Exkluzivní rozhovor s Diamond Version na Electronic Beats

Jak jste si užili dnešní hraní?

Carsten Nikolai: Myslím, že to bylo fajn...

Nejdřív bych se vás chtěla zeptat na něco ohledně vašich živých vystoupení. V jednom rozhovoru jste zmiňovali, že to na pódiu probíhá jako "sound battle". Mohli byste popsat, jak to vypadá?

Olaf Bender: Řekněme to tak, že dneška už se to tak netýká. Takhle to bylo v době, kdy se zrodila ta myšlenka Diamond Version. Když jsme tehdy s Carstenem začínali hrát, tak se stávalo, že jsme často měli přidat nějaké věci, ale žádný materiál navíc už jsme neměli. Takže jsme improvizovali...

Carsten Nikolai: Probíhalo to tak, že jeden z nás tam dal třeba jistý beat a ten druhý ho následně něčím doplnil. Bylo to něco jako dialog.

Takže by se dalo říct, že spolu na pódiu komunikujete skrze zvuky?

Olaf Bender: V podstatě ani dnes se nedá říct, že bychom na pódiu dělali ten track "společně". Funguje to tak, že jeden z nás je pro danou věc něco jako "šéf" a ten druhý k tomu něco přidává a v dalším tracku se to zase vymění. Takže je to takový ping-pong...

Carsten Nikolai: Takovéhle nastavení má v sobě spoustu možností, a to jak v těch vizuálních stránkách, tak i ve všech zvucích. Můžeme okamžitě měnit danou skladbu i grafiku a máme tak absolutní svobodu.

Co třeba BPM? Hraje pro vás důležitou roli? (Beats Per Minute – údery za minutu: označuje exaktně tempo/rychlost skladby, pozn.aut.)

Carsten Nikolai: BPM měníme hodně často, protože tracky, které děláme, jsou někdy ve stylu electro, jindy se vysoké BPM zase změní na downbeatové věci... Takže BPM pro nás představuje jistou různorodost.

Olaf Bender: Já bych řekl, že nejsme tak "funkční" jako DJs, takže chceme míchat různé styly dohromady a v téhle otázce nemusíme být tak striktní jako DJs v klubu.

Dalo by se říct, že základní složkou vaší hudby je rytmus?

Carsten Nikolai: Ano, myslím si, že rytmus je vždycky hodně důležitý. Ale konkrétně v tomhle projektu má ještě větší váhu to, jakým stylem jsme ve skladbách pracovali s hlasovými záznamy. Jedná se o nahrávky krátkých zpráv, které obsahují jistá klišé, stereotypy nebo texty z reklam. Stejně tak potom i naše grafická podoba vychází z různých stereotypních situací. V našich společných počátcích jsme používali spoustu sloganů různých firem a tyhle slogany potom utvořily i názvy skladeb.

Ty reklamní slogany ještě sbíráte?

Carsten Nikolai: No jasně, pokaždé když cestujeme. Vždycky když cestuješ nebo se pohybuješ na nějakém veřejném místě, jsi vystavena takovým věcem. A stejně jako ostatní, i my jsme konstantně konfrontováni s pokyny jako: zkus tohle, kup si tohle, udělej tohle.

Olaf Bender: Já si myslím, že je to dané i tím, že pocházíme z takového designového prostředí a tahle témata nás zajímají. Nikdy to neskončí. Setkáš se s tím všude, třeba na letišti... Najednou je před tebou obrovská tabule se sloganem, na kterém můžeš najít něco zajímavého nebo geniálního. Takže to není tak, že bychom něco chtěli jen kritizovat.

Takže máte takové věci svým způsobem rádi?

Olaf Bender: Ano, určitě!

Carsten Nikolai: Právě teď budeme vydávat album, které se bude jmenovat "Corporate Identity" a dotýká se jakési identity společností a jejich práv. Chtěli jsme pracovat s takovým druhem fenoménu a použít to v naší kapele.

Diamond Version považujete za kapelu?

Carsten Nikolai: Jasně, Diamond Version je jakýmsi druhem kapely, která ale nepoužívá obvyklý design, reklamu nebo firemní strategie...

O svoji vizuální stránku se tedy také staráte sami? Možná je tohle víc tvoje práce, Carstene? Četla jsem, že než ses stal hudebníkem, zabýval jsi se hlavně grafikou...

Carsten Nikolai: My oba pocházíme z velmi silného "vizuálního" prostředí, máme label, děláme obaly alb a staráme se o celé naše grafické pozadí. Takže pro nás je ta vizuální stránka důležitá stejně, jako ten systém jakým děláme hudbu.

Olaf Bender: Tohle je vlastně také něco, co nás spojilo dohromady. Vyrůstali jsme ve východním Německu a tam nebyla možnost se nějak časně specializovat, a tak se člověk ze začátku zajímal o všechno a sám také všechno zkoušel. A stejně jsme to dělali i my, tedy já, Carsten a Frank ještě v době než jsme se potkali. Dnes jako Diamond Version nejsme vyloženě jen hudebníci, protože se staráme o spoustu dalších věcí. Vnímáme hudbu jako nějaký jazyk a zároveň nás napadá spousta věcí, které nejsou přímo spojené s hudbou. Carsten by se nikdy takové práce nevzdal, ani by se nemohlo stát, že by ji předal nějaké agentuře. (směje se) Snažíme se nad tím mít i nějakou kontrolu.

Carsten Nikolai: Vlastně to není tak o té kontrole, ale o kreativitě...

Když jste načali ty vaše začátky... V roce 1996 jsi ty, Olafe, spolu s Frankem (Bretschneiderem, pozn. aut.) založil label Rastermusik. Co vás vedlo k tomu, abyste se do něčeho takového pustili?

Olaf Bender: V té době jsme s Frankem měli už nějaké ty zkušenosti z hudebního prostředí, stejně tak kapelu, nahrávací kontrakt... Zároveň přišla doba internetu, podstatně dostupnější počítače a bylo dost snadné obstarat si různé nástroje a my jsme se obecně o počítačovou technologii hodně zajímali. Bylo pro nás důležité mít nějakou vlastní společnost proto, abychom se mohli otevřít tomu kreativnímu procesu. Když děláš hudbu, nemáš častokrát moc prostoru k tomu, aby ses staral i o vlastní grafiku. Takže musíš jít třeba za režisérem, aby ti natočil video... My jsme si ale všechno chtěli dělat sami a počítače nám k tomu daly dost možností. Navíc jsme se na scéně pohybovali už nějakou dobu a měli jsme kontakty – tak jsme založili label, který měl ale nakonec mnohem víc pozornosti v Japonsku nebo v Americe, než ve východním Německu. Vlastně i víc než v tom západním a než v našem rodném městě. (směje se)

Později jste se spojili ještě s Carstenem a za tři roky jste label přejmenovali z Rastermusik na Raster-Noton. Změnilo se ještě něco kromě názvu?

Olaf Bender: My jsme se znali už v době, kdy existoval Rastermusik, ale jednou jsme zjistili, že vnímáme spoustu hudby docela podobně a řekli jsme si, že bychom mohli založit sublabel. Po několika letech jsme si uvědomili, že jeden druhého dost ovlivňujeme a častokrát jsme se rozhodovali o tom, zda tu danou nahrávku vydat na Rastermusik nebo u Noton. A v té době jsme se už jednoduše potřebovali spojit. Říkali jsme si, že ten název Raster-Noton možná zní hloupě, ale už nešlo, abychom naši hudbu dělili do dvou sekcí.

Carsten Nikolai: Přesně tak. Když jsme zjistili, že jsme si v některých věcech dost blízcí, tak už nemělo smysl je dělit do dvou labelů.

Dalo by se říct, že váš label se v posledních letech dost rozšířil a vydali jste spoustu titulů opravdu originálním umělcům. Měli jste nějaké speciální požadavky na producenty, kteří se později stali součástí Raster-Noton?

Olaf Bender: Určitě! Každý hudebník potřebuje hlavně nějak překvapit. Dneska žijeme v elektronickém "super světě", ve kterém máme spoustu možností. Když dnešní dobu porovnáš s obdobím kolem roku 1960 nebo 1980, tak ti dojde, jak obrovský posun v hudební historii nastal. Já osobně jsem radši, když je ten umělec spíš než vzorový, nějakým stylem osobitý. Nastala doba, kdy je mnohem jednodušší dělat věci profesionálně, ale právě proto se příliš řeší míra toho, jak profesionálně ta práce byla odvedena a věnuje se málo pozornosti jejímu celkovému nápadu. Jsem rád za to, když za mnou producent přijde s něčím takovým o čem si můžu říct: "wow, něco takového jsem ještě neslyšel". A přitom to vlastně může být úplně normální hudba, jen tam musí být jisté pojítko k té osobě. Poznáš, že ta hudba ti přišla od člověka a ne z agentury...

Carsten Nikolai: Ten hlavní popud k tomu rozjet vlastní label byl, že jsme nevěděli o žádném, který by vydával věci, jaké jsme chtěli. Tak jsme museli vytvořit vlastní platformu. A k otázce ohledně výběru umělců... V té hraje velmi důležitou roli osobní přístup. Vydáváme hudbu lidem, které máme rádi. Možná osobně? Hudebně? Koncepčně? A to utvořilo něco, co je pro label možná netypické a to fakt, že se nám podařilo vytvořit jistou zvukovou estetiku. Specifickou zvukovou estetiku, takže existuje měřítko, jak by to mělo znít, aby to bylo součástí Raster-Noton. A důležitou roli hraje i fakt, že se snažíme překvapit sami sebe a v té zvukové estetice nechceme uvíznout na mrtvém bodě. Někdy je potřeba to v něčem zlomit. Hlavní ideou však je vytvoření rodiny, než shromáždění muziky, která by se dobře prodávala. Naším zájmem je shromažďování lidí, kteří s námi chtějí sdílet myšlenky. A to všechno tvoří estetiku Raster-Noton.

Řekla bych, že když na line-upu vidím někoho z vašeho labelu, mám aspoň trochu ponětí o tom, jaký zvuk mě čeká. Třeba loni u nás byl Kangding Ray a brzy přijede Aoki Takamasa…

Carsten Nikolai: V posledních letech jsme velmi ambivalentní, někteří mají blízko k technu, jiní zase k více melodickým věcem, nebo mluvenému slovu. A nějakým způsobem spolu sdílíme nápady a třeba i pocity. Nezajímá nás mainstreamová hudba a to nás taky spojuje.

Olaf Bender: Každý z našich producentů má zároveň vlastní život a možná někdy půjde jinou cestou. Jmenovala jsi třeba Kangding Raye... Zrovna ten se posunul do dalšího stadia a já beru v potaz, že nějak pracuje na své pozici. Není přímo fixovaný na to, aby měl svůj specifický zvuk. Je mladý a chce být součástí klubové scény, ale myslím si, že je mnohem víc univerzální. Jestli to tak je, uvidíme třeba za pár let...

Moc děkuju za váš čas a užijte si zbytek večera!

Ptala se abayo 28. března 2014 na Electronic Beats.

foto: blaster