Moonspotter: "Hudbou dávám najevo to, čím bych chtěl být..."

Díky, že sis našel čas na náš rozhovor, Petře a již tradiční otázka je tu... Jak se vede?

Pro mě je léto období, kdy nabírám novou energii, tentokrát zejména po koroně, a pomalu dělám na nových věcech...

Odpočívat je samozřejmě potřeba, ale nakousl jsi tu koronu... Jak jsi tedy zvládl karanténu? Makal jsi na nové hudbě?

V podstatě jsem to období překonal úplně normálně prací, kdy jsem si svou práci i studio přemístil domů. Dokončoval jsem desku "Worship Warship", na což jsem měl rázem obrovské množství času. Samozřejmě, když trávíš tolik času doma sám se sebou, tak se to na tvé muzice v určitém směru promítne. Najednou máš čas si srovnat v hlavě spoustu věcí, což se nakonec odrazilo na finální podobě samotné desky. Myslím, že to bylo inovativně zdravé období, kdy jsem najel na "mindset" toho být sám, a dost mi to pomohlo.



Já tě registruji pod dvěma projekty - Subject Lost a Moonspotter. Jaká byla tvá cesta k hudbě obecně?

Mě by v podstatě nikdy nenapadlo, že budu dělat hudbu, protože jsem odjakživa žil vizuálním uměním. Až někdy v šestnácti, nebo sedmnácti jsem postupně objevil elektroniku, konkrétně drumandbass. Seznámil jsem se s pár lidmi a následně začal hrát i jako DJ, což mě nějaký čas bavilo, ale pak jsem dospěl k závěru, že mi to nějak nestačí, a že mě to úplně nenaplňuje. Chtěl jsem tu hudbu spíš tvořit, než ji jen pouštět. Drumandbass byl takový odrazový můstek, ale v celkovém pohledu jsem tu hudbu zas tolik neposlouchal. Bavily mě spíš kytary, downtempo a trip hop, takže z toho důvodu jsem u toho dlouho nevydržel a pokračoval k dubstepu, který mě tehdy dost bavil. Až potom přišel ten zvrat, kdy jsem začal dělat v podstatě kytarovou hudbu. Během mého dubstepového období se ten žánr začal ubírat směrem, kdy v podstatě po chvilce celý styl umřel, a já už v té době dělal i řadu jiných žánrů. Moje první deska byla hodně ovliněna Apparatem a post-rockovým zvukem, a až u třetího alba šla elektronika úplně do pozadí, a přestože to vznikalo skoro celé digitálně, tak ty kytary tam hrají hlavní roli. A v tomto duchu jsem pak pokračoval až k poslednímu albu projektu Subject Lost, které vyšlo před dvěma lety. A právě tímhle albem jsem se rozhodl ukončit hudební cestu Subject Losta.

Takže Subject Lost jako takový je již ukončeným projektem...

Nechci říkat, že už nikdy jako Subject Lost nic nevydám, ale v podstatě ta moje hudební jména pro mě nejsou jen obyčejná alter ega. Když to řeknu spatra, tak Petr Adamec je člověk, který dělá vizuální umění, je to velice introvertní osoba a ty hudební projekty jsou pro mě takovým únikem od toho, čím jsem. Spíš tou hudbou dávám najevo to, čím bych chtěl být. Subject Lost vznikl v době, kdy jsem byl starší puberťák a dnes už se necítím být tím stejným člověkem. Tehdy jsem byl extrémně introvertní kluk a v momentě, kdy jsem se schoval za Subject Losta, tak díky hudbě mi připadalo, že jsem lepším člověkem než ve skutečnosti. Jenže teď ve třiceti jsem si uvědomil, že už nechci pokračovat pod jménem, co jsem si vymyslel v sedmnácti, takže vznikl Moonspotter, který reflektuje to, že jsem dospělejší a tak nějak už vím, co chci dělat. Subject Lost nikdy neměl konkrétní identitu, ten člověk byl vždycky za něčím schovaný, neměl jasnou tvář ani vizuál. Moonspotter je alter ego, které už má něco za sebou a má na čem stavět. Dá se říct, že je mým vlastním produktem. Vizualita je pro mě strašně důležitá a Moonspotter je právě audiovizuální projekt, který vyjadřuje určité, pro mě důležité, symboly.



Takže se dá říct, že šlo o přirozený hudební vývoj...

Rozhodně, šlo o posun jak hudební, tak vizuální i osobní.

A jak bys charakterizoval ten samotný posun od hudební tváře Subject Losta k Moonspotterovi? Pamatuji si, že jako Subject Lost jsi dělal hlavně takové poslechovější ambientní věci, přičemž Moonspotter je v porovnání s tím o dost temnější...

Rozhodně, Moonspotter si totiž bere spoustu prvků například z metalu. Skladby mají až metalovou estetiku a hudebně je mi to mnohem bližší než například moje poslední dvě desky, které jsem vydal jako Subject Lost, a které byly v podstatě čistě ambientní. Moonspotter je také o dost osobnější a poetičtější. Rozhodně si nemyslím, že jsem temný člověk, ale ta hudba je pro mě určitá terapie.




Tím jsi mi nahrál na další otázku... Když jsem poslouchal tvou aktuální desku "Worship Warship", připadala mi dost temná a emotivní. Jaké osobní pocity skrývá?

Já to raději vezmu od začátku, jak samotná deska vznikala, abych se do toho nezamotal... V podstatě se mělo jednat jen o EPčko, přičemž vznikl titulní dvoutrack "Worship/Warship". Šlo o to, najít si nový zvuk. Následně jsem se rozhodl, že z toho udělám kompletní album, za nímž se skrývá v podstatě to, že my jako lidi stále uctíváme nějaká božsta, která ale už v dnešní době jsou úplně něco jiného než dřív. Uctíváme naprosto nerealistické hodnoty, ať už se jedná o lidi, co nepředávají ostatním vůbec nic, pouze nějaké instagramové hvězdičky, značky, nebo se utápějí v narcismu. Lidi uctívají věci, které podle mého názoru nejsou zcela zdravé. Deska je o tom, že lidstvo ztratilo ty pravé hodnoty, částečně s tím bojuje, zároveň však neví, co s tím, a ti staří bohové už jsou pryč. Na nikoho neukazuje konkrétně prstem, vinen jsem i já sám. Reflektuje to i ten vizuál zlomených křížů, celá ta až duchovní estetika a skepse cyberpunku. Deska tedy odráží to, že jsme ztratili určité hodnoty, které se už podle mého názoru nevrátí.

S tím naprosto souhlasím a myslím, že tato témata jsou skvělou inspirací k tvorbě hudby...

Já vždycky nejdřív potřebuju nějaký nápad, určitou myšlenku, na které mohu pak stavět. Nikdy jsem netvořil tak, že bych seděl a čekal, až mě něco napadne. Vždycky jsem potřeboval tu hudbu na něčem stavět.



Tvůj singl s názvem "Wrong" dostal i vizuální podobu ve formě videoklipu... Prozradíš nám, co samotný videoklip reflektuje za hudební příběh?

Má to v podstatě dva směry. Ten první vypovídá o tom, že zbožňuju videotvorbu. Baví mě prostřednictvím videa vytvářet nové světy a obecně tvořit. Z poloviny to má tedy ukázat samotný projekt Moonspotter a vše, čím se zabývám, tedy hudbou, režíí, kamerou, vizuálními efekty. Co se potom týče obsahu skladby "Wrong", tak ta odráží fakt, že jsem hudbě obětoval naprosto vše, veškerý svůj život jsem dal hudbě a pár lidem tím ublížil. A stoprocentně mohu říct, že mi hudba nikdy nevrátila to, co jsem do ní dal. Obětoval jsem tomu celý svůj osobní život, a vše, co jsem se naučil, tak vkládám do hudby. A kdo ví, možná je to všechno špatně... Takže přesně tohle vyjadřuje ten track.

To je rozhodně zajímavý pohled na věc, protože řada hudebních producentů to má podobně...

Máš pravdu. V jeden moment jsem se rozhodl, že hudební tvorba je pro mě víc než vše ostatní.



Mimo jiné se ještě věnuješ společnému projektu s Touchwoodem, který se nazývá Two Pixels Above, což je živý projekt v podobě live setu v kombinaci s živou kytarou. Jak probíhá vaše spolupráce?

S Touchwoodem si dost rozumíme jak osobně, tak i hudebně. Postup samotné práce je díky tomu dost přirozený. Ta hudba vzniká naprosto organicky, většinou máme předem připravený nějaký nápad a snažíme se nebrat vážně, což je znát i na samotných názvech jednotlivých tracků. Ta hudba je samozřejmě trošku melancholická a smutná, protože to tak máme rádi. Co se týče live setu, tak tracky máme předem připravené, víme jak to má znít, zároveň je to však i dost o improvizaci. Touchwood je pan muzikant, pochází z muzikantské rodiny, já jsem jeho pravý protiklad v tomto případě - nepohybuju se v notách, ale všechno dělám emočně, společně nám to sedí a spolupracujeme rádi.

Jak jsi zmínil, tak tvá dosavadní tvorba je dost melancholická a klade důraz na silnou atmosféru. Dá se říct, že zní jako z nějakého filmu. Ty se však věnuješ i filmové hudbě, mám pravdu?

Je to tak, a je to věc, kterou absolutně zbožňuju. Miluju film jako médium a dělal jsem už vlastně na jednom velkém filmovém projektu, a tři roky zpátky jsem pracoval na soundtracku k filmu "No Wave Back", který režíroval Martin Smékal, což byla skvělá zkušenost. Je totiž strašně zajímavé, jak tou hudbou člověk může samotný příběh vyprávět úplně jinak. Když děláš album bez vizuálu, tak tam musíš dát spoustu věcí, aby to lidi vůbec pochopili. Takže filmová hudba je pro mě asi ta zatím největší hudební zkušenost a rád bych v tom pokračoval dál.

Probrali jsme, co Moonspotter vyjadřuje, ale dokázal bys říct, jakým směrem bude dál pokračovat?

Dělám teď na EP, které půjde ven na podzim. Datum ještě nemám, zatím jsem v procesu tvorby. Navazuje na trip-hopovější polohu z "Worship Warship". Velkou část procesu věnuju psaní textů a až potom hudbě. To mi teď dává největší smysl a cítím, že moje hudba má konečně obsah, který jsem schopen předat posluchači. Zjistil jsem, že nejlépe se při koncertech cítím jen s kytarou, hlasem a elektronickými podklady. Je to takové cyberpunk písničkářství.

Když se ještě vrátíme k tvé aktuální desce "Worship Warship", jaké byly na ni ohlasy?

Já tak úplně nevím, co si o tom mám myslet... Když jsem desku rozesílal do médií, schválně jsem k tomu nenapsal žádnou tiskovku. Jen kódové označení "We share the same code", název desky a odkaz ke stažení. Chtěl jsem totiž, aby si ji lidi poslechli a sami si udělali obrázek, což ve skutečnosti znamená, že si ji nikdo neposlechne, protože jsem v tiskovce nenapsal, co si o ní mají myslet. Tyhle komerční sebevraždy dělám pořád, asi nesdílím se scénou stejný kód. Ohlasy tak přišly od přátel, kteří ji slyšeli, protože ji slyšet opravdu chtěli. A toho si stejně cením nejvíce.




A když vezmeš svou dosavadní tvorbu, je zpětně nějaký release, o kterém můžeš říct, že jsi do něj dal ze sebe to nejlepší?

Určitě teď ta poslední deska "Worship Warship". Do ní jsem dal naprosté maximum. A co se týče starších věcí, tak určitě "Nemesis", kterou beru jako největší změnu ve zvuku a je to podle mě i absolutně neuchopitelná deska. Nejvíc mě bavil proces té tvorby, kdy to vznikalo nahráváním nejrůznějších ruchů, všechna technika pocházela z různých garáží a míst, kde jsem se pohyboval, a zároveň jsem tam asi i nejvíce experimentoval. A pak samozřejmě soundtrack "No Wave Back", kde jsem se asi nejvíc vyškolil. Ten proces tvorby byl sám o sobě složitý a to mám rád...

A kde čerpáš novou inspiraci? Věnuješ se ve volném čase nějakým koničkům?

U mě volný čas v podstatě neexistuje, protože pracuju pořád a všechno, co dělám, jsou zároveň koníčky. Přes léto jsem sice trošku odpočíval, ale jinak přes den dělám to, co mě živí, což je grafický design, režie, kamera, obecně vizuální reklama. Po večerech potom zase tvořím novou hudbu, takže nejvíc inspirace v hudbě pochází z hudby, kterou poslouchám, když se někde přesunuju. Naštěstí jsem z toho všeho ještě nevyhořel, takže v tom můžu dál pokračovat. Jinak zbožňuju filmy, literaturu, počítačové hry. Například Death Stranding pro mě byl jedním z nejsilnějších herních zážitků a přímo učebnice emocí v příběhu. Sci-fi a fantasy jsou pro mě dost inspirativní žánry. Mám to nastavené tak, že pokud nějaký čas nevěnuji něčemu produktivnímu, tak mám pocit, že tím časem pak jen mrhám. Snažím se tak svou vlastní existenci něčím ospravedlnit. Jako kdyby existoval inkvizitor, který by vymazal každého člověka, jenž by mrhal svým časem, tak se snažím, aby tento inkvizitor nepřišel za mnou. A pokud jednou přijde, řekne mi, že jsem to udělal dobře, a v té historii zůstanu. Nechci prostě skončit jako někdo, kdo z historie zmizí. U mě je vždycky všechno děsně fatální.



Když jsi nakousl tu video tvorbu, dříve jsi připravoval sérii video rozhovorů s českými producenty na svém YouTube kanálu. Bude nějaké pokračování? Myslím, že to byl velmi zajímavý projekt...

To si taky myslím a moc rád bych v tom pokračoval. Odezva byla skvělá! Pro mě osobně tam bylo více důvodů, proč to dělám, jedním byla i má potřeba zdokonalit se v režii a nějakém "storytellingu". Má to potenciál na dokument o české elektronické hudbě v širším spektru žánrů, teď však nedokážu říct, jestli se k tomu v blízké době vrátím.

Vzhledem k tomu, že jsi začínal u drumandbassu, co si o tomto žánru myslíš z pohledu interpreta, který od něho odešel? Jak vnímáš současnou podobu drumandbassu a scény okolo něj?

Pro mě je to stále ta nejtanečnější hudba, která vůbec existuje... Ale současnému drumandbassu už nerozumím. Má to pro mě zvuk tak odosobněný a vzdálený, že si k němu nemůžu najít vztah. Chybí mi tam to dobrodružství z experimentování a objevování nových věcí. Mrzí mě, jak ten žánr vysává obrovské talenty, veselé tracky jsou "rádiovky" a ty tvrdé nejsou tvrdé, jsou prostě jen víc nahlas. Někde mezitím to docela ještě jde. Nedivím se dBridgeovi, že už nedělá D´n´B. Jasně, že už nejsem cílovka, aktivně to ale sleduju pořád a občas i D´n´B hraju. Abych to ale přece jen zakončil mile, tak za poslední roky mě chytly například "Here's To Them" od Rawtekk a "Nomad's Revenge" od Billain. Jejich produkce je ohromně zábavná a hlavně nepředvídatelná.

Rozhodně velmi zajímavý pohled na věc! Blížíme se ke konci našeho povídání... Máš nějaký vzkaz na závěr pro své fanoušky?

Hudba je dobrodružství a to se neděje v pohodlí.

Díky za rozhovor a ať se ti daří!


Ptal se stanjah v srpnu 2020.

foto: archiv

Sledujte také:

web

Instagram

Bandcamp