Ariane V: "Lidi chtějí odlehčenou srandu víc než vážný temný techno..."

Vítám tě u rozhovoru pro web Techno.cz, Adriano a tradiční první otázka je tu... Jak se ti vede?

Mám se dobře, byla jsem teď na víkend v Praze a zítra se vracím zase zpátky do Londýna. Hlavně jsem přijela navštívit rodinu a kamarády. Kdykoliv jedu do Prahy, tak už na nic jiného ani není moc čas. Ale bylo to moc fajn!



Hned na úvod by mě zajímala ta cesta k DJingu... Co bylo tím impulsem, kdy sis řekla, že se prvně postavíš za mix?

Mně to dost dlouho trvalo, než jsem se k téhle hudbě nějakým způsobem dostala. Jelikož jsem nejmladší ze tří sourozenců, tak jsem vždycky poslouchala to, co mi pouštěli oni, hlavně pak teda brácha. Ten poslouchal drumandbass a českej hip hop, na tom jsem vyrůstala. Až někdy kolem osmnácti jsem hledala vlastní směr. Nejdřív mě bavil melodic deep house typu Kygo a jemu podobní interpreti. To chytlo i mou sestru, která po mně tehdy vždycky chtěla udělat playlist na YouTube z čehokoliv, co jsem zrovna objevila. Pak jsem odjela na stáž do Londýna a navštívila i svůj úplně první fesťák. Celý line-up byl složený přesně z toho, co jsem tehdy milovala – trochu D´n´B, jako třeba Chase & Status, Nas (takže trocha hip hopu) a pak ti mainstreamovější house interpreti jako Dusky a Disclosure. Ale většinu ostatních jsem vůbec neznala a nějakým zázračným způsobem jsem se ocitla v první řadě na koncertu Moderat a následně i Bonobo. Přišla jsem k téhle hudbě jako slepá k houslím a hrozně mě to chytlo. Shodou okolností jsem tam potkala i jednoho kluka, se kterým jsme dodnes dobří kamarádi, přičemž on byl DJ a producent a doporučil mi spoustu zajímavé hudby, která by se mi mohla líbit. Byl a je mi v hudbě takovým mentorem a myslím si, že když člověk začíná, je hrozně důležitý někoho takového mít. No a díky tomu všemu jsem začala být house music a touto scénou úplně posedlá. Po té stáži jsem jela na rok studovat do Holandska a při přednáškách pořád hledala novou hudbu na YouTube, na SoundCloudu, neustále jsem poslouchala nový věci a dál dělala playlisty pro ségru. Co jiného vlastně DJing je? DJ je primárně někdo, kdo vybírá hudbu tak, aby se to líbilo druhým, a aby zároveň objevili něco, co nikdy předtím neslyšeli. Tak jsem se přihlásila do kurzu DJingu a bylo...

Jak bys definovala hudební styl, který hraješ, pro lidi, co tě neznají?

V podstatě hraju úplně všechno, co se k house music váže. Od disca, přes 90´s house nebo balearic, až po UK garage a breaky. Na house music se mi líbí, že máš tu možnost obsáhnout celou škálu různých subžánrů a pořád to dává smysl a nezní to blbě. Jednou jsem nahrála pro jednoho kámoše v Londýně mix, který byl spíš do techna a do breakbeatu. Byl trošku tvrdší, než typicky hraju. On si ze mě pak dělal srandu, protože říkal, že když on hraje house, tak to zní jako techno, přičemž když já hraju techno, tak to pořád zní jako house. :)

Nyní žiješ v Londýně... Co tě vedlo k tomu přestěhovat se do této metropole taneční hudby?

Já jsem tam původně šla pokračovat po studiích v Holandsku. Klasicky se mi tam zalíbilo, tak jsem tam už zůstala. Díky té stáži jsem tam už měla pár kamarádů a pár lidí ze střední tam šlo taky studovat, takže jsem tam na to nebyla sama. A samozřejmě mě tam táhla i hudba poté, co jsem v Holandsku začala hrát. Ta londýnská scéna je obrovská! Pamatuju si, jak mi kamarádi z Londýna pořád posílali, jak jdou jeden víkend na Kerriho Chandlera, druhý víkend na Moodymanna, pak třeba na Jeffa Milse, pak náhodou viděli Andrew Weatheralla hrát v nějaký hospodě, a já vůbec nechápala, jak se tam takový akce můžou konat každý víkend. Takže primárně kvůli studiu, ale lhala bych, kdybych řekla, že v tom neměla prsty i hudba...

Jak tě v Londýně přijali jako DJku z České republiky? Bylo pro tebe obtížné se tam prosadit?

To mi přišlo vlastně strašně jednoduché... V Londýně jsou všichni otevření a je tam hodně silná a propojená komunita. Jak je to tam DJi trochu přesycený, tak tam lidi nemají moc velký ega, protože na tom jsou všichni stejně. Londýn je drahý, uživit se hudbou je dost náročný, ale všichni to dělají z lásky a jsou rádi, když si sem tam zahrají. Takže tě nevnímají jako konkurenci, ale spíše jako dalšího parťáka, s kým si můžou pokecat o hudbě. Hned po přestěhování jsem začala pracovat ve Phonice, což je jeden z nejznámějších vinyl shopů. Víceméně kdykoliv nějaký DJ přijede do Londýna, tak se tam zastaví, aby si poslechl a koupil nejnovější releasy... Tam jsem pracovala s několika pauzami kvůli škole asi tři roky. Už jenom díky tomu, že pracuješ ve vinyl shopu, tě spousta lidí bere jako někoho, kdo to s hudbou myslí vážně, což mi dost pomohlo. Díky tomu potkáš spoustu lidí, DJů, pokecáš se zákazníky, najdeš si kamarády. Původně jsem si myslela, že to ze začátku budu mít celkem těžký, že na mě budou všichni koukat přes prsty, jelikož jsem holka a hrála jsem teprve necelý rok. Tak jsem chtěla všem dokázat, že to myslím vážně a chci hrát. Kvůli tomu jsem třeba pár let hrála striktně vinyl a nic jiného. Díky deskám a práci ve Phonice jsem se dostala ke hraní v Netil Radiu, které vede Miro ze Slovenska, s nímž jsem si shodou okolností už psala přes SoundCloud ještě během studií v Holandsku. Takový náhody se mi stávaly pořád. Člověk si rychle uvědomí, jak je ten hudební svět malý. Jinak ještě k tomu, že jsem z České republiky... Pokud je mi známo, tak ve Phonice doposud pracovali tři Češi. Já, Olin a teď Lucka, která dělá moc zajímavou hudbu pod jménem Avsluta. S tou jsme jednu dobu měly nedělní šichtu, takže když jste tehdy přišli, tak to tam vedly dvě český holky a nikdo jinej už tam nebyl...

Její tvorbu aktivně sleduji a musím říct, že ty tracky jsou skvělé! Například release "Skinned Landscape", který vyšel pod hlavičkou XYZ v roce 2019, mám doteď moc rád. Jak vnímáš scénu v Londýně například v porovnání s Prahou?

Upřímně mi to v Londýně přijde mnohem jednodušší než v Praze. Všichni jsou hrozně otevření novým věcem a jsou moc rádi, když přijdeš s nějakým zajímavým nápadem nebo konceptem. I velký kluby dávají šanci menším DJům, novým promotérům a i lidi, co na akce chodí, jsou otevřeni tomu jít na něco, co doposud neznali. Samozřejmě, že je přetlak DJů, všichni válčí s tím, že to není dobře placený, a že jako "malej DJ" nehraješ všude, ale myslím si, že i díky tomu si lidi víc pomáhají. Je to prostě mnohem víc otevřený a uvolněný, milý a přátelský... V Praze mám pocit, že všude hrají dokola ti stejní lidi. Pochybuju, že se za ta léta žádní noví DJové neobjevili, tak si nejsem jistá, proč je na line-upech nevidím. Nevím, možná jenom špatně hledám, nechtěla bych nikomu křivdit... Naopak v Londýně agenti a promotéři doopravdy aktivně vyhledávají nové tváře, které mohou představit svému obecenstvu.

To jsi mi i částečně odpověděla na následující otázku. Konkurence je tam přeci jen o dost víc než u nás, ale jak jsi sama zmínila, funguje to...

To je pravda! Samozřejmě je to celé také hodně o tom, koho znáš, ale jak jsem už říkala, seznámit se s novými lidmi mi tam přijde doopravdy jednoduchý. Spousta z nich taky začíná tak, že pořádají vlastní akce, v tom je to stejné jako kdekoliv jinde. Ale přijde mi celkem unikátní, že se to tam dost točí kolem rádií. Být DJ v Londýně a nemít vlastní radio show je absolutně nemožný! Já mám třeba pravidelnou na Balamii, kde jsou i "velcí DJs" jako třeba Skream nebo Axel Boman. Radio není něco, co by dělali jenom začínající DJové, aby se trochu prosadili. Bez radia tam prakticky neexistuješ a skvělá je ta komunita lidí kolem nich. Nejenom online, ale i fyzicky. Poznáš díky tomu ostatní DJe, kteří na nich mají svou show, promotéry, jiný lidi z branže. Ta online platforma je samozřejmě taky hrozně důležitá. Lidi ta online radia dost poslouchají, mají celkem silnou fanouškovskou základnu, takže si tě takhle jednoduše najdou noví posluchači. Drtivá většina guestmixů, které jsem pro lidi nahrála a nejzajímavější bookingy na hraní, které jsem dostala, vznikly tak, že mi někdo napsal: "čau, miluju tvoji show na Balamii, nechtěla bys nám přijít zahrát?" Bez toho bych si neškrtla!

Můžeš nám více přiblížit taneční scénu v Londýně a doporučíš nám nějaká tvá oblíbená místa, kam vyrazit za hudbou?

Na Londýnu nejvíc miluju to, že se tam hraje doopravdy úplně všechno! Disco, House, Drum´n´Bass, UK Garage, Techno, Reggaeton, Bass... Žádný žánr není považovaný za lepší a čím různorodější set je DJ schopný zahrát, tím to lidi baví víc. Nedávno jsem musela set začít Junglem, protože na něm skončila DJka přede mnou a nějakým způsobem jsem se postupně dostala k tvrdšímu 80kovýmu Italo Discu. A lidi to brali! Nikdy jsem neměla pocit, že bych byla svázaná hrát jen jednu věc, je tam naprostá volnost. Na žánru vlastně vůbec nezáleží. Taky mě baví, že má Londýn dost svých vlastních subžánrů. Třeba Broken Beat, říká se mu i Bruk, ten mě hodně baví! Asi bych to zařadila k House Music, ale má hodně jazzových a bass prvků a celkem specifický, přerývaný, synkopovaný rytmus. Moderní jazz tam taky hodně žije – jednou jsem šla na koncert Kamasi Washingtona a lidi do toho byli stejně zažraní a tancovali na to, jako kdyby byli v kotli na nějaký rockový kapele. Co se týče klubů, moje největší srdcovka je Corsica Studios. Velké kluby moc nemusím a Corsica je podle mě dokonalý místo! Má dva sály, skvělý zvuk, DJ je blízko lidí, kapacitou je tak akorát... Co se týče oblastí, tak cokoliv s hudbou se děje na východě (Hackney) nebo jihu Londýna (Brixton, Peckham). Nemyslím si, že má úplně cenu vyjmenovávat specifický kluby, protože dobrou akci ti nevytvoří klub, ale spíše promotér. Klub je jen místo, ale až promotér tam přinese ten specifický sound, atmosféru a ty správný vibrace...

Jak to v Londýně vypadá s taneční scénou dnes vzhledem k aktuální situaci? Je znát nějaká zásadní změna v souvislosti s covidem oproti minulosti?

Jako velký rozdíl oproti minulosti mi přijde to, že se teď na akce mnohem víc zvou holky jako DJky než tomu bylo před lockdownem. Vidím teď mnohem vyrovnanější line-upy, což je skvělý. Taky je teď konečně kladen větší důraz na místní DJe. Festivaly mě teda trošku zklamaly, že se dál zvou ta samá velká jména ze zahraničí, ale třeba Fabric, což je naprosto legendární klub, začal oproti tomu na velké akce zvát menší a místní DJe. To by se před lockdownem nestalo... Hodně se změnil i samotný sound! Všichni se vrací ke kořenům, hraje se Garage, Hardcore, Trance, Jungle, ale všechno je to hodně melodický a nezní to zastarale. Vrací se ten devadesátkový Rave. Lidi si to po roce, kdy nic nebylo, potřebují vynahradit. Chtějí odlehčenou srandu víc než vážný temný techno.

Pojďme se vrátit ještě k radiu. Pověz nám o Netil Radiu a Balamii něco víc...

Na Netilu jsem měla show přes tři roky, na Balamii teď dva. Na Netilu jsem měla dvouhodinové sloty, takže byl prostor na zvaní hostů. Někdy jsem si zvala i relativně známé DJe a producenty. Lidi, které naprosto obdivuju, a byla jsem často mile překvapena, že většinou pozvání přijali i přesto, že jim nesahám ani po kotníky... Celou show jsem tam pak přizpůsobila danému hostovi, aby to pasovalo k jeho stylu. To mi dost pomohlo umět se přizpůsobit jakékoliv situaci a být třeba i lepším warm up DJem. Osobně mě rozčilují DJové, kteří hrají na line-upu jako úplně první, ale vůbec se nepřizpůsobí tomu slotu a headlinerovi. Jakožto warm-up DJ máš určitou roli a musíš se jí umět držet.

Pod to bych se klidně podepsal! Vyloženě mě štve, když přijdu do klubu a DJ tam v devět večer hraje brutální rychtu, co absolutně nedává smysl. Ale zpátky k radiu...

Loni jsem na Netilu díky lockdownu uspořádala takovou "Czech Series". Jelikož se nedalo hrát live ze studia a všechny pořady musely být přednahrané, tak vlastně bylo jedno, odkud ti hosté pocházeli. Využila jsem toho, že jsem 6 dílů zaměřila na český DJe a pokusila se přiblížit českou scénu posluchačům Netilu. Pozvala jsem si tam dMIT.RYho, Moskala, Olina, NCOL, Teresi a Vika a mám velkou radost z toho, že se to podařilo. Všechny mixy, co DJové poslali, byly naprosto výborný, a klidně si je pusťte i zpětně... Na Balamii mám naopak mou sobeckou hodinku k tomu, abych si si zahrála cokoliv, co mě ten měsíc zrovna nejvíc bavilo. Vždycky se snažím hrát nové věci, které zrovna vyšly. Těch prvních pár let, co jsem se věnovala DJingu, jsem hrála převážně b2b, a musela se tudíž přizpůsobit tomu, co vybral ten druhý DJ. Tahle show na Balamii mi pomohla najít, co vlastně chci hrát já, když k tomu mám naprostou volnost...

Blížíme se ke konci našeho rozhovoru... Máš nějaký vzkaz na závěr pro své fanoušky?

Ha ha, "fanoušky". :) Já jsem měla od začátku hrozný štěstí na lidi, potkala jsem spoustu přátel, kteří mi v tom hudebním světě pomohli, podpořili mě, mohla jsem se od nich učit. Vím, že ne každý tohle má, tak se tu pro ostatní snažím být co nejvíc. Jsem zastáncem toho, že by hudební scéna měla být otevřená! Taková ta mentalita, že si každý brání svůj píseček, je podle mě úplně nemístná. Takže jestli si chcete pokecat, nebo se na něco zeptat, tak mi klidně napište. Ráda poznám nové lidi, ráda s čímkoliv pomůžu a pokud budu schopna, poradím... A ještě jedna věc! Vzpomněla jsem si, že když jsem se tehdy v Holandsku přihlásila na ten kurz DJingu, tak se mi kamarádi smáli. Kluk, se kterým jsem tehdy byla, dokonce prohlásil: "ale všechny DJky jsou lesby, ne?" Což je úplně mimo na tolika rovinách... Tak chci akorát říct, že pokud vás DJing láká a chcete se do toho vrhnout, tak na podobný kecy kašlete a jděte do toho!

Krásná tečka na závěr... Je zajímavé, kolik lidí má tyhle předsudky a setkávám se s tím také dost často. Já ti moc děkuji za rozhovor a ať se ti v Londýně i nadále daří!

Taky děkuju a mějte se fajn!

Ptal se Pavel Aeling v srpnu 2021.

foto: archiv

Sledujte také:

Ariane V Facebook
Ariane V Instagram
Ariane V SoundCloud
Ariane V Mixcloud