Brigitte Noir: "DJing chci mít jako koníček..."

Martino, vítám tě u rozhovoru pro Techno.cz a tradiční první otázka je tu... Jak se ti koncem roku vede?

Děkuju za pozvání. Jak se mi vede? Jsem celkem unavená, mám tradičně spoustu práce a mrzí mě, že vzhledem k aktuální situaci nemůžu hrát. Je toho sice spousta v práci, ale přes to všechno se mám dobře.

Pojďme se už teď přesunout k muzice... Co tě znám, tak primárně hraješ takové ty hutné basové věci na pomezí darkwave a EBM, pokud bych to měl, ač nerad, nějak zaškatulkovat. Jak ses vlastně do těchto vod elektroniky propracovala?

Já to škatulkování také moc ráda nemám, ale abych ti odpověděla na otázku, tak já a elektronika, to je dlouhý příběh. Mám o deset let staršího bráchu, který v mém dětství přišel s interprety jako třeba Khoiba nebo Massive Attack. To byly takové ty první situace, kdy jsem se spojila s elektronickou hudbou, do té doby jsem kolem sebe vnímala hlavně kytarovou muziku. A co se týče DJingu, tak k tomu jsem prvně přičichla až na vysoké v Olomouci. Bylo to někdy na přelomu prvního a druhého ročníku, kdy jsem narazila na inzerát o hledání nových hlasů do univerzitního rádia. To mi přišlo jako skvělá příležitost, protože jsem od malička chtěla být tiskovou mluvčí, a tím pádem mi to rádio připadalo atraktivní.



Takže tvá cesta byla přes rádio, u čehož jsi vlastně zůstala, jen ses posunula do Radia Wave... Kam směřovala tvá hudební cesta v rádiu?

Zanedlouho poté, co jsem do rádia nastoupila, jsem se dozvěděla, že to rádio má spolupráci s tamním klubem, což byl v Olomouci takový jediný underground. Jmenoval se Metro Chill Out Club. Bylo to naše oblíbené místo a dost mě mrzí, že už dnes nefunguje. Tam byla pro moderátory univerzitního rádia dohodnuta spolupráce a ti si tam mohli zkoušet hrát. Kluci tam tehdy hrávali pomalou elektroniku, což mě zcela uchvátilo a byl to pro mě obecně moc obohacující a zajímavý svět.

Jak následně probíhaly tvé začátky na pražské scéně?

Musím říct, že tehdy jsem se prezentovala o dost "hravější" muzikou, než jakou hraju teď (celkově to bylo víc do house music s barevnějším zvukem). Selekcí jsem se hodně blížila Standovi alias DJ Sta, se kterým jsem vystupovala například v Groove Baru. S ním jsem na začátku hrála dost často a postupně už to tak nějak volně plynulo... Někde hraješ, dostaneš se do povědomí lidí a začne se to všechno různě propojovat. Nikdy jsem nějak aktivně hraní nevyhledávala. Naopak jsem měla štěstí, že to za mnou většinou přišlo samo. Za tři a půl roku, co jsem v Praze, ale má hudební selekce podstatně ztvrdla.

Čím si myslíš, že byla ta změna způsobena?

Všichni se určitým způsobem hudebně vyvíjíme a určitě si nemyslím, že by na tom měla podíl pražská hudební scéna. Já jsem odjakživa měla takový vnitřní pocit, že se potřebuju nějakým způsobem vymezovat a být v něčem jiná. Zkrátka chci, aby ten můj zvuk byl jiný než to, co hrají ostatní.

Spolu s Andreou Dare máte v Paláci Akropolis svoji rezidentní noc s názvem Plantasia. Jaké byly začátky a co vaše další plány? Dočkáme se pokračování, až se zase budou moci dělat akce v nějakém běžném režimu?

Původní plán byl dělat jednu párty za měsíc a vzniklo to tak, že jsme už dlouho chtěly udělat něco, co by bylo naše. Náš kamarád z Olomouce, který si říká Lazer Hazer, začal dělat částečně v Paláci Akropolis na Malé scéně produkci. Takže slovo dalo slovo, najednou jsme měly prostor, kde začít. A tak vznikla Plantasia, která propojuje naši zálibu v muzice a kytičkách.




To je jedna z věcí, která se mi na té vaší noci moc líbí... Právě ta výzdoba stage, kde jsou všude kolem DJ techniky pokojovky. Vypadá to fakt moc hezky... Ten prostor tam není moc velký, ale nechystáte se do budoucna pozvat i nějaké zahraniční interprety, řekněme z toho hlubšího undergroundu?

Malá scéna v Akropoli je kapacitně omezená, tak si nejsem jistá, jestli by bylo vůbec možné si někoho ze zahraničí dovolit. Ale to už hodně předbíháme, protože zatím proběhly jen dvě akce a bůhví, kdy bude další, protože okolnosti nám zatím moc nepřejí.

Rozhodně držíme palce a doufáme, že se další Plantasie dočkáme. Ty jsi také na částečný úvazek dlouho pracovala v Gram Records, tak co ty a tvůj vztah k vinylům a jejich sběratelství, nebo i hraní z vinylů?

Mám k tomu velké sympatie odjakživa. V mé rodné Ostravě mám první gramofon, který jsem si tehdy vyžádala ke svým patnáctým narozeninám. Původně jsem si na vinylech vůbec nekupovala elektronickou hudbu, ale kapely, kytarovky nebo takovou elektroniku, která se vůbec do klubu nehodí. Teď už si kupuju i desky, jež bych mohla hrát. Zatím z nich nemixuju, ale co není, může být, a je to jeden z mých plánů do budoucna. Tedy pokud jednou najdu čas a prostor se pořádně naučit hrát z desek. Doufám, že se to stane!

Když zůstaneme v hudebním žánru, který ty jako DJka hraješ, tak kteří interpreti jsou aktuálně pro tebe ti, na jejichž tvorbu nedáš dopustit?

Takové moje největší stálice, od nichž jsem se vždy odrážela a čerpala, jsou Red Axes z Tel Avivu, které naprosto zbožňuju nebo Anatolian Weapons. Tato jména to prostě musí být!

Naprosto souhlasím, mám od nich pár desek a obecně jejich tvorba stojí za to! A od nich už se dá krásně odrazit... Vzhledem k tomu, že teď doba akcím a DJům moc nepřeje, jak trávíš čas, který najednou všichni máme, když nechodíme hrát do klubů?

Já pořád pracuju, ale ta nejpodstatnější věc je, že byť mám vícero prací, tak všechny jsou zároveň mé koníčky. To považuji za obrovské štěstí. Všechny mě neuvěřitelně naplňují a baví. Občas si z toho sice trhám vlasy, protože si toho naberu víc, než bych zvládla, ale mám to ráda. A když zrovna nepracuju, tak mým velkým koníčkem je kinematografie a seriály, u kterých trávím dost času.



Blíží se nový rok 2022... Máš nějaký svůj osobní cíl v rámci hudební scény, který by sis ráda splnila?

Ráda bych si zahrála v Ankali. To si upřímně přeju, protože jinak jsem už v Praze asi měla možnost zahrát si všude, kde jsem chtěla. A to říkám s největší pokorou a jsem za to všechno moc vděčná! Ale paradoxně je mým cílem do nového roku jediná věc, a to ubrat! Poslední dobou jsem hrála hrozně moc a potřebuju si k tomu najít nějaký zdravý přístup. Pochopila jsem, že DJing není moje největší životní náplň. Tou je moje práce pro Český Rozhlas. DJing chci mít jako koníček, který mě bude těšit a naplňovat. Takže mým cílem pro příští rok je najít tu zdravou míru.

V tomto ohledu ti držím moc palce, ať se ti to podaří, protože mezi tím je ohromně tenká hranice. Máš nějaký vzkaz na závěr našeho povídání?

Vzkaz na závěr bude takový můj "statement". Nestoupejte si na koncertech do první řady! Tinnitus je totiž strašně špatná věc a rozhodně doporučuji všem, aby to nepodceňovali. Jakmile totiž jednou k člověku tinnitus přijde, tak už zůstane nadobro. A je to fakt nepříjemné. Mám ho tři roky a vím, o čem mluvím...

Pod tohle se milerád podepíšu, protože mám tinnitus už rok v levém uchu a fakt to kolikrát dokáže hodně potrápit. Já ti moc děkuji za rozhovor a do nového roku ti přeji hlavně zdraví a ať se ti daří jak v osobním a pracovním, tak i v DJském životě!

Já děkuju za pozvání a doufám, že se snad už brzy zase potkáme někde v klubu za mixem na párty!

Ptal se Pavel Aeling v prosinci 2021.

foto: Jan Hromadko, Jan Rozsypal

Sledujte také:

Brigitte Noir Facebook

Brigitte Noir SoundCloud