými zahraničními DJs. Jen abych jim byl na očích, šel jsem za nimi s tím, že jím s čímkoliv pomůžu. Na začátku jsem vyfasoval plakáty a vylepoval, později mě brali hrát různě na jejich akce do chill-outu. Díky párty na konci roku 1996 v KD Ládví s Davem Clarkem, kde jsem měl opět hrát v chill-outu, se to zlomilo. Igora Patakiho zatkli na Slovensku a tak mi volal Josef Sedloň, jestli můžu hrát na hlavním pódiu místo něho. Já byl samozřejmě maximálně nadšenej, podle ohlasů jsem asi zahrál dobrej set a kluci z Lighthouse mě od té doby zvali hrát už jen na hlavní pódia se jmény jako Nick Warren, Darren Emerson, Josh Wink, Dave Angel, Luke Slater, The Chemical Brothers a tak dál... A díky tomu, že jsem hrál na těchto prestižních akcích s velkou reklamní kampaní, mi také začaly chodit i různé další nabídky na hraní po celé ČR...

Když se ještě podíváš do minulosti, jaká byla podle tebe asi nejlepší akce a naopak ta úplně nejhorší?

Ta úplně nejlepší byla zřejmě ta díky agentuře Wax, která dělala Global Connection, jestli si vzpomínáš? Oni mi zprostředkovali booking v klubu v mrakodrapu v Tokiu, kde jsem byl celý týden. Hrát v mrakodrapu, to je zážitek, a ještě když jsi v Tokiu, s výhledem na tohle obrovské svítící město... Navíc japonský publikum je skvělý - chlastají první ligu a fakt si to užívají. :) Nejzvláštnější místo, kde jsem hrál, bylo asi tady v Praze. V roce 1997 udělal Lighthouse mejdan přímo uvnitř národního památníku na Vítkově. Pult pro DJs byl postavený odhadem 20 metrů vysoko a muselo se tam lézt po žebříku. Dole pode mnou lidi tancovali přímo na pamětních deskách v podlaze. Tuším, že to bylo poprvé a naposled, co město něco takového povolilo... Naopak ta nejhorší akce se, alespoň pro mě, uskutečnila v klubu Elbow v Lokti, kde nefungoval pořádně sound system – vypadával jak přímo zvuk pro lidi, tak i moje odposlechy. Lidi pískali, já jsem nemohl odehrát dobrý set, takže jsem šel za rezidentem a slušně mu řekl, ať se na mě nezlobí, ale pokud se problémy se zvukem nevyřeší, nebudu dál hrát. On se nějak divně urazil a vyhodil mě s tím, že jsem namyšlený a že mi jde jenom o prachy. Dost mě to tehdy urazilo, protože jsem chtěl jenom podat profesionální výkon...

Vím o tobě, že nejsi zase až tolik náročný, i když by si mnoho lidí mohlo myslet, že jsi namyšlený a budeš si třeba klást nesmyslné požadavky... Realita je tedy taková, že jezdíš na akce svým vlastním autem a nemáš žádné přehnané manýry. Jak je to s tím tvým autem? A co okruhy? Byl už jsi tam s ním někdy?

Jo, auta... To je snad jediná věc, co mě baví tolik jako hudba! Miluju auta a ostrou jízdu. Mám Fiestu ST s poladěným dvoulitrem se 165 koňmi a přitom to auto skoro nic neváží, takže rozhodně nebrzdím provoz. Před Fiestou jsem měl Opel Tigra, který jsem značně vytunil. Vyměnil jsem motor, podvozek, brzdy, mělo to závodní výfuk, skořepinový sedačky a 4 bodový pásy. Ovšem strašně to lezlo do peněz a se spolehlivostí to taky nebylo moc slavné, což si při častých cestách za hraním nemohu dovolit. Tak jsem si radši pořídil tovární tuning ve formě ST a je klid. Hrozně mě baví jezdit z akcí nad ránem, kdy na silnicích nikdo nikde není, pak to občas trošku osolím. Na okruhu jsem byl s Fiestou také, ale je mi toho autíčka líto. Dostává tam hrozně zabrat a já chci, aby mi zůstalo ve špičkovém stavu. Na druhou stranu je pravda, že na okruhu poznáš, co tvoje auto dokáže - tam teprve jedeš až na krev. Stejně jako tebe mě baví, když jedu třeba za nějakým BMW a řidič si říká něco ve smyslu: "Co to je? Jak to, že se mě drží nějaká Fiesta?!" (smích)

Dobře, po novém roce někde spálíme celou sadu gum! Tím pádem na akcích nepiješ?

Ne, když řídím, zásadně nepiju. Ten alkohol stejně nemá moc dobrý vliv na kvalitu setu. Když jsem v Praze, tak se samozřejmě někdy rád napiju, ale radši až po hraní... (smích)

Co mi povíš k Míše? Jak dlouho jste spolu?

Dva roky. Míša se směje a říká za Chrise: "Nebudu říkat nic, sedí vedle mě." Momentálně jsem naprosto spokojený. Myslím si, že žít život s někým jako já, navíc když jsi v šoubyznysu, máš fanynky, žiješ noční život, tak prostě potřebuješ vedle sebe někoho hodně tolerantního. Není to vždycky snadný, ale Míša je také z hudební rodiny, takže ví, jak to chodí...

Míšo, jaké máš hudební kořeny?

Míša: Tatínek je zpěvák...

Chris: Ona to nerada říká, ale tatínek je Aleš Brichta. Dokonce jsme probírali možnost, že bychom něco podnikli někdy na Climaxu, kdyby nám to s Alešem vyšlo časově. Zahrál bych taneční remix od Metallicy "Enter Sandman", který jsem udělal, a Aleš by k tomu zazpíval vokály...

Míša: Tatínek nikdy neuznával taneční hudbu. Jakmile to bylo na první dobu, tak to byl hned hip-hop a podobně, ale od té doby, co jsme spolu s Chrisem, se na tenhle druh hudby začíná koukat také jinak...

Jaké máte společné plány do budoucna?

Chris: U mě zatím děti nehrozí - nedokážu si moc představit, že přijedu ráno z hraní a ony začnou plakat a podobně...

Míša: Takže se nedočkám ani třeba za dva roky?!

Chris: Taky si myslím, že v dnešní době je manželství přežitek, že lidi můžou být jednoduše spolu a to úplně stačí...

Míša: Cože?! Hledám si nového partnera! ;) Pochop, že každá ženská chce být jednou princeznou!

Chris: No a pak přijdou ultimáta... Ne, pořád čekám, kdy dospěju, a přijde ten správný čas!

Chrisi, jsi již jednou rozvedený, takže zkušenosti jistě máš... Co bys poradil čtenářům Techno.cz jako základ pro dlouhotrvající a kvalitní vztah?

Myslím si, že nejdůležitější je tolerance, respekt, kvalitní sex a to, aby se partneři opravdu měli rádi, ale popravdě si nejsem jistý, jestli jsem ten správný na to, abych dával tyhle rady. (smích)



Možná to přijde jen mně, ale když se zaměřím na klasické komerční akce, mám pocit, že hodně DJs hraje jedno a to samé... Čím to je?

To je jednoduché - prostě sledují Beatport TOP 100 a to, co je v tomhle seznamu, tak to i hrají. Ale to je přesně to, co já dělat nechci. Je potřeba si pořádně hudbu vybírat a tak u toho denně trávím hodinu. Když jeden den vynechám, druhý den u toho trávím už 2 hodiny. Je to často otravný poslouchat stovky tracků, abych našel těch pár klenotů, ale chci-li hrát novou originální hudbu, není jiná cesta. Pak je potřeba na párty set postavit od začátku do konce, ten set musí mít vývoj - začátek, střed a konec. Kdyby to bylo jako dřív, kdy sis musel koupit desku za 300 Kč, abys mohl hrát, všichni si sakra rozmysleli, co si koupí za desky a z čeho ten set poskládají...

Což takhle mejdan s návratem do minulosti s gramcema? A jak jsi na tom s novodobými nástroji typu konzole a podobně?

Teda ty mi dáváš... (smích) Technicsy doma ještě mám. Dokonce jsem nedávno zkusil na ně pár tracků míchat a nešlo to zrovna tak po máslo jako dřív, ale kdybych zkoušel o něco déle, určitě bych si zase zvyknul. Ale myslím si, že je to o tom, že se člověk vrací někam zpět, zatímco já preferuju jít kupředu. Co se týče konzolí a hraní z laptopu, neodsuzuji to, ale přijde mi hrozně neprofesionální, když jde hrát někdo po mně s konzolí a začíná mi během setu hrabat do mixpultu, aby zapojoval a přepojoval svoje věci. Je to vyloženě neslušný... Navíc tam hrozí možnost chyby, že se něco špatně zapojí - už jsem to mnohokrát viděl na vlastní oči.

Jedna kontroverzní otázka - co drogy, které ke klubové scéně víceméně patří?

Chris: Tak dřív jsem sem tam experimentoval, to je jasné, ale to už je dávno minulost. Mě to prostě přestalo bavit...

Míša: Navíc má mě a ví, že bych se na něj zlobila!

Chris: Také jde o to, co dělám... Většina lidí v klubech mě pozná a nemůžu si přeci dovolit, abych tam byl někde zfetovanej. Tyhle zprávy se rozšiřují velmi rychle a já bych měl být reprezentativní. Ovšem je pravda, a tou se nijak netajím, že si rád zahulím, to jo! Ale není možné nevidět to, co se aktuálně na scéně děje, když jsem tam v podstatě doma.

Za DJ pultem jsi hodně energický a je vidět, že si to užíváš... Jak je tomu doma?

Míša: Chris je první chlap, kterej když přijdu domů, tak je prádlo z pračky vyndané a pověšené, fakt!

Chris: Myslím si, že nejsem líný, byť se mi stává, že se mi nechce, nemám náladu a podobně, ale komu ne?! Nechci nechávat všechno na Míše. Když nehraju, tak jsem často doma, kde mám i svoje studio, takže mám samozřejmě i čas na udělání určitých věcí v domácnosti.

Kde bereš motivaci? Přeci jen děláš tuhle práci už poměrně dlouho...

Nemusím řešit, abych každý den vstal, oblíknul se a šel do práce - jsem pánem svého času a sám sobě šéfem, a aby mi tohle vydrželo, musím na sobě neustále pracovat. Tou největší motivací je pro mě to, abych byl stále lepší a lepší.


Práce je to jistě náročná a to nejen na čas. Jak relaxuješ?

Sedím doma, hulím jointy, koukám na filmy nebo dokumenty. Rád mám třeba Discovery nebo History Channel. Ale úplně nejvíc asi v autě - to je pro mě relax i adrenalín zároveň!

Co třeba nějaké výlety nebo tak něco?

Míša: Snažíme se dělat kompromisy, někdy dáme filmy a někdy jedeme někam pryč. Letos jsme se byli třeba podívat v Římě nebo v Budapešti, loni to byla Vídeň a Brighton.

Chris: Miluju Brighton a byl jsem tam už několikrát na výletě i za hraním. Žijí tam spolu nejrůznější lidi – hudebníci, homosexuálové, studenti a to město má zvláštní bohémskou atmosféru, kterou jinde v Anglii nenajdeš. A jsou tam vždycky naprosto úžasný mejdany.

Přemýšlel jsi někdy o tom, že by ses vrátil do Anglie?

Já ne, ale rodičům by se to moc líbilo... Jsme spolu v kontaktu jen přes Skype a sem tam za mnou přijedou, nebo já za nimi, ale je děsně vidět, že už moje angličtina není zdaleka to, co bývala. Když jedu zpátky do Anglie na návštěvu, vždycky mi to trvá 2-3 dny, než začnu zase mluvit normálně a vybaví se mi moje slovní zásoba.

Chybí ti z domova něco?

Rodiče určitě, ale samotná Anglie ne! Je to ironie, že ty země, které se prezentují jako nejvíc svobodný – tedy Velká Británie a USA – tak v těchto případech je to přesně naopak. Třeba na každém kroku je kamera, denně se Anglii schvalují stovky nových zákonů a směrnic a začíná se to tam až příliš podobat knize 1984 George Orwella.

Sportuješ, nebo šel by ses podívat na nějaký sport?

Každý týden hraju squash s Martinem, co mi dělá VJe na Climaxu. Mně ale moc nejde o to, abych vyhrál, je to o tom zahrát si, zapotit se a pak jít do hospody doplnit tekutiny. Táta mě vždycky tahal v Anglii na fotbal, ale mě to nebavilo. Ve škole jsme hráli rugby a cricket, ale to jenom proto, že to bylo povinné. Jinak, co se týče sledování sportu, tak to vůbec... Jen občas se podívám na nějaký motor-sport.

Ví rodiče o tom, co děláš a jak se k tomu staví?

To je jediná věc, která mě na rodičích mrzí, protože to, co dělám, vůbec neuznávají. Mám pocit, že si myslí, že je to jen nějaká etapa v mém životě, že z toho vyrostu. Hrozně bych si přál, aby viděli mé úspěchy, a aby mě v tomhle směru respektovali, ale to bych se musel asi vrátit k tomu, co jsem studoval...

Jsi DJ, skládáš hudbu, co děláš ještě?

Občas překládám, dělám různé tiskové zprávy z češtiny do angličtiny. Není to nic, co by mě vyloženě bavilo, ale je to práce, kterou umím. Také mám každou druhou neděli svůj pořad na Dance Radiu, na který se potřebuji připravovat a  nedávno mě dokonce oslovila Česká Televize s tím, že chtějí složit nějakou hudbu k pořadům. V tom vidím velkou budoucnost! Je to něco úplně jiného a právě to mě na tom baví. Je to těžká práce a velká výzva a díky tomu do toho mám i daleko větší chuť...

Někde jsem četl, že se nenecháš ovlivňovat... Je to pravda?

Chris: Nevím, kde jsi to četl, ale já si myslím, že se každý člověk nechá ovlivnit, ať už okolím, zkušenostmi nebo lidmi, které má kolem sebe. Ale rozhodně bych se nenechal zviklat k něčemu, co bych vyloženě nechtěl.

Míša: Moment, moment, teď odbočím od pracovního života, ale v tom soukromém se tedy Chris nechá zviklat velmi snadno!

Chris: A opět jsme u toho kompromisu ve vztahu...

Jaká je tvoje vize, kterou musíš mít, když si jdeš za svým?

Moje vize je stát se úspěšný v tom, co dělám a žádné další cíle nemám - chci to dělat dál a samozřejmě v tom být lepší a lepší. Není to o tom, že bych neměl ambice, to ne, díru v České republice jsem už udělal, tak další level je - udělat díru do světa!

Jak toho chceš dosáhnout?

Jedinou cestou je podle mě skládání hudby. Ale člověk musí mít na paměti, že se nesmí snažit o to, aby nějaký track byl hit, protože když se o to člověk vyloženě snaží, tak to hit nikdy nebude. Je to to samé, jako když házíš těstoviny na zeď - házíš, házíš a některé tam prostě zůstanou. A stejně tak je to i s produkcí. Házíš tracky do světa a většinou z toho nic není, ale já doufám, že když budu pořád házet, že se něco nalepí!

Když se podíváš po světě, kam bys to chtěl dotáhnout? Kde bys chtěl být rezident, kdyby sis mohl vybrat kluby po celém světě?

Jednoduchá otázka - za celou svou kariéru jsem nepoznal lepší klub než ten, kde jsem rezident. Miluju Roxy a jsem moc vděčný za to, že zde mohu mít rezidenturu. To místo má svoje zvláštní kouzlo a navíc je to jeden z mála prostorů, kde můžu hrát opravdu to, co chci. Není to, jako když jedu někam jinam, kde se člověk musí více čí méně přízpůsobit. Roxy má nejlepší publikum. Sice tam chodí i turisté, ale to zdravé jádro je skvělé a je pro mě opravdovou odměnou! Navíc chci žít v Praze, takže kde jinde bych měl chtít rezidenturu? Dokonce DJs, které vozím na Climax, mi pak píšou, jestli můžou znovu přijet, že by hrozně chtěli hrát zase v Praze v Roxy, ať to stojí, co to stojí...

Jak se díváš na to, že si DJ zaplatí hraní například na Ibize a pak se tím chlubí jako jedním ze svých "úspěchů"? Tuším, že i takové případy se na české taneční scéně staly...

Jak bych se na tohle asi tak mohl koukat? Myslíš, že bych z toho měl dobrý pocit? Je to stejné, jako když si jeden konkrétní "TOP" český DJ na Facebook koupí "lajky" a pak se tím chlubí. ;) Je to blbost a nemyslím si, že by to mělo vliv na kariéru toho DJe, akorát mám pocit, že se tím ztrapní, když to vyjde na povrch... Osobně znám 2 případy mezi mými českými kolegy, kteří si takhle prokazatelně honí svá ega. Tohle ale není můj styl a nikdy nebude.

Co nějaké nové věci, chystáš něco? Na jakých labelech vydáváš?

Zrovna nedávno jsem vydal nový singl "2 Fukt 2 Funk 2012" a pravidelně mi vychází muzika na českém labelu MOSP a slovenském OneWay. Jsem moc rád za možnost vydávat svoje vlastní věci, ale trošku mě mrzí, že české a slovenské labely netlačí tu hudbu dostatečně ven. Když se vydává tisíce tracků denně, musel bys za sebou mít obrovskou PR mašinérii, aby ses prosadil a v té produkci se neztratil...

Díky Chrisi, naše povídání bude pokračovat v další části rozhovoru, pokud o ni čtenáři budou mít zájem... Přeci jen musíme čtenáře také trošku namlsat na příště a také je potřeba, aby to někdo četl. Doba je uspěchaná a lidi prostě nemají čas číst dlouhé rozhovory... Čtenáři, rozhodněte sami dole pod článkem, jestli se vám rozhovor líbil a zda chcete další pokračování! Rozhodovat můžete nejen hodnocením článku, ale i komentáři z facebooku!

Ptal se a fotil CoreFoto v prosinci 2012.

další foto: milo a klappa