Subgate: "Nemůžeš pořád dělat všechno, co tě baví..."

Ondro, budou to čtyři roky od našeho posledního rozhovoru... Tehdy jsme se potkali u piva v klubu Punto, nyní sedíme u tebe ve studiu. Ale než začneme, neodpustím si tradiční rozjezdovou otázku. Jak se ti vede?

Já děkuju, že jsi dorazil na pokec! Co si budeme povídat, současná doba není vůbec jednoduchá, ale hodně záleží, jak si to sám nastavíš a srovnáš v hlavě. Můžeš pořád koukat na mnohdy zmatený vládní tiskový konference a budeš se z toho hroutit, nebo to naopak můžeš uchopit jako nový začátek a budeš něco dělat. Ale abych zodpověděl původní otázku, tak se mi nežije blbě... Samozřejmě mohlo by být i lépe, ale musí se teď prostě dělat kompromisy.

Samozřejmě v ohledu na aktuální dění kolem nás je hlavně důležitý nenechat se semlít všemi těmi zprávami a udělat maximum pro to, abychom tuto situaci zvládli. Jak se konkrétně tebe dotkly všechny ty restrikce? Ptám se proto, jelikož kromě působení v kulturní oblasti mělo i tvé zaměstnání k tomuto odvětví hodně blízko...

Když to vezmu takto retrospektivně, tak během té první vlny před rokem jsme nikdo pořádně nevěděl, co že to vlastně je ten covid, ale bylo tam určité světlo na konci tunelu v podobě léta, kdy byla vidina alespoň nějakých akcí venku. Osobně mi ten první lockdown přišel celkem vhod, protože jsem si odpočinul po docela šíleným pracovním shonu. V létě nějaké ty akce v dost omezeném režimu proběhly, ale s příchodem té druhé vlny v září pak následovalo to, že se zkrátka eventy pro korporáty nedělaly, takže jsme ze dne na den v agentuře s několika kolegy přišli o práci. Ruku v ruce jsem s tím přišel i o tu hudební branži, když se všechno zavřelo, takže jsem byl ze dne na den bez příjmů.



To září nebylo nic pěknýho, také jsem tou dobou řešil změnu práce a rozhodně to není nic příjemnýho, když v podstatě nevíš, co se bude dít a jak se celá situace vyvine.

V tom září jsem měl hodně ponurý období, přesně, jak říkáš. Najednou prostě nevíš, co a jak s tebou bude. A jelikož jsem člověk, co potřebuje pocit nějaké jistoty, jako mít kde bydlet a co jíst, který samozřejmě máš, tak jsi najednou v šoku, protože ztratíš příjem a ty peníze prostě rychle ubývají. Takže jsem se v tom chvilku plácal a přemýšlel, co dál. Po necelém tom měsíci jsem si řekl, že je třeba začít úplně od začátku a něco s tím dělat, takže jsem upravil CVčko a otevřel pracovní nabídky. Do té doby jsem dělal manažerský pozice a věci kolem festivalů, ale zjistil jsem, že není vůbec nic špatného na tom "ponížit" se k jiným pracem, protože právě to může být cesta k tobě samému...

To je dost zajímavý pohled na věc. Mně tehdy hodně pomohlo se na chvilku sbalit a odjet do Norska, kam se tehdy ještě s negativním testem dalo vyrazit. Měl jsem docela blbý období a potřeboval si pár věcí srovnat, takže jsem si řekl, že tohle by mohla být dobrá cesta. Vyčistit si hlavu a pak se uvidí, co dál... Jak jsi to nakonec vyřešil ty?

Od té doby, co jsme si povídali v Puntu, se událo dost věcí. Nedávno jsem si prošel jedním vztahem, kdy jsem si najednou myslel, že všechno je prostě v nejlepším pořádku a totálně jsem pro ten vztah dýchal. Ale zároveň mě to dost odosobnilo, protože jsem víc dýchal pro toho druhýho člověka. To samozřejmě vůbec není špatně, ale je třeba si to nastavit i tak, aby jsi byl šťastnej taky ty sám. Samozřejmě si tyhle věci uvědomíš až zpětně, takže když ten vztah skončil a já chtěl víc poznat sám sebe, tak jsem začal chodit k psychologovi. Chodím tam už rok a půl a musím říct, že je to hodně zajímavé v tom, že se o sobě dozvíš spoustu věcí a nasměruje tě to i k tomu, jak s tím vším naložit. Jde to ruku v ruce s koronou, protože je teď víc času na přemýšlení a k tomu být sám se sebou. Nasměruje tě to správnou cestou odhodit tu pomyslnou manažerskou slupku, mluvit víc od srdce a celkově i hlouběji přemýšlet. To jsem dřív třeba v tom neustálým kolotoči nedával. Tehdy jsem přišel z práce a už absolutně neměl chuť nic dělat, protože toho řešíš tolik, že už prostě nechceš.


V takových momentech už stojí za to zamyslet se nad změnou práce, protože dřív, nebo později může dorazit syndrom vyhoření. Ty jsi ale zmínil, že přes léto alespoň nějaké akce proběhly...

Samozřejmě, bez toho by to nešlo... V létě jsme dělali nějaké akce na žižkovských Beergarden, což bylo fajn. I Mácháč, na jehož přípravách se částečně podílím, proběhl, takže to léto bylo v omezeným měřítku celkem dobrý. Koncem srpna jsem si ale sám covidem prošel, což mě na jednu stranu štvalo, protože zrovna v tom období, kdy ještě můžeš vydělat nějaký kačky a trochu se připravit na horší časy, musíš být doma v karanténě. Ale na druhou stranu chápu, že je nutný v tý karanténě být, protože názor mnoha lidí, že je to obyčejná chřipečka, je pěkná blbost.

To s tebou souhlasím, sám jsem si tím prošel, byť s lehčím průběhem, ale pár lidí v mém okolí to mělo dost špatný. A čemu se kromě muziky aktuálně pracovně věnuješ, když jsi zmiňoval to hledání nového jobu?

Jak už jsme se bavili, tak ze začátku jsem byl v hodně blbý náladě, kdy jsem v podstatě ani nechtěl vylézt z baráku. Ale tohle je třeba časem přehodnotit, takže jsem rozeslal CVčko... Postupně však peníze ubývaly, tak bylo potřeba se přestat zaměřovat jen na určité nabídky a zrovna jeden můj kamarád, co dělá security drahých nákladů, mi nabídl, jestli bych nechtěl s nimi začít jezdit po Evropě. Řekl jsem si, že by to mohla být zajímavá zkušenost a zároveň i určitá příležitost se alespoň někam podívat do zahraničí. Prostě takové spojení příjemného s užitečným... Takže jsem začal dělat tohle a mimo jiný jsme třeba přes Vánoce jeli do Madridu s dodávkou vakcín právě proti covidu, což je taky věc, ke které bych se za normálních okolností vůbec nedostal.



To je rozhodně zajímavá zkušenost...

Souhlasím, je to sice řehole, ale zároveň tě to vrátí zase na nohy, kdy zjistíš, že prostě není všechno sluncem zalitý, a že nemůžeš pořád dělat všechno, co tě baví. A kromě téhle práce ještě občas dělám "shuttle" z letiště zahraničním klientům jedné estetické kliniky, kterou si otevřel Lukáš Čermák z bývalého klubu Touster.

Ale kromě toho ještě doma učíš lidi základy DJingu a tak podobně, pokud se nemýlím...

Je to tak! Jelikož jsem dřív učil v hudební škole Musartedo, tak jsem o tom dlouho přemýšlel, že bych něco takového začal dělat sám. Vím, že mám tu trpělivost si s lidmi sednout, popovídat si, zároveň tady ve svém domácím studiu je i pro mě příjemnější atmosféra, a hlavně mám na ty lidi víc času, takže není problém i přetáhnout ten domluvený čas.



A jak to vypadá? Můžeme se těšit na nějaké nové talenty?

Vcelku sem chodí lidi, co už mají nějaké zkušenosti, a musím říct, že mnozí opravdu mají co nabídnout. Set od jednoho klučiny, který sem ke mně měsíc chodil, jsem pustil i ve své radio show na Dance Radiu, protože hrál fakt skvěle! Což je další věc, kterou rád dělám... Když vidím, že tam ten potenciál je, tak ty lidi propojím s někým dalším a pak už se uvidí, jak se ten daný člověk uchytí, nebo neuchytí. A hlavně to mám nastavené tak, že si s těmi lidmi řeknu: "hele, tak jo, pojď si to sem zkusit na pár hodin a pak se uvidí..." A buď to jde a jede se dál, nebo to nejde a na rovinu si to s tím daným člověkem řekneme. Rozhodně totiž nehodlám na někom parazitovat, když vidím, že tudy ta cesta nepovede.

Tenhle přístup se mi líbí! Říct si to upřímně toho člověka posune mnohem dál, než mu mazat med kolem huby a dělat, jak je všechno skvělý. Já si tě pamatuju jako velmi vytíženého DJe... Každý pátek i sobotu jsi hrával po celé republice, tak jak teď vnímáš a prožíváš to, že žádné akce v podstatě nejsou?

To jsi otevřel zajímavý téma! V tomhle směru to beru jako příležitost si v životě udělat určitý řád a čas sám na sebe. Chápu, že když chodíš každej den do práce, tak je to složitý, ale vyplatí se to nějak rozdělit a třeba se sebrat a jít na obyčejnou procházku někam do přírody. Já jsem dřív byl hrozně línej takhle někam vyrazit, protože chodíš do práce, do toho jezdíš pátky a soboty hrát. Zároveň díky tomu zjišťuju, že jsem i víc v kontaktu s mámou nebo blízkými kamarády, než tomu bylo dřív. Samozřejmě to hraní mi chybí, ale na druhou stranu si pamatuju dobu, kdy jsem dělal na jednom šíleným projektu, chodil z práce totálně vyždímanej a do toho jezdil o víkendech hrát. A dopadlo to tak, že už vždycky ve středu jsem sháněl někoho, kdo mě na ty hraní bude vozit, protože jsem nebyl schopnej to už fyzicky dát. A odráželo se to i na tom, že už jsem ani neměl náladu s těma lidma na tý akci být. Musel jsem si před hraním dát čtyři panáky, abych se dostal do nálady se tam s někým vůbec bavit. To bylo v roce 2019 a tehdy jsem si uvědomil, jakej je to brutální kolotoč, a že to takhle dál nejde...

Někdy je to dost náročný, zvlášť když máš víc bookingů v jeden den, nebo víc dnů po sobě. Já si pamatuju, že jsem jednou někde hrál každý den od úterý do soboty a do toho přes den chodil do práce. A musím říct, že v pátek už to vůbec OK nebylo...

Na to jsem byl dřív expert! Nedělalo mi problém odehrát 3 akce za noc, přičemž každá byla v jiném městě. Jednou jsme takhle jeli Beats For Love a ještě tu noc pak na festival do Karlových Varů, což máš cestu přes celou republiku, takže totální nesmysl. A další den zase někam jedeš, a když do toho máš normální job, tak to tělo dostává strašně zabrat a dřív, nebo později se to nějak projeví, ať už na psychickým rozpoložení, nebo na samotným zdraví.

Hlavně, když to ještě umocňuješ alkoholem nebo dalšíma substancema...

V tom máš naprostou pravdu. Upřímně já neříkám těmhle substancím ne, někdy je to fajn si něco dát, ale důležitý je naučit se fungovat i bez nich, což se mi naštěstí povedlo. V rámci produkce je to jasný, tam možná ten nápad přijde rychleji, když si k tomu dáš sklenku vína nebo zapálíš jointa. Ale stejně pak ten track dokončuješ střízlivej... Na těch akcích je to jiný, ale paradoxně to někdy sedne mnohem víc, když hraješ střízlivej a nic si před tím nedáš.


To pak záleží i na samotný atmosféře té party, ale nejdůležitější je, aby tě to nesemlelo. Mít nějakou vlastní hranici a sám si nastavit tu pomyslnou brzdu...

Musíš se nad to vždycky povznést a včas zabrzdit, jinak tě to dřív, nebo později semele. Pokud tě to začne sžírat, tak to už je pomyslnej vykřičník, a pokud tomu někdo propadne, tak to je pak konečná, nebo minimálně velkej problém. A to, co vidím kolikrát na mejdanejch, tak něktěrý lidi s tím fakt problém mají...

To máš pravdu! Pověz mi něco o tvé spolupráci s Ladidou, ať se posuneme zase zpět k muzice. Před lockdownem jsem vás spolu viděl hrát poměrně často... Jak jste se k sobě vlastně dostali?

Ladidu jsem prvně zaregistroval, už když jsem chodil na falešnou legitku na párty do "Karlovek", kde ona hrála, a asi jako mnozí jsem se do ní naprosto zamiloval. Později jsem hrál na nějakých mejdanech, kde byla i ona a postupem času jsme si řekli, že by nebylo od věci spolu udělat nějaký track. Ten samozřejmě dosud ještě nevyšel, ale děláme na tom rok a půl a snad už brzy půjde ven. S Ladidou jsme si hrozně sedli po lidský stránce a někoho napadlo, myslím, že to bylo na párty s Vitalicem na pražském Výstavišti, že bysme spolu mohli zahrát b2b set. Šli jsme do toho a celkem nám to spolu sedlo, takže jsme si řekli, že občas by bylo fajn si takhle zahrát společně. Zaprvé je to zajímavý kontrast, protože já jsem začal s DJingem o dost později než ona, duo holka / kluk se taky na scéně moc často neobjevuje, takže i v tomhle je to zajímavý. Lidi to kladně přijali, takže jsme v tom pokračovali, ale v určité fázi už mi to pak přišlo moc. Ve finále to dopadlo tak, jako když jsme hrávali společný sety s Loutkou, se kterým jsem dřív bydlel a ti lidi tě mají s tím druhým člověkem nějak spojenýho. Takovýhle b2b sety by podle mě měly být vzácnější, aby to nedopadlo tak, že nás pak spolu budou bookovat na akce pořád. Naposledy jsme spolu hráli vlastně na streamu z klubu District7, ale až to půjde, tak si spolu s Ladidou určitě zase rádi zahrajeme.

Ten stream si pamatuju, to bylo hodně fajn. Distrikt7 je obecně hodně zajímavý prostor, který šel dost nahoru. Pamatuju si to ještě jako diskošku Mish Mash, protože jsem tenkrát dost chodil do baru Spitfire, který byl hned vedle, a vždycky to na mě působilo hrozně. Ale pak se z toho stal Distrikt7 a já tam šel na jednu akci, nějaký house se tam hrál, a bylo to hrozně fajn...

Úplně nevím, jak k tomu Kuba Kubíček, který to vede, vlastně přišel... Dává to tam postupně do kupy a dělá z toho prostor, který mě osobně hodně baví. Myslím si, že pokud vydrží, tak ten podnik má našlápnuto k tomu stát se fakt dobrým pražským klubem. A co vím, tak se nechtějí zaměřovat jen na elektroniku, ale je tam prostor i pro živý koncerty, takže by to mělo být dost multižánrový. A navíc je to na skvělý lokalitě, na Letný, odkud to máš všude kousek a snadno se tam dostaneš. Takže jim držme palce!

Rozhodně! Pojďme si teď popovídat o tvé vlastní produkci, protože, co jsem viděl na facebooku a instagramu, hodně teď na ní makáš. Na jaké releasy se můžeme těšit a co teď čerstvě vyšlo?

Po producentský stránce mám dvě roviny. Jedna je ta "Subgatovská" a tvrdá, kterou je techno, s nímž jsem začal a teď u mě hraje prim a druhá je ta melodičtější, do který občas zabrousím, a v rámci který spolupracuji s Joey Whitem. V rámci tý tvrdší polohy jsou podepsaný skladby pro Complexed Records, za kterým stojí Drumcomplex (za mne respektovaná persona, která spolupracovala i s Carlem Coxem), Trippy Code, kde jsme udělali EP s chomutovským producentem Lucasem Wirthem a na dohled je i součást kompilačky pro label Gain, za kterým stojí Sisko Elektrofanatik a má podporu super jmen. V tý melodičtější poloze mne můžete najít společně s Vojtou (Joey Whitem) třeba na labelech Pursuit, což je pro mne parádní vydavatelství, které si prošlo žánrovou evolucí, a za kterým stojí Rob Hes, nebo u EIN2, což je sublabel Einmusika Records, kde jsme vydali EP "Devotion", který zahrál třeba Henry Saiz. Samozřejmě nějaký autorský skladby vyjdou i na mém labelu OneWay Music nebo na domácím housemagazine.cz records, kde budeme dělat dobročinnou kompilačku pro nadaci Krtek.

Ty se teď té produkci věnuješ opravdu hodně, protože k tomu přispěla i aktuální situace, kdy na to máš více času... Je to tak?

Je to tak, makám na tom denně, dokonce i majitel bytu už jednou říkal, jestli bych se s tím mohl ztišit, jelikož sousedi přešli na home office a přestali mi to tolerovat. Ale jelikož tomu doba přeje, tak jsem se do toho chtěl mnohem víc ponořit. Začal jsem koukat na spoustu tutoriálů, nakoupil si nové pluginy a tak dále. Často jsem měl na YouTube otevřený tutorial a podle toho si zkoušel ty nové postupy rovnou v Abletonu, protože tě to zkrátka posune dál. Teď to bude nějakých deset let od mého prvního tracku a až teprve nyní se mi ty věci začínají líbit a jsem s nimi do jisté míry spokojený. A je tam vidět i ten progres, kdy si ty věci nemusím vydávat sám na svém labelu, ale už je vydávají zahraniční značky, které už třeba mají na scéně vybudované jméno. Každopádně chci tomu dát ten čas, netlačit ty tracky na sílu a raději počkat, dokud si sám nebudu jistý, že přišla ta chvíle vypustit novou hudbu ven.

Se zmínkou o vlastním labelu jsi mě navedl k další otázce... Jak to aktuálně vypadá s OneWay Music, což je vydavatelství, které vedeš společně s Tibizou?

Upřímně to vypadá tak, že se tam stále nějaké věci vydávají, ale kvůli koroně to docela zamrzlo. Bylo období, kdy jsme spolupracovali s brněnským Mycellem a Orbithem, vždycky jsme si ty věci poslechli a řekli si, co vydáme a co nevydáme. Postupně jsme se ale začali soustředit na to, že když jsme chtěli vydat něco vlastního, tak jsme se zaměřovali spíš na ty zahraniční labely. Aby se to alespoň nějak hýbalo, tak jsem před rokem a půl rozjel na Dance Radiu tu OneWay show, kde stále můžu představovat ty mladý talenty, a samozřejmě i na labelu sem tam nějaký nový release je. Já se nechci pasovat do role nějakého mentora, ale tím, že jsem si na našem rybníku už spoustu věcí splnil, tak o to víc rád touto cestou propaguju věci od talentovaných nováčků.

Blížíme se ke konci rozhovoru... Máš ještě nějaký vzkaz na závěr pro své fanoušky a čtenáře Techno.cz?

V týhle nelehký době přeji hlavně zdraví, protože, jak vidíte sami, tak se nemůžeme spoléhat na ty nahoře, ale na nás samotné a to je důležitý si uvědomit. To jsou věci, jak se bez těch "person" dokážeme vrátit brzo k normálu, a věřte, že se chceme potkávat nejen na akcích, ale také se svými blízkými a žít naše životy. Možná ještě nehledejte problém v těch druhých, ale začněte u sebe...

Díky za rozhovor a ať se ti i nadále daří!

Já taky děkuju a nápodobně!


Ptal se Pavel Aeling v únoru 2021.

foto: archiv, rave.cz, garage.champions

Sledujte také:

Facebook
Instagram
SoundCloud